Putinova sázka ve sporu se Západem

26. 1. 2022

čas čtení 7 minut
  • V následujících týdnech pravděpodobně v Evropě vypukne velká válka. Současná bezpečnostní architektura kontinentu, budoucnost NATO a role USA při utváření zdejší bezpečnosti jsou v sázce. Za hranicemi Evropy bude mít konflikt hluboké implikace pro americkou obrannou strategii a může překazit ty nejlepší americké plány soustředit se na erodující vojenskou rovnováhu s Čínou, napsal analytik US Naval Institute Michael Kofman.

Ukrajina, jejíž osud je na vážkách, může být v centru krize, ale Moskva má na mysli větší cíl: Revizi bezpečnostního uspořádání v Evropě. Ruské ozbrojené síly kolem Ukrajiny provedly podstatné nakupení jednotek, přičemž Moskva vyhrožuje jednostrannými vojenskými opatřeními, pokud nedokáže dosáhnout svých cílů u jednacího stolu. Prezident Vladimir Putin byl upejpavý, ale hrozbou je použití síly proti Ukrajině ve velkém rozsahu, včetně možnosti změny režimu. I když použití síly Moskvu nijak nepřiblíží rozsáhlým ústupkům, o něž usiluje na straně Západu, ruské vedení má za to, že zajistí svůj vliv v zemi, upře Ukrajině veškerou naději na vstup do NATO a ukončí obrannou spolupráci NATO s Ukrajinou.

Události minulého roku a crescendo současné krize byly široce interpretovány jako klasický příklad koercivní diplomacie: Hrozby, signály a požadavky podpořené předváděním schopností a odhodlání. Nicméně je pravděpodobnější, že Moskva tíhla k vojenskému řešení. Ruská diplomatická předehra nabídla mizivé vyhlídky na úspěch u jednacího stolu. V tomto stádiu si ruské ozbrojené síly udržují operační překvapení a mohou zahájit útok za velmi krátkou dobu. Před ofenzívou už nebude žádné další strategické varování.

Předpovědi jsou vždycky obtížné, ale zdá se plausibilní, že ruské síly obsadí východní oblasti Ukrajiny stejně jako na jihu přístav Oděsu a obklíčí Kyjev. Ruským cílem bude změna režimu, možná prostřednictvím změny ústavy, a řešení, které zajistí ruský vliv na Ukrajině. Z pozice převahy se Rusko pokusí získat závazek USA přenechat mu volnou ruku v této části východní Evropy. když Bělorusko zřetelně spočívá na ruské orbitě, Moskva usiluje o použití síly, aby změnila strategickou orientaci Ukrajiny ve snaze vytvořit vlastní nárazník proti západnímu vlivu. Rozšířená invaze na Ukrajinu nemusí znamenat dlouhou okupaci, ale Rusko se zřejmě na takovou možnost připravuje. Rozmístění ruských sil umožňuje řadu postupů, ale je obtížné přijít na to, jak by Moskva mohla dosáhnout jakéhokoliv trvajícího politického zisku bez toho, aby se uchýlila k maximalistickým rozhodnutím.

Jak vykládat ruské požadavky

Tato krize se netýká NATO nebo Ukrajiny, ale NATO a Ukrajiny. Rusko chce, aby Washington souhlasil s revidovaným evropským pořádkem, v němž má Rusko právo veta nad bezpečnostním uspořádáním a rozhodnutími ohledně bezpečnosti. Uzavřením dveří NATO a zastavením obranné spolupráce s nečleny by Washington uznal, že bezpečnostní úvahy Moskvy jsou nadřazeny právu sousedů vybrat si strategickou orientaci a že bezpečnost v Evropě musí být vyjednána s Moskvou.

Avšak ruské požadavky na právně závazné záruky vyvolávají otázky. Na jedné straně Putin protestuje proti následným vlnám rozšiřování NATO, postupující vojenskou infrastrukturou, vojenskými cvičeními a obranné spolupráci se zeměmi jako Ukrajina. Ale také řekl, že nevěří americkým bezpečnostním zárukám a podle něj Washington snadno odstupuje od smluv, ať už s vysvětlením nebo bez něj. Takže proč urgentně usilovat o takové smlouvy, pokud věří, že je Washington jednoho dne prostě může zahodit?

Je tu také obtížný problém, že totiž žádný americký Kongres nebo kterýkoliv legislativní orgán v Evropě zřejmě neratifikuje právně závaznou dohodu s Ruskem založenou na těchto požadavcích. Možná si Moskva přesto myslí, že by USA a jejich evropští spojenci mohli podepsat politicky závazné dohody, které nedosáhnou na status smlouvy. I když by nebyly právně závazné, měly by strategické implikace pro evropské země, které nejsou členy NATO. Tyto státy by měly zúžený prostor pro manévrování a snažily by se pojistit nebo usilovat o zahraniční politiku zahrnující balancování mezi Evropou a Ruskem.

Ruské požadavky na zastavení rozšiřování NATO, zrušení obranné spolupráce s nečlenskými státy a návrat k rozmístění sil před rokem 1997 (v zásadě klauzule "zpátky do Německa") mají zřejmě jen malý vztah k zaseknutí implementace druhého kola Minských dohod. Tyto požadavky by nezajistily vliv na ukrajinskou vnitřní politiku, ani nevyvedly Rusko ze současného sankčního režimu. Navíc proč Rusko žádný z těchto požadavků nepředložilo během hromadění sil vloni na jaře? Proč čekat do konce roku 2021, abyste přišli s uspěchanými návrhy a požadovali rapidní pokrok?

Diplomatické úsilí se zdá improvizované ("návrhy smluv" jsou na ruské poměry mimořádně špatně vypracovány - pozn. KD), zatímco centrální požadavky jsou pro Západ zjevně nepřijatelné. Ruské ministerstvo zahraničí, které se často jako poslední dovídá, co se děje, bylo nepřekvapivě překvapeno zjištěním, že má tyto návrhy smluv předložit koncem prosince. Moskva nejen že žádala o věci, o nichž ví, že je nemůže dostat, ale udělala to způsobem, který zajistí, že je nedostane. Vážně míněná jednání se obyčejně odehrávají za zavřenými dveřmi. Publikací požadavků a odmítnutím probrat je po jednom způsobem, který umožňuje dosáhnout kompromisu, Rusko dosáhlo toho, že diplomatické úsilí vypadá spíše performativně než autenticky.

Možná že se Moskva jen snaží dostat, co kde uloví, ale politické požadavky nepasují s vojenskou stranou rovnice. Spokojit se s menšími úpravami již existující agendy strategické stability by po zveřejnění takových požadavků vypadalo jako politický ústup. Neustálé "urgentní" požadování odpovědí naznačuje, že Putin celou dobu upřednostňuje použití síly. V Ženevě se ukázalo, že Moskva považuje americké protinabídky na rozšíření agendy strategické stability za mnohem méně důležité než své nesplnitelné požadavky.

Nyní je nejpravděpodobnějším výsledkem dramatické rozšíření války. Na jaře ruské vedení narýsovalo červené čáry, ale pokud by opravdu mělo zájem odstrašit USA od vojenské spolupráce s Ukrajinou, pak by takový požadavek byl předložen a prezidentském summitu v červnu a úsilí o dosažení výsledků by dostalo větší prostor než jen pár měsíců.

Putin může považovat diplomacii za poslední nástroj, jak se vyhnout válce, ale ruský postoj naznačuje, že se přiklání k jednostrannému řešení. I když to někteří komentátoři mohou považovat za podvod, je těžké pochopit, jak by si Putin mohl představovat, že se prošvindluje k celkové revizi evropské bezpečnostní architektury.

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
3939

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2022