Česká demokratická levice zmizela, pro budoucnost samotné demokracie je nezbytná

3. 9. 2025 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut
30762
Česká demokratická levice je v troskách. Přitom chybí mnoha voličům, kteří jen marně hledají „menší zlo“. Někteří ho z pochopitelných důvodů nenajdou. 

Socdem vypudila zbytky liberálně orientovaných demokratů vstupem do proruského kolaborantského spolku Stačilo. Piráti vypudili své levicově orientované členy, aby před voliči smyli nálepku „komunistů“. Zelení paběrkují natolik, že po mnoha neúspěšných pokusech skončili na nevolitelných místech kandidátky Pirátů. Zbytek nemá smysl komentovat. Co to říká o české společnosti a jaká je to zpráva o budoucnosti demokracie?
Před nějakými šesti lety jsme se setkali s Vladimírem Špidlou, tehdy už v politickém důchodu. Bavili jsme se o lecčem, tedy i o budoucnosti levice v Česku. Já byl poměrně skeptický, zatímco Vladimír Špidla zastával názor, že jde o pravidelný propad, jakých bylo v historii evropské levice už několik. Budoucnost viděl ve fúzi sociálnědemokratické a zelené politiky.
Hypoteticky to dávalo perfektně smysl. V realitě - jak vidno - zůstala tato myšlenka uzavřena v hranicích světa idejí. Socdem nejen že pokračovala v pádu poté, kdy se nechala bez odporu vykrást Babišovým hnutím Ano a nebyla schopna - zejména kvůli pokrytectví nastupující generace kariéristů s pramalým levicovým přesvědčením - najít směr odpovídající současnému pojetí progresivní politiky. Ostudným završením této agonie je aktivní podíl na antievropském, antisystémovém a prokremelském uskupení Stačilo výměnou za vidinu několika poslaneckých křesel pro zoufalce typu Maláčové a Zaorálka.
Zeleným se nikdy nepodařilo vzpamatovat z „léčby“ Stropnickým, jenž - symptomaticky - následně odešel pomoci pohřbít Socdem v roli poradce Maláčové. Nutno konstatovat, že je to zřejmě jediný životní úspěch tohoto diletanta. Ani upřímná snaha o to dát Zeleným nový impuls v podobě spolupředsednictví a reflektovat progresivní přístup k současným důležitým politkám nepřinesla za stavu, kdy o popularitě rozhoduje zejména síla politického marketingu, návrat do povědomí voličů.
Piráti nikdy čistě levicovou stranou nebyli, ideově koncentrovali všechno možné (demokratické), v tom spočívala část jejich atraktivity. Poté, co se vypořádali s některými otevřeně levicovými členy a označili to za „oddělování zrna od plev“ se sami pozicují do pravého středu. V případě současného předsedy Hřiba, který je ideologicky prázdnou schránkou bez vlastní jasné a promyšlené pozice (interně “věšák na sako”) lze konstatovat, že jde o snahu zůstat ve sněmovně. Jakéhokoliv „pošpinění komunismem“, i kdyby bylo sebevíce demagogické a stupidní, se mocensky nejsilnější frakce Pirátů velmi obává a učinila proto všechny potřebné „hygienické“ kroky.
Taková je současná situace. Mám ve svém okolí poměrně hodně lidí, kteří se pozicují jako liberálně levicoví (případně progresivní) voliči. Nemají koho volit a někteří deklarují, že ani volit nepůjdou. Jejich deziluze je tak silná, že nevnímají ani potřebu hledat menší zlo, neboť ho za současné konstelace nevidí. Současnou vládu považují za zlo natolik velké, že proti němu těžko hledají ještě horší variantu. Nulová snaha řešit levicová témata (dostupnost bydlení, zdanění zohledňující reálné příjmy a majetek, podpora environmentálních témat), snaha škrtat v oblasti sociální pomoci a vzdělávání, bezmezná ochota řídit se zájmy oligarchie, postoje k Izraeli a k tomu kauzy typu bitcoin nebo ultrakonzervativní politické „úspěchy“ typu Istanbulská úmluva pro ně staví současnou vládu do pozice otevřeného pravicového populismu.
Nutno připustit, že někteří z nich volit půjdou a budou volit nikoliv na základě vlastního politického přesvědčení, ale proto, že případnou vládu populistického, oligarchou vlastněného „hnutí“ Ano s radikálně populistickými stranami se obávají ještě více než toho, co reprezentuje současná vláda. Z hlediska stavu levice v Česku je to ale úplně jedno, protože ani taková volba není volbou vlastní reprezentace, nýbrž aktem nouze. Asi jako když si máte vybrat, jestli přijdete o celou ruku, nebo „jen“ o její část.
Tento stav je pro demokracii v Česku dlouhodobě destruktivní. Je možné, že za situace, kdy stále ještě - na příkladu Pirátů - vidíme, jak velký vliv má demagogie o „komunismu“ nalepená na vše, co se hlásí k levicovému smýšlení, nelze mluvit o nějaké nové, čistě levicově liberální a progresivní straně. Nicméně politická entita, která by dokázala formulovat progresivní politiku v různých směrech, by nejen měla potenciál na sněmovní účast, byla by zároveň velmi užitečná z hlediska reprezentace určitého politického směřování. Bez něj se česká společnost uzavírá v hranicích „možného“, a tyto hranice vytváří současná politická scéna. Zkuste na ní hledat třeba někoho, kdo by byl ochoten mluvit o progresivním zdanění, které je ve Skandinávii jedním ze základních pilířů dlouhodobého úspěchu při dosahování sociálního smíru.
Nebude to určitě jednoduché, nicméně sněmovní volby v roce 2025 mohou být silným katalyzátorem takové potřeby. Ať už z hlediska jejich předpokládaného výsledku, nebo z pozice všech, kteří se pokoušejí hledat - úspěšně či neúspěšně - menší zlo.

0
Vytisknout
347

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2025