Demokracie potřebuje nepohodlí a nedůvěra je politickou ctností

26. 7. 2021

čas čtení 4 minuty
  • Nedůvěra není zásadní překážkou vzniku demokratické rozpravy, pokud jsou obě strany ochotny k obětem umožňujícím ustavení vzájemné důvěry a občanského přátelství. 
  • Nedůvěra opřená o minulé zkušenosti musí být přiměřeně vyjádřena - a to se může stát prvním krokem k obnovení vzájemné důvěry. 

Americká politická teoretička Danielle Allenová se obává našeho sklonu od raného věku se vyhýbat kontaktu s cizinci. Podle ní to vede k větší pravděpodobnosti nedůvěřování lidem - lidem, jimž musíme důvěřovat a hovořit s nimi, pokud aspirujeme na zdravou demokracii.

"Polotekutá nedůvěra", tvrdí v "Talking to Strangers" (2004), podkopává základy pro občanské přátelství - to je přátelství mezi občany - které je nezbytné pro dobře fungující a robustní demokracii, napsala Meena Krishnamurthyová.

"Demokracie závisí na důvěřujícím rozhovoru mezi cizinci," tvrdí Allenová. Pokud je tento rozhovor "řádně veden", může "zrušit jakákoliv rozdělení, která blokují" efektivně fungující demokracii. Když demokracie závisí na "důvěřujícím rozhovoru mezi cizinci", nedůvěra mezi občany demokracii ohrožuje.

Avšak fakt, že nedůvěra ztěžuje důvěřující konverzaci a občanské přátelství nedělá nedůvěru samu o sobě morálně nežádoucí. Někdy je nedůvěra nejen přiměřená, ale také jde o způsob, jak zahájit konverzaci, která je pro navázání občanského přátelství třeba. Nedůvěra v demokracii může být skutečně dobrá věc.

Začněme uvažováním o tom, co je to nedůvěra. Ve standardním případě nedůvěra sestává nejméně ze tří částí. Za prvé, nedůvěra má kognitivní složku. Jde o suverénní přesvědčení, že druhým nelze důvěřovat, že druzí neudělají to, co tvrdí. Nedůvěra také zahrnuje nespoléhání se - jednáme na základě předpokladu, že neudělají to, k čemu se zavázali: Pokud svému bližnímu nedůvěřuji, pak nebudu čekat, že mě vyzvedne v práci, i když se k tomu zavázal. Konečně, nedůvěra má i afektivní složku. Když lidem nedůvěřujeme, cítíme, že nemůžeme počítat s tím, že by splnili své závazky, což vede ke zklamání. Pokud věříme, že situace se nejspíše nezlepší, můžeme se i cítit zoufalí.

Zahájení důvěřující konverzace v přítomnosti nedůvěry není snadné. Jak Allenová uznává, když se důvěra zcela rozloží, někdo musí začít.

Kdykoliv je vyjádřena přiměřená nedůvěra, typická a morálně přiměřená reakce ze strany těch, jimž se nedůvěřuje, pokud mají dobrou vůli, je podniknout akce obnovující základy důvěry, což zahrnuje nápravu dřívějších prohřešků. Tento typ odpovědi je klíčem k tomu typu demokratické rozpravy a občanského přátelství, které Allenová předpokládá.

Důvěra není jen přesvědčení, že se můžete spolehnout na své spoluobčany, že udělají, k čemu se zavázali; podle Allenové jde o pocit "důvěry, nebo nedostatku strachu, v okamžiku zranitelnosti před jinými občany". Důvěřující demokratická rozprava vyžaduje, aby obě strany byly ochotny k dobrovolným a spravedlivým recipročním obětem. Taková je role rozpravy v demokracii: Když rozpravy demonstrují ochotu účastníka podílet se na reciproční oběti, občané jeden druhého vtahují do sítě vzájemné odpovědnosti, je ustavena důvěryhodnost a časem je pomalu budován vztah občanského přátelství.

Je poněkud paradoxní, že nedůvěra může sehrát roli při budování toho typu důvěry, který Allenová právem považuje za zásadní pro občanské přátelství: Může vést k ochotě zapojit se do reciproční oběti, která je základem důvěřující rozpravy a občanského přátelství.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4962

Diskuse

Obsah vydání | 27. 7. 2021