Co Trumpa v úterní televizní debatě nejvíce objasnilo

2. 10. 2020



Trump vidí všechno - i své vlastní děti - jen jako odraz sebe samého



Krátce poté, co se narodil syn Donalda a Ivany Trumpových, Trump byl jako jeho otec zvláštním způsobem znepokojen: "Co když mě tohle dítě ztrapní, až vyroste?" Podle pamětí Ivany Trumpové Trumpovi manželka navrhla, aby nově narozeného syna pojmenovali Donald junior. Trump reagoval: "Ale co když to bude loser?"
 
Tyto informace z minulosti pomáhají osvětlit jednu z nejdůležitějších částí úterní "debaty" Trump-Biden. Joe Biden se pokusil kritizovat Trumpovy výroky, že zemřelí američtí vojáci byli "zoufalci", kteří "prohráli". Biden hovořil o svém synu Beauvi, který zemřel na mozkový nádor poté, co získal bronzovou hvězdu v armádě. "Můj syn nebyl zoufalec. Byl to vlastenec. A ti lidé, kteří tam zemřeli, byli hrdinové."

Ve snaze tento útok neutralizovat, Trump zapútočil na druhého Bidenova syna, Huntera. "Huntera vyhodili se skandálem z armády, protože užíval kokain," plivl Trump na Bidena.

Pro Trumpa, člověka, který bál sdílet své jméno se svým nově narozeným synem, protože by syn mohl být "loser", musel takový útok vypadat jako zdrcující. Avšak normální rodiče nepřestávají milovat své děti jen proto, že udělali něco špatného. Milují je stejně. To je podstatou toho být rodičem, píše Adam Serwer.


Biden reagoval potvrzením lásky pro svého přežívajícího syna. "Můj syn, jako mnoho lidí, měl problém s narkotiky," řekl Biden. "Překonal ho. Napravil to. Pracoval na tom. A já jsem na něj hrdý. Jsem hrdý na svého syna."

Biden je druhořadý politik. Jeho předchozí dva pokusy stát se prezidentem selhaly. Má tendenci přehánět až k lhaní. Než se stal viceprezidentem pro Obamu, Biden podpořil několik snad nejhorších politických rozhodnutí za posledních třicet let - včetně zákona o bankrotech z roku 2005, zákon o zločinnosti z roku 1994 a invazi do Iráku.

Avšak když Biden hovoří o ztrátě a o bolesti, - Beaua, anebo o automobilové nehodě, při níž zahynula jeho manželka a dcera - je hluboce přesvědčivý. Bidenův smutek je reálný a svou podstatou slušný. Po osmi měsících pohřbů už není pro statisíce amerických rodin takový smutek, o němž hovoři Biden, ničím vzdáleným. Trump se postavil před truchlící národ a posmíval se otci, který hovořil o svém zemřelém synu. Před očima národa, který bojuje s epidemií opioidů se posmíval otci za to, že má syna, které měl problém s narkotiky.

Trumpova reakce na Bidenovu připomínku jeho mrtvého syna a Trumpův pokus přimět Bidena, aby se musel veřejně stydět za toho svého syna, který neumřel - ukázala ostrý rozdíl mezi oběma muži.

Biden jednal jako otec, udělal to, co by udělal v podstatě každý rodič. A přesto - protože Trump je takový člověk, který uvažuje po narození svého dítěte, jestli ho to dítě ztrapní, takovou reakci neočekával. Trump neočekával, že tím jen vystaví dál na odiv svou krutost, která způsobila, že není schopen vládnout Spojeným státům beze smyslu pro povinnost či odpovědnost. Jeho narcismus způsobil, že Trump tyto hodnoty považuje za pošetilé a naivní.

Všechny věci v Trumpově světě se točí jen kolem něho a jsou odrazem jeho samotného. Trump hodnotí všechno - dokonce i své děti v okamžiku, kdy přijdou na svět - podle toho, jak způsobí, že on sám bude vypadat, a není schopen si představit, že by někdo jiný jednal jinak.

Vzhledem k tomu, že Trump je podvodník, jehož přehnaná pověst jako podnikatele je založena na velkém dědictví a na daňových podvodech, Trumpa nezajímá jak problémy řešit, zajímá ho jen, jak přesvědčit druhé, že neexistují. Americká ekonomika zůstává v ochromující recesi, ale namísto toho, aby Trump naléhal na svou stranu, aby udělala to, co je k oživení ekonomiky zapotřebí, zuří v soukromí, že "pandemie zničila nejlepší světovou ekonomiku". Oněch více než 200 000 mrtvých na koronavirus Trumpa trápí nikoliv proto, že zemřelo zbytečně tolik lidí, ale protože mu kazí pověst, a proto bezdůvodně zpochybňuje počet mrtvých.

Trump o sobě hovoří jako o "oběti bez viny - o oběti pandemie, ekonomiky, která zkolabovala, hluboce zakořeněných rasových nepokojů" - a to všechno se děje JEMU, ne zemi.

Není nic čeho by si Trump cenil více než svého vlastního ega - ne porážky pandemie, ne oživení ekonomiky po pandemii, ne americké demokracie. Jestliže všechny tyto věci musejí být obětovány na ochranu Trumpovy pýchy, pak je to cena, kterou je ochoten donutit Američany, aby ji zaplatili.

Kompletní článek v angličtině ZDE 

0
Vytisknout
2932

Diskuse

Obsah vydání | 6. 10. 2020