Kterak Česká televize (dez)interpretuje americko-íránskou krizi

9. 1. 2020 / Daniel Veselý

Zpravodajové České televize automaticky přebírají prohlášení notoricky prolhané Trumpovy administrativy a někteří dokonce zdůrazňují úsilí USA o navázání diplomatických styků s Íránci na nejvyšší úrovni, pokud tito přistoupí na americké požadavky, aniž by do dodali, že Bílý dům podmiňuje diplomacii faktickou kapitulací Íránu (Spojené státy by nikdy nepřistoupily na vyjednávání za podmínky, že by musely zmrazit značnou část svého vojenského programu, vyklidit své pozice v regionu a upustit od podpory svých klientů v Izraeli, Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech, Bahrajnu a jinde).

Blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek varuje před možnou odplatou proíránské milice Katáib Hizballáh (ta už možná přišla poté, co ve středu v noci do zelené zóny v Bagdádu dopadly dvě kaťuše) v podobě ohavných teroristických činů, zjevně aby bylo jasno, kdo je tu za darebáka. Izrael se přirozeně brání, zatímco arabští spojenci Spojených států v Zálivu čelící asymetrickému vedení boje v režii Teheránu a jeho proxy sil: „leží v dosahu jeho zbraní" a nacházejí se v „těžké situaci". Podle Borka je Írán „problematickým hráčem v regionu“, zatímco doktrína Izraele je „odstrašující“, přičemž zpravodaje nikterak nevyvádějí z míry izraelské válečné plány pro boj s Hizballáhem zahrnující rovněž masivní destrukci libanonské infrastruktury, ačkoli to sám zmínil. Libanon se v uplynulých 40 letech opakovaně stal terčem izraelských invazí a vpádů a tamní destrukce zpravidla bývá mnohem rozsáhlejší než destrukce způsobená raketami Hizballáhu v Izraeli. Borek ale svou ideologickou předpojatost demonstruje kupříkladu zavádějící formulací „židovský stát", jako kdyby v Izraeli nežila žádná arabská populace, nemluvě o okupované populaci. A Izrael by na případný íránský útok odpověděl „zdrcujícím způsobem", cituje Borek zdiskreditovaného Benjamina Netanjahua. Zpravodaj sice nevylučuje další kolo eskalace, nicméně v jeho pojetí by primárním agresorem byl podle všeho Írán, který se násilně vecpal mezi americké vojenské základny. Jeho kolega ve Washingtonu David Miřijovský si pochvaluje rozvahu smířlivého Bílého domu a jeho domnělé diplomatické nabídky Íránu v reakci na tiskovou konferenci Donalda Trumpa, kde americký prezident komentoval íránské údery. V České televizi se primárně hovoří o hrozbě íránských raket, a nikoliv nebezpečí amerických, izraelských nebo saúdskoarabských zbraní. 

Ano, Borek obdobně jako arabista Petr Pelikán mají pravdu v tom, že lze očekávat ještě další odvetu, přičemž v souvislosti s íránskou reakcí na vraždu politického předáka a nejpopulárnější íránskou osobnost hovoří o útoku militantů Katáib Hizballáh na americké nebo izraelské cíle. Řeší se další možné údery Teheránu a možné reakce Trumpovy administrativy - jako by nešlo o spor rovnocenných států, ale o zápas mezi spravedlivým a darebákem. Jako kdyby USA měly právo beztrestně vraždit nepřátelské politické představitele na diplomatické misi - jako globální gangster. Nechápu, proč rozumné názory v České televizi zpravidla zastávají takové obskurní figury, jako je komunistický poslanec Grospič nebo poslanec Okamurovy SPD Jiří Kobza? Jak to, že se dávno nestaly součástí veřejného diskurzu?

V České televizi ale zaznívají i celkem kloudné hlasy, ať už jde o ministra kultury Lubomíra Zaorálka, arabistu Pelikána či publicistu Novotného; jenže ani ti nejdou na dřeň věci - a to jest, že Trumpovy USA se nechovají jako globální policista, ale jako globální gauner a násilník (bully).

Proč se nehovoří o extrémní finanční blokádě uvalené na Írán Trumpovou vládou? Obamův sankční režim uvalený na perskou velmoc v roce 2010 ji měl držet v „mezinárodní izolaci“ a „přidusit“ import jejích paliv. Nicméně Trumpův kabinet přistoupil k zostřené ekonomické klatbě, jež Írán odstřihla od mezinárodních trhů, kde stále dominuje dolar. Sankce dopadají i na ty, kdo se opováží s Teheránem obchodovat, tedy evropské a další firmy. To bylo v minulosti běžně chápáno jako vyhlášení války, nebo přinejmenším předehra válečného konfliktu. Politika „maximálního tlaku“ zahrnující americké snahy redukovat „export íránské ropy k nule“ je kódové označení pro změnu režimu. Donald Trump patrně o válku nestojí, a snaží se extrémním tlakem přinutit Íránce k přijetí ponižujících požadavků. To však k ničemu konstruktivnímu nepovede, jelikož Íránci jsou hrdý národ, na jejich vládu nehledě.

Zpravodajství ČT a publicistické pořady informující o nové krizi na Blízkém východě ignorují celkový rámec konfliktu, který nesahá do roku 1979, ale až do roku 1953, kdy Washington zosnoval puč proti parlamentnímu režimu v Teheránu a instaloval brutálního šáha vyžívajícího se v mučení svých skutečných a domnělých oponentů. Šáh byl v roce 1979 svržen populární revolucí, jež byla nakonec převálcována islamisty v čele s ajatolláhem Chomejním. USA podpořily Husajnův Irák při jeho agresi proti Íránu v roce 1980 a nadále s ním obchodovaly až do napadení Kuvajtu, přičemž během irácko-íránské války zahynuly statisíce lidí. A tak by se dalo pokračovat dále.

Jednoduše napsáno: Spojené státy přišly v roce 1979 o klíčového klienta ve strategicky důležitém regionu. Trumpův kabinet se nikdy netajil tím, že chce teheránský režim svrhnout. Třebaže je nejagresivnější protíránský jestřáb John Bolton od loňska na dlažbě, další extrémisté zůstávají, v první řadě Mike Pompeo a Mike Pence. Atentát na Solejmáního, Muhandise a osm dalších proteheránských předáků byl jednoznačně kontraproduktivním aktem, neboť krize se posunula do nové nebezpečnější fáze: Íránci a Iráčané se semkli v odporu proti Američanům, zatímco antiíránský sentiment v iráckých ulicích byl odsunut na druhou kolej; panují obavy před množným vypuknutím regionálního konfliktu v Iráku, potenciální reaktivací Daeše či před posílením íránských hardlinerů, a to jen pár týdnů před parlamentními volbami. Solejmáního politická poprava by podle některých aktivistů mohla oslabit rostoucí protivládní hnutí, protože násilný íránský režim využije Solejmáního úmrtí k propagandistickým účelům.

Teherán na usmrcení Solejmáního odpověděl poměrně uváženě, a nikoliv tvrdě, jak slibovali předáci režimu. Podle blízkovýchodního experta Juana Colea jsou íránské balistické střely precizní a totéž platí i pro íránské tajné služby, takže by si snadno nalezly cíl. Úder má i symbolickou rovinu: byly zasaženy irácké základny nacházející se v sunnitské a kurdské oblasti. To lze chápat jako jasný vzkaz politickým seskupením v Iráku, jejichž představitelé si přejí, aby americká vojska v zemi setrvala. Jde rovněž o vzkaz premiérovi Mahdímu, aby trval na bezpodmínečném stažení amerických vojáků z Iráku, jak soudí Cole.

Zatímco se Teherán uchýlil k mírnější odplatě, vychází najevo, že Trumpova administrativa sáhla k nejextrémnějšímu řešení, když nařídila cílené usmrcení generála Solejmáního, jak napsal list New York Times. Trumpův tým nebyl úplně jednotný v souhlasu ohledně zneškodnění šéfa elitních jednotek Quds, neboť aktuální zpravodajský materiál podle některých amerických představitelů neinformoval o žádném hrozícím íránském útoku. Ten by musel schválit ajatolláh Chameneí, k čemuž ale nedošlo.

Sám Solejmání patrně přiletěl do Bagdádu, aby s iráckým premiérem diskutoval o saúdskoarabském návrhu na zmírnění tenze v regionu mezi dvěma archetypálními nepřáteli - šíitským Íránem a sunnitskou Saúdskou Arábií. To ostatně potvrzuje sám premiér Mahdí. Ten nemá důvod lhát, neboť byl vždy americkým spojencem, třebaže udržuje styky také s Íránem. Donald Trump podle Mahdího slov poděkoval irácké vládě za pomoc při ukončení obléhání US ambasády v Bagdádu, o kterou sám Mahdího poprosil. Iráčtí představitelé netušili, že by Solejmánímu mohlo něco hrozit v Bagdádu, kam měl dorazit na jednání s premiérem Mahdím. Není dosud jasné, zda Donald Trump o Solejmáního diplomatické misi věděl, či mu to bylo ukradené.

Je samozřejmě zapotřebí tato závažná tvrzení ještě verifikovat, ale pokud tomu tak skutečně je, je nutno Trumpův kabinet a jeho destabilizační aktivity na Blízkém východě nemilosrdně pranýřovat. To ale v ČT nezazní, maximálně tak z úst designovaných extrémistů.