21. 8. 2023
/
Jan Čulík
čas čtení
2 minuty
"Je
otázka, co mohlo Československo dělat během polednového vývoje,
aby se invazi vyhnulo. Zřejmě by nejvíce pomohla cenzura a pokus o
nastolení něčeho na způsob kádárovského režimu v Maďarsku.
Nakolik by něco takového bylo reálné, to nevím."
Vyčítal jsem svého času A.J. Liehmovi i Václavu Žákovi, že je chyba, že Pražské jaro nejednalo "opatrně a pomalu". Oba mi řekli: To NEŠLO! Lidi byli tak nadržení tou nespravedlností stalinismu a všech jeho zločinů, že jakmile padla cenzura, potřebovali o tom hovořit. V podstatě celé Pražské jaro bylo jen diskusí o zločinech stalinismu, mediální orgií. Nic jiného se neudělalo.
Potvrzuje to i Petr Pithart.
Boris Cvek dále píše:
" Nejvíce 'poučeným', ve smyslu prodělané zkušenosti, národem
z komunismu na celém světě jsou Rusové, nejméně pak asi
Američané. Co nám to poví o reálných možnostech rozvoje
demokracie a integrace do západního světa? Nic."
V této souvislosti je nutno v dnešní době varovně poukazovat na to, že ani zkušenost zavedených demokracií nechrání před populismem a před možností vzniku populistické, extremistické diktatury. Vážně ohroženy tímto nebezpečím jsou v současnosti Spojené státy, kdo by to býval řekl, že jeden člověk (Trump) dokáže takto obrovsky destabilizovat americkou demokracii.
Demokracie je ohrožena i ve Francii, v Německu, v Rakousku, v Itálii, ve skandinávských zemích i v Británii. Tam naštěstí je současná konzervativní vláda natolik zdiskreditována, že zcela zřejmě končí. (Poslouchal jsem v pátek v britském rozhlase pravidelnou diskusi britských politiků před publikem vytvořeným z veřejnosti a kdykoliv něco řekl konzervativní politik, anebo kdykoliv jiný politik řekl něco kritického vůči konzervativní vládě, publikum reagovalo hromadně obrovským bučením - z toho člověk usuzuje, že britští konzervativci už opravdu na mnoho let skončili. Otázkou je, zda je šéf Labouristické strany Keirt Starmer dostatečně schopný a charismatický. Zatím konzervativcům spíše jen ustupuje.)
Snad nejzásadnějším problémem dnešní doby, na východě i na západě, je vymyslet řešení, co dělat, aby nespokojenost obyvatelstva nevedla k vzniku vražedných či nespravedlivých diktatur. Pokud to nevyřešíme, máme se na co těšit.
