Amerika měla dohlédnout, aby byla v Kábulu slušná vláda. Washington zcela ignoroval její kriminalitu

31. 8. 2021

čas čtení 4 minuty
 
Sarah Chayes žila v Afghánistánu deset let. Byla poradkyní velitelů západního spojenectví, včetně předsedům spojených šéfů vojenských štábů. Má vysokou důstojnickou funkci v americké armádě. Je autorkou knihy Everybody Knows: Corruption in America (Všichni to vědí: Korupce v Americe).  Tento rozhovor vysílal rozhlas BBC koncem minulého týdne.

Moderátor:
Joe Biden řekl v reakci na atentát u kábulského letiště: My vás nalezneme a chytíme. Je to vůbec možné? Nebo je to jen rétorika?

Sarah Chayes:
To já nevím. Ale to, co vím, je, že to téměř zní směšně. Ve světle toho, když něco takového říkali američtí prezidenti posledně. Ano, nakonec jsme nalezli a dostali Usámu bin Ladina. Nalezli jsme ho kde? Nejenomže v Pákistánu, ale přímo v posádkovém městě pákistánské armády. A usmrtili jsme ho. Ale, víte, vztah s tou zemí, které zcela zjevně ho sponzorovala a dávala mu útočiště, se nezměnil. A v podstatě, víte, to, na čem opravdu záleželo v Afghánistánu, totiž to, jak vláda zacházela se svými občany, to se ignorovalo. Ignorovalo to mnoho amerických vlád. Které, jak jsem řekla, také zcela ignorovaly problém Pákistánu. Takže bušit se nyní do prsou, velmi podobným způsobem jako se to dělalo v rámci chybné politiky, realizované po celých posledních dvacet let, to je opravdu trapné.

 

Moderátor: Nyní se  po čtvrtečním atentátu zaměřuje pozornost na Islámský stát Chorasan. Je možné, aby Amerika tuto organizaci porazila? Když americká vojska už nebudou v Afghánistánu?

Sarah Chayes: O to ale vůbec nejde. Víte? Opravdu si to nemyslím. Ano, samozřejmě, tyto skupiny jsou strašlivé a jejich útoky jsou strašlivé. Avšak počet mrtvých, ve srovnání s daleko dlouhodobějším dopadem špatně koncipované a špatně realizované politické strategie za posledních dvacet let - myslím, že se ta rovnováha vychyluje daleko víc opačným směrem. A dokonce argumentuji, že totéž platí i o útocích z 11. září. Ta událost, vzhledem k tomu, jak byla psychologicky šokující, vyvolává otázky: byla strategie, kterou po 11. září přijaly Spojené státy, přiměřená? A odpovídala skutečně řádně reálné hrozbě?

Moderátor:
Mnozí říkají, že dvacet let americké zahraniční vojenské strategie bylo chybných.

Sarah Chayes: Nejenom vojenské strategie. Jak říkáte, zahraniční a vojenské strategie. A to, co jsem já zjistila - moje zkušenost byla po mnoho let ze spolupráce s mnoha obyčejnými Afghánci - v Kandaháru - mluvila jsem jazykem paštu a bez ostnatého drátu, bez pytlů písku a tak - Nakonec, ke konci oněch deseti let, co jsem tam byla, jsem pracovala s vysokými vojenskými činiteli. A v těch posledních letech jsem zjistila, že to armádě konečně začíná docházet. Že jim konečně začalo docházet, jak zoufale důležitá, nutná, je slušná, dobrá vláda. Víte, jestliže obyčejný Afghánec trpí stejně od své vlády jako od Talibánu, v nejlepším případě prostě nebudou na podporu té vlády nic zrovna riskovat. A vojenští činitelé, kteří byli, konec konců, hodně rozmístěni mezi obyčejnými lidmi, si to začínali uvědomovat. A když jsem já pracovala pro předsedu spojených armádních velitelů štábů NATO, ten se o tom opakovaně pokoušel hovořit při jednání vlády ve Washingtonu. Jenže nikdo ho tam  prostě neposlouchal. A takže, opravdu, já si myslím, že hlavní chyba, alespoň americké strategie, byla neschopnost Ameriky zabývat se těmi dvěma zásadními otázkami, které jsou primárně civilní, občanské otázky. A to je 1. kvalita afghánské vlády a 2. naše vztahy s Pákistánem.

Moderátor: V tomto pořadu jsme slyšeli rozhovor reportérky Lisze Doucett, která mluvila s pákistánským velvyslancem v Afghánistánu. Leží řešení agonie Afghánistánu v Pákistánu?

Sarah Chayes: No, víte, Pákistán chce Afghánistán vlastnit a je v té věci pěkně tvrdošíjný. A ten rozhovor mezi Lisze a tím velvyslancem se příliš soustřeďoval na Isis. Nemyslím si, že specificky Isis je pákistánský problém. Talibán ovšem je pákistánská záležitost. A slyšel jste toho velvyslance, jak požaduje, aby mezinárodní společenství navázalo s vládou Talibánu diplomatické styky. Samozřejmě, přesně o to Pákistán usiluje. Už nejméně po dobu osmnácti let. Aby mezinárodní společenství Talibán podporovalo a uznalo. Talibán je totiž Pákistánu podřízená vláda. V Kábulu.

Zdroj v angličtině ZDE (audio, od minuty 30) 

0
Vytisknout
7368

Diskuse

Obsah vydání | 2. 9. 2021