Rizika ekologického orientalismu

18. 8. 2023 / Albín Sybera

Je třeba úvodem zdůraznit, že nenásilné protesty a s nimi spojená osvěta o dopadech fosilního průmyslu nejsou ničím menším než nutností.

Jenom namátkou – průzkum agentury AKO na Slovensku z 11.8. ukazuje, že tři čtvrtiny Slováků si myslí, že by jejich budoucí vláda neměla souhlasit se zákazem výroby spalovacích motorů. To je alarmující poznatek o zemi, která vyrábí nejvíce automobilů na přepočet obyvatel v EU, a kde se v zářijových volbách chystá na návrat k moci pro-Kremelský populista Robert Fico, mj. také velký zastánce automobilového průmyslu.

Shodou okolností jenom den před zveřejněním zmiňovaného průzkumu, tak agentura Reuters psala v newsletter Reuters Sustainable Switch o zhoršujících se legislativních podmínkách v jednotlivých zemích stojících v cestě rychlejšímu přijetí zelené legislativy.

Reuters mj. upozornila na vzestup znepokojujícího postupu úřadů proti klimatických aktivistům ve Francii a v Německu, ale také na stoupající popularitu krajně pravicové Afd (dodám, že shodou okolností také vedené politiky otevřené Kremlu) v Německu, která se přiživuje na kritice legislativy namířené k ukončení využívání fosilních paliv.

V této situaci se ekologické protesty mohou stát vítanou kořistí mediálních domů pod kontrolou fosilních baronů. České oligarchické společnosti jako EPH a PPF se od ruské celoplošné invaze Ukrajiny začaly pod tíhou ceny na životech, jakou ukrajinští obránci a civilisté platí při obraně své země a mezinárodního práva, přeorientovávat z Ruska na západní trhy.

Je třeba si uvědomit, že PPF, která se během Putinovy vlády uchytila v celé řadě odvětví Ruské ekonomiky, tak byla během červencové návštěvy Volodymyra Zelenského v Praze veřejně vyzdvihnuta českým prezidentem Petrem Pavlem jako jedna z vlajkových lodí českým státem podporovaných snah o obnovu Ukrajiny. EPH se zase chystá na investice do plynových zásobníků na Ukrajině.

Nemělo by tedy být těžké dát si dohromady, že obě společnosti, které disponují mimořádným mediálním vlivem nejenom v Česku, ale i v dalších zemích EU a kandidátských zemích EU na západním Balkáně, tak svou re-orientací na západní trhy usilují i o podbízení se bezpečnostním složkám – v českém kontextu by se eufemisticky dalo říct podbízení se „bezpečnostní komunitě“, viz Pavlův lapsus v podobě jeho podcastového spojení s mediálním lobbistou Michalem Půrem.

V této situaci by pro klimatická protestního hnutí mohlo být nebezpečné zahrávat si s ekologickým orientalismem. Tedy s přijetím západních euro-centristických postojů, ve kterých je ekologický terorismus Ruské armády upozaďován za západní fosilní průmysl, a ve kterých se mohou projevovat předsudky vůči Ukrajině jako periferní země.

Termín orientalismus, odkazující na přelomovou knihu akademika Edwarda Saida Orientalism, a adoptovaný jeho následovníky jako je Maria Todorova v knize Imagining Balkans je na místě zvláště v zemích střední Evropy.

Právě v těchto zemích jsou totiž akademici, liberální novináři a klimatičtí badatelé soustavně vystavování soustředěným informačním snahám o jejich diskreditaci, ve kterých hraje roli zavádějící užívání termínů jako „levice,“ „marxismus,“ případně rovnou „ekoterorismus.“

Rozklížit Evropu, či potažmo západ poděl těchto ideologických rovin je něco, v čem se Kreml jevil jako prakticky neporazitelný až do chvíle, kdy Ukrajinský odpor demaskoval neofašistické sklony Putinova mafiánského režimu napříč širší evropskou veřejností.

Ekologický terorismus ruské armády by měl tedy zaujímat čelní místo v klimatických protestech nejenom proto, že tam svým rozsahem patří, ale také ze strategických důvodů ve vřavě narativů, ve kterých se digitalizovaná EU a svět obecně ocitá.