Až bude včera líp, čili Frtajdygunk und sajrajt

13. 10. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
  • Fenomén babišismu s největší pravděpodobností dlouhodobě přežije ve sféře v Česku tak oblíbených historických mýtů. 

Lidé by jen těžko nad sebou delší čas snášeli vládce více než pochybných osobnostních kvalit, kteří sami představují po všech stránkách největší lidskou hrozbu jejich prosperitě, spokojenosti nebo i životu, nebýt jednoho prostého triku. A tím je tvrzení, že prý dotyční "alfasamci" (velmi málokdy se jedná o ženy...) "ve skutečnosti" chrání své společenství před něčím ještě mnohem horším. Rozuměj před imaginárními přežitky kapitalismu v rámci stalinistické doktríny zostřování třídního boje, před židy mezi soukmenovci, před "islamisty" zoufale prchajícími z krvavých pracek skutečných islamistů, před - jak uvedl na Twitteru jeden z kandidátů do Rady ČT - "Negrolandem". Zkrátka: Jestli se ti u nás nelíbí, teprve bys koukal, jak děsivé to může být bez hřejivé přízně náčelníkovy knuty.


V zásadě se jedná o postup odkoukaný z prostředí mafiánských gangů či patologických náboženských sekt, jen provedený poněkud ve větším měřítku. "Nabídka, kterou nemůžete odmítnout" znamená zpravidla, že jste nuceni platit za "ochranu" někomu, kdo by vás nebýt toho sám zmasakroval jako liška hejno slepic. Ale když platíte a držíte kmotra v jeho pozici, usmívá se, občas demonstrativně pustí chlup a má plná ústa sentimentálních řečí o svatém poutu velké rodiny, která prý všechny spojuje. Za kterou bude bojovat do roztrhání těla...

Pokud z této logiky bezprostředního strachu a jím zkrácené perspektivy na chvíli vystoupíme, mohli bychom nezávazně diskutovat o tom, jakou budoucnost pro tuto zemi bychom si vlastně představovali. Proč jsou debaty o ní tak často zamořené strašením "naivním" Západem a dlouhým seznamem postkomunistických českých "specifik" vesměs pupeční šňůrou spojených s původně stalinskými strukturálními deformacemi čs. ekonomiky od 50. let minulého století. Bez tohoto východňárského folklóru bychom tam venku instantně zhynuli, ujišťují nás. Proč se mluvčí třeba tak často na jedné straně pohrdavě vymezují proti české "montovně" spolupracující se západním průmyslem, i když jedním dechem se do krve bijí za zájmy předpotopní české energetiky - která na pomyslné stupnici míry přidané hodnoty, jež zemi s minimem vlastních přírodních zdrojů musí zajímat především, leží ještě mnohem, mnohem níže než řekněme výroba automobilových kol dodávaných společnosti Jaguar?

Montovna jistě v mezinárodní dělbě práce nepředstavuje žádný zdroj "národní hrdosti" a málokdo by si ji dal do předvolebního letáku na seznam výdobytků, nicméně uživila Čechy relativně slušně po tři dekády. Když ANOfert tuto problematickou tradici narušil a dovedl logiku přerozdělování přes státní kasu ad absurdum, aby dočasně vytvořil uměle výhodné prostředí pro levný podřadný zemědělsko-potravinářský byznys premiéra a současně za účelem nakupování loajality také nastavil poměry tak, že průměrná mzda ve státním sektoru přesáhla odměny v soukromém (který vesměs stát živí spíše než naopak), zadělal na masivní průšvih, který se díky značné setrvačnosti české ekonomiky teprve rozjíždí a běžní občané jej ve vlastních peněženkách a ledničkách pocítí teprve dávno po volbách.

Sice výše uvádím, že kmotrovská logika bývá vesměs záležitostí mužů, nicméně podmnožina "pomoci potřebným" se v mnoha autoritářských strukturách stává právě doménou žen. "Expertky" ve službách Babiše, Schillerová a Maláčová, paralelně s dotacemi pro premiérův byznys rozdávaly peníze napravo nalevo, aniž se sebeméně staraly, z jakých příjmů budou napříště tyto výdaje pokryty. Teď si tedy kvůli masivně rostoucímu dluhu vypůjčujeme na světovém trhu dráž než Řecko a vládní rozhazování nekrytých peněz spouští inflaci, která přirozeně narazila a ještě narazí v České národní bance.

Soudružky Schillerová a Maláčová svou nezřízeností pomohly navést rozpočet na neudržitelnou trajektorii - a dodaly tak z ideologických důvodů "rozpočtově odpovědné" pravici nejlepší možný klacek na "přebujelý stát blahobytu". Škrtat se nakonec z objektivních důvodů bude muset - a více než za Kalouska - jenže když už se do tohoto úkolu naši milí tržní stachanovci pustí, nebudou vědět, kdy přestat.

Namísto debaty, jaká by byla žádoucí struktura české ekonomiky, pakliže někdy chceme patřit mezi nejvyspělejší země i jinak než formálním členstvím v EU a NATO, se teď povede rozprava o potřebě šeškrtat výdaje ještě na to a pak zas onohle.

"Lid" bude škrcení přihlížet zprvu vcelku chápavě, ale posléze čím dál více naštvaně, protože mu opět ve všech výpočtech a rovnicích bude chybět vlastní budoucnost a perspektiva.

Nakonec se "šprajcne" a začne produkovat typicky českou zpětnou utopii o dobách minulých, ze kterých vlastně současníci dvakrát nadšení nebyli - a hlavně krátkodobý relativní úspěch byl předem podminován iluzionistickými základy čistě přerozdělovací prosperity pro vybrané.

"Lid" znova uvízne v nostalgických vzpomínkách na "krásné staré časy", kdy "za krále Holce byla za groš kudla", kdy odvážný miliardářský Jánošík v nejlepších národních tradicích chránil lid a postaral se, aby měl všechno, co takový malý český člověk k lehce provinciálně zasmrádlému životu vlastně potřebuje.

Strašení migranty "tam venku v cizině" a koblihy zdarma.

Frtajdygunk und sajrajt.

0
Vytisknout
7626

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2021