Nesouhlasné hlasy ohledně královského smutku byly v Británii potlačeny

16. 9. 2022

čas čtení 8 minut
V Británii vás sleduje smuteční myšlenková policie. Britský velvyslanec v Praze o tom mlčí

Nick Archer, britský velvyslanec v Praze, má velký problém. Zastupuje totiž zemi, která má v posledních několika letech doslova šílenou vládu, podporovanou děsivými bulvárními médii, nyní už i nedemokratickou (Liz Trussovou zvolily 0,3 procenta britských občanů, většinou důchodců) a jako diplomat musí - co má chudák dělat - předstírat, že vláda, kterou zastupuje, je demokratická,  civilizovaná, schopná a normální. Bohužel to není pravda, a čeští novináři by to měli vědět a nedávat mu nekriticky prostor:


K tomu:


O čem Nick Archer v českém rozhlase nemluvil:

Po smrti královny se zavírají podniky a zastavují pohřby, strach z útoku pravičáků dusí svobodu projevu.
 


Takhle se v Británii nyní potlačuje svoboda projevu: podniky, obchody a charitativní organizace, vysoké školy, školy a státní úředníci, všechny méně významné osobnosti na veřejnosti zkameněly strachem, že během dnů smutku udělají něco špatného.

Kultura potlačování "nesprávných" postojů ochromila Británii, ale viníky nejsou statisíce lidí, kteří tiše a s dobrou náladou stojí kilometrové fronty, aby se poklonili vystavené rakvi královny. Zastrašování nepochází od občanů, ale jako obvykle od samozvaných britských tyranů, často s absurdními důsledky. Mohutná tíha autoritářství nepřichází jen od Konzervativní strany, ale i od převážně pravicového tisku a jeho sociálních médií, připravených terorizovat každou nešťastnou oběť, která se ocitne v jejich hledáčku, píše Poly Toynbee.

 
Trevor Sinclair z TalkSportu, bývalý anglický fotbalista, byl  jedním z nich, když napsal na Twitter: "Rasismus byl v Anglii zakázán v 60. letech,  přesto mu bylo umožněno vzkvétat, tak proč by černí a hnědí měli truchlit!!!". #královna", ale hned poté se za tento tweet pod tlakem myšlenkové policie hluboce omluvil.

Období smutku je určeno k zármutku nebo tichému rozjímání, ale to se tak úplně nestalo. Místo toho pod důstojností a pompou svírá velmi velkou část společnosti jakási panika. Co je správné udělat v těchto dlouhých dvanácti dnech? Sleduje vás smuteční policie.

Pochybuji, že by něco z toho byla vůle královské rodiny, nebo že by to byla vůle zesnulé královny, která si pohřeb naplánovala sama. Odhaluje to však podstatu britské kultury šikany, kdy její zastrašovatelé loví každou oběť, kterou najdou. Strach z Daily Mailu, Sunu, Telegraphu, GBNews nebo šokantních TalkTV a jejich příznivců na sociálních sítích vyděsil zdravý rozum z mnoha institucí a organizací.

Hotelový řetězec Center Parcs se rozhodl vystěhovat všechny své hosty v den pohřbu. Fotbalová liga se také podrobila, ale golf a kriket, které jsou možná třídně sebevědomější, své zápasy nezrušily. Politici se  bojí pronést jediné nemístné slovo, a tak uprostřed zuřící krize  životních nákladů mlčí, přestože ministr financí  plánuje zrušit strop na prémie bankéřů a premiérka Liz Trussová nabízí balíček na podporu účtů za energie, který se sotva dotkne břehů spirály chudoby mnoha lidí.

Stávkující zaměstnanci a Extinction Rebellion se neodvážili ve svých protestech pokračovat. Operace  v nemocnicích a pohřby byly na "znamení úcty" zrušeny. Slyšela jsem dokonce o nesmyslně zrušených  interních schůzkách napříč veřejným i soukromým sektorem, aby je nějaký plížil nenahlásil samozvané inkvizici. Charitativní organizace se bojí: jakýkoli chybný krok je obzvláště nebezpečný pro jejich pověst.

Nejzranitelnější je BBC, která stojí v první linii všech kulturních válek, v tyglíku, kde se bojuje o každé slovo. Nyní se třese pod hrozbou ještě větších vládních škrtů a zrušení koncesionářských poplatků, čímž hrozí tato ultrakonzervativní vláda. Výsledkem je nesnesitelné množství prázdných slov, jimiž BBC  vyplňuje nekonečné hodiny, s pečlivě vybranými, uslzenými hlasy, které zkreslují situaci zemi, jež není tak jednotná. Bylo by ale neférové vyzdvihovat jeden jediný zvučně přehnaný hlas BBC, všichni jsou podřízeni truchlící diktatuře. Dokonce i bulvární, útočný list Daily Mail ji tentokrát pochválil, což ale není žádná pocta. Pamětlivi útoků na moderátora BBC Petera Sissonse za to, že měl na sobě vínovou kravatu - vínovou! - při oznámení úmrtí královny matky, tentokrát byl pranýřován za příliš brzké nošení černé kravaty: Televizní moderátor Alastair Stewart na Twitteru napsal, že to bylo "předčasné a špatně odhadnuté".

Piers Morgan se na Twitteru rozohnil, když BBC zrušila vysílání posledního koncertu z pravidelného londýnského promenádního festivalu klasické hudby, ale pravděpodobně to BBC udělala ze strachu před lidmi, jako je on.

Ať však lovci kacířství pátrají, jak chtějí, objevili zklamavě málo podvratných kroků. The Sun sice osamělého protestujícího, který byl zatčen za hecování prince Andrewa, označil za "nemocného starce", ale pro nedostatek místní kořisti loví v zahraničí.



Ať už však lovci kacířství pátrali sebevíc, objevili jen velmi málo lese-majesty. Deník The Sun sice zaútočil na  osamělého protestujícího, který byl zatčen za to, že v Edinburku vykřikl na  prince Andrewa, že je to  "zdegenerovaný stařík", ale kvůli nedostatku místní kořisti loví v zahraničí. Deník The New York Times dostal od mnoha lidí na frak za článek harvardského historika, který pod zdvořilým titulkem "Truchlete za královnu, ne za její impérium" naznačuje, že královna pomohla "zamaskovat krvavé dějiny dekolonizace", a upozorňuje na represe v Malajsii, v Keni, v Jemenu a v Irsku. "Nenávist New York Times vůči Británii už zašla příliš daleko," píše Douglas Murray v deníku Telegraph. Finančník Ben Goldsmith se vyjádřil: "Otřesné," říká a dodává: "jsem tak pobouřen, že  ruším své předplatné". Francouzi, které Liz Trussová odmítá nazývat přáteli, dostávají na frak za to, že vlajky na některých levicových radnicích ve Francii nejsou na půl žerdi.

Ale je to jen slabý odvar. Proč? Protože šikana ze strany této části médií je už tolik let tak důkladná, že už jsou všichni natolik zastrašeni, že mlčí - a přijímají absurdní  rozhodnutí, za která je samozřejmě šikanující také napadají.


Až je příště uslyšíte, jak se snaží rozdmýchat falešné rozhořčení z "kultury cenzury" kvůli tomu, že pár studentů někde na univerzitní půdě protestovalo proti nějakému řečníkovi, vzpomeňte si, co je skutečný nátlak a skutečná cenzura a, jak je nebezpečná, odporná a mocná. Jsou to megafony pravice, které zastrašují celou zemi tím, že se chytají drobností, mírného antiroyalismu nebo protikoloniálních nálad.

Tento týden jim napůl chyběli nepřátelé, s nimiž by mohli bojovat, ale to proto, že se jim už podařilo vynutit si tolik preventivní autocenzury. A tady je ironie: osobou, kterou budou tito strážci slušnosti sledovat jako supi, jestli jen nehne brvou nad klimatickou krizí nebo ochranou přírody, bude sám nový král. Ten je ve větším nebezpečí od nich než od republikánů.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4147

Diskuse

Obsah vydání | 20. 9. 2022