Pandora Papers aneb Systém je prohnilý až na kost

4. 10. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Odhalení, se kterými na konci minulého týdne přišlo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), jsou natolik závažná, že je nelze vnímat pouze jako další důkaz o pokrytectví a prolhanosti premiéra Andreje Babiše, jak nyní – pár dnů před volbami – činí české sdělovací prostředky. Totéž platí i pro další bývalé či stávající světové lídry, které investigativci v Pandora Papers jmenují. Nejedná se totiž jenom o spektakulární selhání jednotlivců, ale především o další důkaz o prohnilosti systému, který jim umožňuje prát peníze ve velkém a okrádat tak ty, již jim v hluboké naivitě poskytli mandát ke správě věcí veřejných. Ostatně nikdo ze jmenovaných nebyl obviněn z porušení zákona, protože se jedná o legální aktivity, a to je právě zásadní problém.

Ačkoli zjištění ICIJ poskytují komplexní obrázek toho, jak na globální úrovni operují skořápkové firmy, jejichž prostřednictvím se ti nejbohatší vyhýbají placení daní, ve skutečnosti nejde o nic nového. Existence daňových rájů a vyhýbání se placení daní ve velkém je známý fenomén, který podkopává demokratické principy. Daňové ráje jsou ale jen jedním ze způsobů, jak směrovat bohatství zezdola nahoru, a vytvářet tak absurdní nerovnost ve společnosti, jež je plodnou půdou pro demagogy různého ražení. Rand Corporation zveřejnila analýzu mapující rozsáhlý transfer bohatství z portmonek 90 procent Američanů do kapes nejbohatších Američanů, k němuž došlo v letech 1975 až 2018, což zhruba odpovídá neoliberální epoše. Výzkumníci došli k závěru, že běžní pracující Američané přišli o 47 bilionů (sic) dolarů, které shrábli ti nejbohatší.

Pandora Papers neinformují o nejbohatších lidech planety, jako je Jeff Bezos, Elon Musk, Warren Buffet apod., protože ti podle finančních expertů platí v USA díky všemožným skulinám v systému tak směšně nízké daně, že ani nemusejí ulívat peníze do daňových rájů. Koneckonců nedávné zjištění investigativního serveru ProPublica ukazují, že nejbohatší Američané neplatí téměř žádné daně.

Všimněme se, kolik energie politikové vkládají na boj proti „zneužívání sociálního systému“ méně majetnými, aby s ohromnou vervou bránili privilegované postavení velkých korporací využívajících perverzně nastavená pravidla hry. V českém prostředí je toho názorným příkladem kupříkladu neochota politických stran zdanit spekulanty s bytovým fondem, protože nad námi prý neustále visí hosana komunismu.

Všechny tyto skutečnosti oprávněně snižují důvěru běžných smrtelníků v politický systém, neboť ten jde očividně na ruku těm nejbohatším, aby ty „dole“ smetl do propasti, což se názorně projevilo během pandemie. Nikoliv nadarmo se v této souvislosti hovoří o úpadku demokracie a rostoucím populismu doprovázeném xenofobií, rasismem, fake news apod.

Pandora Papers přinášejí informace o světových lídrech, kteří svou politickou agendu vystavěli na boji proti korupci a praní špinavých peněz. A opět, nejedná se pouze o českého premiéra. Pikantní na tom je, že ti, kdo poměrně úspěšně vystupují proti staré politické gardě, se nakonec ukážou jakou titíž nebo ještě horší pokrytci a lháři. A, jak trefně uvedl ředitel ICIJ Gerald Ryle, přední politikové, kteří perou své peníze v daňových rájích, mají enormní zájem na tom, aby byl status quo zachován.

Jinými slovy, systém je prohnilý až na kost. A my jej tím, že přistupujeme na pravidla hry, udržujeme v neustálém chodu. Otázkou zůstává, jak z tohoto začarovaného kruhu ven. Jedno je však jisté: volby samy o sobě tuto do nebe volající frašku změnit nemohou, jak implicitně tvrdí Ryle.

 

0
Vytisknout
7144

Diskuse

Obsah vydání | 7. 10. 2021