Kterak bělošská nadřazenost slavila triumf v „chrámu americké demokracie“

8. 1. 2021 / Daniel Veselý

Souhlasím s odborníky, že středeční události lze jen stěží nazvat pučem, neboť regulérní státní převrat vyžaduje široké materiální zázemí a participaci alespoň části ozbrojených složek. Většina Trumpových přívrženců, jež vzala Kapitol ztečí, jednoduše rabovala a prováděla výtržnosti. Pravda, sám Donald Trump své skalní stoupence chutě povzbuzoval, jenže jako většina jeho kroků, i tento postrádal logiku a jasnou koncepci. Výsledkem tohoto násilného chaosu je skutečnost, že několik prominentních republikánů, včetně Mikea Pence, Mitche McConnella a Lindsey Grahama, opustilo potápějící se Trumpovu loď. Někteří Trumpovi spolupracovníci rezignovali a další dokonce zvažují, zda by jej na základě 25. dodatku americké ústavy mohli odvolat z funkce.

Přesto má dosluhující americký prezident v Republikánské straně i nadále řadu spojenců. V Kongresu proti certifikaci volebních výsledků hlasovalo 147 republikánských zákonodárců včetně osmi senátorů. A není divu, že se nejeden republikán tiše staví za prohnaného developera a jeho groteskní suitu dobývající „chrám americké demokracie“, což reportér Azad Essa považuje za zachování ideologie bělošské nadřazenosti – a nikoliv za útok na demokratické hodnoty.

Vždyť konzervativní politologové Thomas E. Mann a Norman Ornstein už před sedmi lety označili Velkou starou stranu (GOP) za „radikální vzpouru“ rezignující na parlamentní demokracii. Spojené státy se tehdy, kdy v Bílém domě úřadoval Barack Obama, nacházely v „éře dysfunkčního vládnutí“, jak tvrdí Mann s Ornsteinem.

Vzestup Donalda Trumpa a trumpismu jako politické ideologie byl tedy logickým vyústěním této krize.

Demokratická strana se mezitím jeví být sterilní politickou opozicí shlížející na Trumpovy voliče jako na zoufalce. Ba co hůře, demokraté svou voličskou základnu opustili už před mnoha lety, aby se stali partají velkého byznysu, zbrojařských koncernů či farmaceutických firem. Demokratické špičky se nyní snaží omezit vliv progresivistů, kteří volají po tak „radikálních“ návrzích, jako je státem garantované zdravotní pojištění, bezplatné vyšší vzdělávání či zelený nový úděl.

Dav, který dočasně obsadil Kapitol, byl zčásti ozbrojený a zčásti nikoliv. Většina těchto „povstalců“ je jednoduše zmanipulována konstantními lžemi o ukradených volbách a má pocit, že jim liberálové a socialisté berou jejich zemi, a tím pádem i jejich vlastní identitu. Není žádným překvapením, že jim policisté zprvu nestáli v cestě a dokonce jim vyjadřovali podporu. Bylo by ale osudovou chybou se jim prvoplánově vysmívat: je třeba tyto lidi pochopit, přestože v rabujícím davu byli rasisté, neonacisté a přívrženci konspirační teorie o satanistických pedofilech v Demokratické straně a Hollywoodu.

Proč tito lidé uvěřili mazanému obchodníkovi s deštěm? Donald Trump byl prvním politikem, jenž se těchto „zoufalců“ nahlas zastal, když zdůrazňoval identitu bělošské nadřazenosti. Zároveň dělal vše proto, aby jim ublížil, třeba když změnil daňový kodex ve prospěch miliardářů nebo když se stavěl proti zvýšení minimální mzdy. Jestliže Trump šel na ruku nejbohatšímu segmentu americké společnosti ještě důrazněji než jeho předchůdci, nehledě na politickou afiliaci, trvá masivní transfer bohatství zezdola nahoru déle než 40 let, jak dokládá analýza Rand Corporation. A zatímco zlomek americké populace nestydatě bohatne, mzdy běžných zaměstnanců stagnují či klesají. Zároveň klesá důvěra ve veřejné instituce – příkladně Kongresu důvěřuje pouhých 18 procent Američanů.

Demokraté, již získali Bílý dům a obě komory Kongresu, nyní mohou realizovat rozsáhlé změny v americké společnosti, o čemž ale silně pochybuji. Jedná se o neautentickou stranu, v jejímž čele stojí staré struktury napojené na korporátní sektor. A trumpismus ani Trump jen tak nezmizí. Soudím, že Spojené státy mají nakročeno k bratrovražednému konfliktu, jehož rozbuškou se může stát absurdní příjmová nerovnost, přetrvávající rasismus, iracionální zbrojení – a obecně kolabující společenská smlouva.