
Glosa o nadbytečném řečnění
22. 8. 2025 / Jan Jirásko
Tak je to za námi. Ten „svátek“ – jedenadvacátého, krušné vojensko-politické výročí. Většinou už pozapomínáme, jen část pamětníků (tedy lidí kolem sedmdesátky a výše) snad ještě neusnula. A na Vinohradské třídě vše při starém. Petr Pavel v hloubi duše ví, že jeho angažmá u budovy Českého rozhlasu je kontroverzní, z důvodů, které netřeba opakovat. Ale nemůže si pomoct. Jeho projevy jsou přece aktuální, neurážejí, mají lidský rozměr. Ke změně postoje ho nikdo nenutí.
Velkou roli zde patrně hraje obecně deklarovaná myšlenka, že si problematickou ranou cestu odpracoval (není sám, např. pirátský volební kapitán v Karlovarském kraji má podobnou ideu). Nedovolil bych si kritizovat význam a přínos generálova působení v zahraniční misi, ani v pozicích naší armády a Severoatlantické aliance, v žádném případě. Ale ona představa odpracovávání starých hříchů má stejně skurilní, nevážný přídech jako vylepšování nečistého kádrového profilu inteligence převýchovou ve výrobním procesu v padesátých letech. Ne, nic nebylo odpracováno. Elitní voják byl po převratu sametově katapultován směrem nahoru, stoupal a stoupal, jeho výkon byl po zásluze oceňován. To přinášelo, zcela přirozeně, nadstandardní osobní prospěch. Nadstandardní potřeby, nadstandardní uspokojení. To nebylo sebemrskání flagelanta, to nebyla oběť. Kdepak pokání, ale klidná, nedotknutelná vyrovnanost vítěze. Ne pokora, ne odříkání, ale život nahoře. Nazývat odpracováním pobyt ve spolehlivém výtahu ke zcela mimořádnému postavení na společenském vrcholu – to opravdu nelze.
Je možné – s lehkou nadsázkou - nabídnout bizarní, ale nenáročnou formu odpracování. Bylo by jí selektivní mlčení: tam, kde je promlouvání docela křiklavé, podivně nepatřičné, postavené na staré názorové otočce. Mlčení u těch citlivých případů, kde společenský jev koliduje s prezidentovými profesními počátky. Tedy mlčení zejména o invazi, ale i o disidentech, Chartě, Havlovi. Jistě i o Palachovi, Horákové apod. Tady snad lze hovory bez problémů přenechat jiným, vždy se jich najde dost.
Nemusel by to být takový problém. Politik je s lety ve funkci zkušenější, obratnější, realističtější. Agenda narůstá, je úctyhodná, úlitby voličům mj. i pro druhé funkční období slušné (od setkávání s občany v regionech přes Masarykův okruh a Colours of Ostrava až k dalajlámovi a kdoví kam ještě). To nenásilné, o nevzrušený klid opřené nevyjadřování se by státníkovi, který se jako jeden z mála blíží obecné představě o neokázalé mužnosti, opravdu slušelo.
p { margin-bottom: 0.1in; direction: ltr; line-height: 115%; text-align: left; orphans: 2; widows: 2; background: transparent }
Diskuse