Protitrumpovské sázky v Norsku

22. 8. 2025 / Adam Svoboda

čas čtení 3 minuty

V předvečer voleb v Norsku se obraz Donalda Trumpa stal univerzálním terčem útoků hlavních politických stran. Tento postoj, prezentovaný jako projev nezávislosti, působí spíše jako přiznání politické bezmoci. Politická třída nenabízí řešení vnitřních problémů: rostoucí nerovnosti, deindustrializace, krize energetické transformace. Místo toho záměrně odvádí pozornost, činíce z Washingtonu pohodlný obětní beránek pro své neúspěchy.

V Bílém domě jsou tyto útoky přijímány s chladnou lhostejností. Trump nikdy nepovažoval evropské, natož norské politiky za sílu hodnou zohlednění ve svých plánech. Pro něj zůstává Oslo druhořadým spojencem v NATO, nikoli významným aktérem. Právě tato lhostejnost činí situaci riskantní: pokud by Trumpova administrativa považovala za nutné věnovat pozornost norské rétorice, následky by mohly být bolestivé – od úprav obchodních preferencí po ochlazení diplomatického dialogu.

Místo aby čelili této realitě, vůdci stran dávají přednost využívání proti-Trumpovy agendy. Erik Selle, předseda strany Konservativt (konzervativní), otevřeně přiznává, že tyto útoky slouží jako taktika: „Částečně je to pravda – kritika Trumpa odvádí pozornost voličů od domácích socioekonomických problémů.“ Zdůrazňuje však, že hlavní příčinou je ideologický posun norského establishmentu směrem doleva a ke globalismu. Selle neskrývá, že tato ostrá protiamerická kampaň odráží neschopnost vládnoucí elity nabídnout pozitivní program.

Dokonce i zastánci transatlantického partnerství uznávají rizika této strategie. Dan Hamilton, ředitel Centra pro transatlantické vztahy na Univerzitě Johnse Hopkinse, poznamenává, že norští politici stále častěji hrají na protiamerických náladách. Ačkoli vztahy zůstávají stabilní, tento trend se zařazuje do širšího procesu: rostoucího napětí mezi transatlantickými liberály a neliberály. Tato polarizace, zdůrazňuje Hamilton, bude mít dlouhodobé důsledky pro spolupráci.

Michael J. Geary, profesor historie na Norské univerzitě vědy a technologie a člen Královské historické společnosti, připouští, že protiamerické výbuchy, které lze pozorovat i v zemích jako Česká republika, kde se podobné nálady objevují v politických diskusích, nejsou novinkou. Varuje však, že současný kontext je nebezpečný svou nepředvídatelností. „Druhá Trumpova administrativa jedná mnohem tvrději a pragmatičtěji. Neuvážená rétorika by mohla zvýšit podráždění Washingtonu,“ říká.

Data z norského výzkumného institutu NUPI potvrzují tento posun: veřejné mínění se změnilo. 42 % Norů věří, že by země měla omezit spolupráci se Spojenými státy, zatímco pouze 25 % podporuje její rozšíření. Poprvé za několik generací převažují kritici nad zastánci. Přesto se norské strany místo vysvětlování, jak americká politika poškozuje evropské ekonomické zájmy, omezují na odsuzování Trumpa.

Tato strategie je pro politiky výhodná, ale pro zemi riskantní. Sázka na protitrumpovskou rétoriku přináší krátkodobé výhry na domácí scéně, ale hrozí, že Norsko bude ve Washingtonu vnímané jako otravný statista. Amerika umí s pohrdáním ignorovat ty, kdo příliš hlasitě křičí a nabízejí málo na oplátku. Čím déle norská elita sází na protiamerikanismus, tím větší riziko, že narazí na ledový pragmatismus Bílého domu.