5. 10. 2022
Absence čehokoli jiného než nejskromnějšího varování před nespecifikovanými důsledky poslední Putinovy slovní eskalace – "neblafuji" – riskuje opakování tohoto dřívějšího selhání.
NATO je ve vážné nevýhodě v oblasti jaderných sil nebo jaderných sil středního doletu, což je důsledkem Smlouvy o jaderných silách středního doletu (INF) a jejího porušováním ze strany Ruska bez reakce USA, vizí západních elit o nekonečném míru po skončení studené války a zaujatosti Blízkým východem a nepředvídanými událostmi spojenými s terorismem. Rusko vlastní odhadem 1 912 taktických jaderných hlavic rozmístěných na široké škále letadel a nosičů v podobě balistických a řízených střel. V současné době je odhadem 100 amerických taktických jaderných hlavic malé ráže, doručitelných vzduchem, uložených v pěti původních členských zemích NATO; žádné nejsou v členských státech v přední linii. Tyto země – Nizozemí, Belgie, Německo, Itálie a Turecko – vlastní letadla, která jsou vybavena pro dopravu těchto zbraní na cíl.
Diskuse o tom, co by USA a NATO mohly udělat po jakémkoli ruském použití jaderné zbraně, obvykle selhala při řešení opatření, která by mohla a měla být přijata před tímto použitím ke změně ruského kalkulu. Mezi opatření, která by nyní měla být přijata, patří:
- Nasazení úderných letounů NATO a USA schopných nést jaderné zbraně ve státech v první linii – Polsku a jednom nebo více států v Pobaltí. Tato rozmístění by v ideálním případě provádělo několik členů NATO, kteří tuto schopnost mají. Británie a Francie mohou také oznámit výstrahy nebo předsunuté rozmístění svých národních jaderných sil.
- Nasazení malého počtu amerických strategických bombardérů, možná do Británie, na ohlášené cvičení.
- Nasazení amerických námořních plavidel se schopností jaderného úderu na ohlášené cvičení v Baltském a severním Norském moři.
- Počty nemusejí a neměly by být velké – stačily by jednociferné počty letadel a jedno nebo dvě námořní bojová plavidla. Účelem by nebylo válčení, ale odstrašování a Putin by to takto četl. V prozíravějším světě by Spojené státy a NATO již projednaly a nasadily podobné možnosti, ale nic nenasvědčuje tomu, že tak učinily.
Tyto kroky by ve skutečnosti byly krokem vzhůru po eskalačním žebříku. Podobná opatření byla přijata v několika situacích během studené války, například v roce 1973, kdy USA posílily své pohotovostní jaderné jednotky, aby odradily od ruské vojenské podpory Egypta během Jomkipurské války. Připomeňme také, že Carterova administrativa navrhla a Reaganova administrativa v roce 1983 provedla rozmístění amerických raket středního doletu, přičemž čelila ruskému hromadění raket SS-20 (a rozmístění spojila s nabídkou na jejich odstranění, pokud Sovětský svaz udělá totéž). Opatrná eskalace je méně nebezpečnou možností než čekání na nějakou ruskou jadernou eskalaci vedoucí buď k kapitulaci Západu, nebo k neuvážené krizové reakci.
Kroky jako jsou tyto by vedly k obnovení zeslabené důvěryhodnosti americké bezpečnostní záruky, která je základem globální bezpečnosti.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse