Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Británie: Oni se vůbec nechovají jako sociální demokraté. Vlastně se nechovají nijak

2. 9. 2025

čas čtení 8 minut

Fangličkaření ministrů nynější labouristické vlády v Británii, podlézání ultrapravičákům, kteří pořádají demonstrace proti žadatelům o azyl, pokračování nekompetentní politiky púředchozí konzervativní vlády, nebo spíše absence jakékoliv politiky - to je dnešní Británie. Podívejte se, jak tuto údajně sociálnědemokratickou vládu Keira Starmera hodnotí komentátoři:

Právě se promítá: Keir Starmerův pochod „dospělých“ – katastrofický film, který jsme všichni nuceni sledovat

Premiér přivedla do vlády Darrena Jonese, jehož super schopností je „neúprosné plnění úkolů“. Pokud to nezachrání svět, co tedy? ptá se Marina Hyde.

„Jestli ještě jednou uslyším někoho z našich lidí říkat, že se na Titanicu jen přesouvají lehátka,“ svěřil se deníku Daily Mail jeden z vládních příznivců Keira Starmera, „tak začnu křičet.“ Není třeba křičet. Pondělní akce premiéra v Downing Street nebyla ani tolik přesunem lehátek, jako spíše restrukturalizací palubní posádky a oznámením, že některé nové tváře umožní týmu pracovat s novým zaměřením na jejich konečný cíl, kterým je reorganizace. Očekávejte, že první strategická tabule bude rozbita 370 mil od pobřeží Newfoundlandu.

Prozatím si ponechte aperitivy a pokračujte v oblékání na večeři, protože bývalý hlavní tajemník ministerstva financí Darren Jones se stává něčím, čemu se nyní říká hlavní tajemník premiéra. To však není oficiální stanovisko Downing Street, která raději tvrdí, že další reset znamená, že Starmer se soustředí na „neúnavné plnění“. Plnění čeho? Sotva kdy přijali nějaký zákon. Upřímně řečeno, nejsem si jistá, zda slovo „neúnavný“ znamená to, co si Starmer myslí. Jediné, co dělá, je ustupovat, a to jak v otázkách personálu, tak politiky. Role jeho šéfa komunikace je nyní v podstatě práce v gig ekonomice, zatímco jediná věc, ve které neudělal obrat o 180 stupňů, je měsíční obrat o 180 stupňů. Sledujeme film, ve kterém není jasné, co hlavní postava chce. Není překvapením, že se ukázal být propadákem.

Ale podívejte, možná jen potřebuje lepší slogan! V pondělí se Starmerova administrativa rozhodně pohybovala mezi novými oficiálními a neoficiálními slogany. Máme „dosáhnout růstu, který lidé pocítí ve svých kapsách“, což zní patřičně masturbatorně, a „prostě to kurva udělejte“, což zní patřičně bez strategie. Oba jsou však lepší než způsob, jakým jeden člen Starmerova vnitřního kruhu charakterizoval nejnovější restart franšízy, když řekl Timesům, že „jde o to přivést dospělé“. Ach ne – jen ne ti strašní dospělí. Stejně jako restart Batmana slibuje vždy jen to, že bude ještě temnější a drsnější, tak i restart Starmera slibuje vždy jen to, že přivede více dospělých. Starmer tvrdí, že dospělí přicházejí, už od roku 2017. To, že to dělá znovu, naznačuje, že prvních 14 měsíců vlády strávil vedením administrativy obsazené dětmi.

Na druhou stranu byla k dispozici inspirace mimo filmový svět. „Nenabízíme vám nový seriál Netflixu,“ vysvětlil tehdejší labouristický stínový ministr obchodu Jonathan Reynolds v předvečer loňských parlamentních voleb. „Nepředstavujeme politiku jako zábavu.“ Konečně slib, který vláda splnila. Bohužel, jak jsem tehdy naznačila, bylo by bývalo mnohem lepší, kdyby vláda napodobila Netflix v jedné zásadní věci. Když streamovací služba dá zelenou seriálu, obvykle ví, kolik to bude stát a jak přesně se to všechno zaplatí. Vláda Keira Starmera v tomto ohledu zůstává „na cestě“ a právě to mu více než cokoli jiného pomůže. Nebo, pokud chcete, už mu pomohlo.

Je to sotva devět měsíců, co Starmerova ministryně financí Rachel Reevesová obhajovala loňský rozpočet před Konfederací britského průmyslu a prohlásila: „Říkám to zcela jasně: nepřijdu sem s žádostí o další půjčky nebo další daně. Proto jsme v tomto rozpočtu udělali tlustou čáru za minulostí, abychom dostali veřejné finance a veřejné služby na pevnou základnu, a díky tomu už nikdy nebudeme muset sestavovat rozpočet jako tento.“ Spoiler alert: budou muset sestavit mnohem horší rozpočet. Ano, v rámci vývoje, který byl jasně předvídatelný a jasně předpovězený, se nesplnil slib, že se nezvýší žádná ze tří největších daní – ale že se Británii poskytne mnohem lepší životní styl, než na jaký si rozhořčeně zvykla. V souvisejících zprávách je Británie nyní mnohem rozhořčenější. A s příchodem rozpočtu bude ještě mnohem rozhořčenější. Lidé budou mít plné právo říci, že nikdy nehlasovali pro nic z toho, co Reevesová bude muset udělat. Je velmi těžké si představit, jak to přežije.

Během poslední volební kampaně bylo tvrzení posledního konzervativního premiéra Rishiho Sunaka, že labouristé budou muset zvýšit daně, považováno za obrovskou lež, kterou Starmer označil za „absolutní nesmysl“ a ostře tvrdil, že tehdejší premiér porušil ministerský kodex, když naznačil, že labouristická vláda by 22miliardovou díru v rozpočtu zaplnila zvýšením daní o 2 000 liber na osobu v celém parlamentu. „Věděl velmi dobře, co dělá,“ prohlásil Starmer. „Lhal o našich plánech. A to je skutečná zkouška charakteru. V době, kdy se chystáme k volbám, je důležité, aby voliči znali charakter obou osob, které se ucházejí o post premiéra.“

To je pravda. A přesto je opravdu těžké potlačit svou nedůvěru natolik, aby bylo možné uvěřit, že současná ekonomická situace může být pro Starmera překvapením. Musel vědět, že to, co sliboval v předvolební kampani – ve volbách, které jak bylo jasné určitě vyhraje – nedávalo smysl. A pokud to nevěděl, jsou on a jeho ministryně financí ještě neschopnější, než se dosud jevili. Jejich vznešené sliby jsou formou populismu, která je téměř stejně škodlivá jako ta, kterou podle svých slov pohrdají.

Takovéto vyhýbání se odpovědnosti by se mělo jednoduše nazývat lží. Bohužel se na ně v minulém volebním období zaměřily programy všech politických stran. Během let brexitu se stal populárním termín „cakeism“ (koláč snít a zároveň ho dál mít), který shrnuje převládající náladu, že vše lze získat bez nákladů. Boris Johnson proslul svým prohlášením, že je „pro sníst koláč a dál ho mít“ – ale i přes to, jak to dopadlo pro všechny od Theresy Mayové po samotného Johnsona, ekonomické sliby Starmera a Reevesové byly cakeismem první třídy. V dnešní době tomu tak je i u strany Reform UK. Nigel Farage již slíbil nové výdaje ve výši 80 miliard liber, aniž by měl sebemenší představu o tom, jak je financovat. tento Pan Čestný lže britskému lidu, stejně jako to dělal v období před referendem o členství Británie v EU, a pokud se dostane premié=rské funkce, uvidíme opět, kam nás dostane odkládání problémů na později.

Až na to, že do té doby už možná nebude kam odkládat. Někdo se v určitém okamžiku bude muset postavit k veřejnosti čestně, ale touha po sebeklamu naznačuje, že doba, kdy by to byla vítězná pozice, je ještě daleko. Do té doby budeme stále více uvízlí – uvězněni v nekonečné epizodě Velké britské soutěže v cakeismu.

Zdroj v angličtině ZDE

Velká Británie - politika a společnost