Na syrské frontě: Pohled na tureckou ofenzívu z obou stran

21. 10. 2019

Stažení amerických vojáků znamenalo nový obrat v syrském konfliktu. Dopisovatelé listu El País Natalia Sanchová a Andrés Mourenza z měst Kámišlí a Ceylanpinar vysvětlují jeho dopady na situaci namístě.

Stažení amerických vojáků ze severní Sýrie opět zamíchalo konfliktem, který přímo ovlivňuje mocenskou rovnováhu na Blízkém východě. V tomto článku El País informuje z obou stran turecko-syrské hranice o dopadu nových aliancí: Ve městě Kámišlí obývaném Kurdy, Araby, muslimy a křesťany, kteří trpí bombardováním Erdoganových sil, zatímco čelí rizikům paktu s Damaškem, a také v Ceylanpinaru, jednom z tureckých měst, odkud obyvatelé znepokojení konfliktem odjeli.

Panika, úleva, opět nejistota: To je děsivá emoční horská dráha zažívaná obyvateli Kámišlí, města na severovýchodě Sýrie obývaného muslimy i křesťany - Araby i Kurdy. Město leží na hranici s Tureckem, jehož ozbrojené síly zahájily ofenzívu s cílem dostat pod kontrolu významnou část syrského území. Po masovém exodu vyvolaném tureckým bombardováním se město vrátilo k částečné normalitě.

Pakt uzavřený 13. října mezi kurdskými úřady, které po léta kontrolovaly tuto oblast v severovýchodní Sýrii a Bašárem Asadem v reakci na tureckou ofenzívu, zde změnil nejen vojenskou rovnováhu, ale také politickou perspektivu a pocity jak civilistů, tak příslušníků ozbrojených sil.

Kromě náboženské a etnické diverzity tu nyní Asadovy síly a kurdské síly žijí bok po boku.

(Tak tomu ve skutečnosti bylo prakticky po celou dobu trvání syrské občanské války, která začala v roce 2011. Asad udržoval omezenou, avšak trvalou vojenskou přítomnost vedle Hasaky i v tomto administrativním centru syrské obilnice - a teprve letos v červnu mu přestaly kurdské úřady dodávat obilí ZDE. Představa, že dlouholetý klient klanu Asadů, kurdská PKK, někdy v posledních osmi letech zaujímal k Damašku vyloženě nepřátelský postoj, je na Západě cíleně rozšířený mýtus. Podstatná část výzbroje kurdských milic v Sýrii byla dobrovolně předána právě ze skladů syrské armády. Kurdské oddíly Asadovi mj. pomáhaly dobýt obklíčené povstalecké město Aleppo ZDE - pozn. KD.)

V ulicích Kámišlí je jedno kontrolní stanoviště obsazeno vojáky Asadovy armády, zatímco vedlejší Kurdy.

"Kdokoliv se ožení s naší matkou, bude náš otec," říká Anahida Bedrusová, učitelka arménského původu. V jejím pohledu, který mnoho místních sdílí, ačkoliv pakt s Asadem byl přijat s různou mírou nadšení.

Bedrusová hovoří se slzami v očích před svým domem, který před třemi dny zničil turecký granát. Na zčernalém asfaltu ukazuje místo, kde viděla svého muslimského souseda Abú Chálida mrtvého s utrženou hlavou. Nedaleko odsud byla její křesťanská sousedka Julia zraněna šrapnelem. "Kurdové nás chránili před IS," říká Bedrusová. "Režim nás může chránit před Turky. Vše, co chci, je bezpečí a chléb."

Otřeseni bombami a granáty dopadajícími v posledních dnech občas čtyři kilometry od hranice s Tureckem, tisíce místních utekly z Kámišlí do centra země, aby unikly tureckému dělostřelectvu. Za méně jak týden bylo v severní Sýrii vyhnáno z domovů více než 160 000 lidí. Ulice jsou prázdné, obchody stáhly rolety a ti, kdo zůstali, si zabalili všechny cennosti, dokumenty a peníze v přípravě na rychlý odjezd v případě postupu protureckých jednotek, které přicházejí ze západu. Chaos napomohl IS, který neztrácí čas a umístil zde řadu automobilových a motocyklových bomb a jeho věznění členové se dostali na svobodu.

Je tomu sotva 24 hodin, co obchodníci opět vytáhli rolety. Stovky místních se vrátily domů, přinejmenším ti, komu se ulevilo po zprávách o dohodě mezi kurdskými milicemi a syrskou vládou.

Město odráží nesmírnou složitost syrského konfliktu s různými náboženskými přesvědčeními, etnicitami a frakcemi.

Křesťanská čtvrť Wusat dosud oslavuje případný návrat celého města pod centrální vládu. "Vždy jsme zde podporovali armádu a Bašára," říká majitel obchodu, jehož okno obsahuje obrázek prezidenta ve vojenské uniformě a s černými brýlemi. "Tady nikdy nebyly žádné demonstrace a protesty."

Nicméně na centrálním tržišti v Kámišlí se kurdští a arabští obchodníci zdají méně nadšeni. Po pěti letech života pod Autonomní správou severní a východní Sýrie (NES), kterou řídí kurdští i arabští civilisté, se návrat pod předválečnou centrální vládu zdá nemožný. "Dohoda říká, že armáda bude udržovat přítomnost podél hranic, protože je zodpovědná za bezpečnost země, ale že nepřevezme kontrolu nad vnitřní správou měst," říká jeden z mužů ve skupině, která se tu shromáždila. Uprostřed rozhovorů mezi Kurdy a Damaškem faktor schválení obyvateli určují drobnosti.

"Vše závisí na ústupcích," říká Masúd Músa, pětačtyřicetiletý dělník. "Musíme sdílet ekonomické výnosy, jako ty z ropy, ale ne bezpečnost na ulicích."

Mezitím šestatřicetiletý Abú Muhammad vznáší otázku: "A co ti z nás, kdo se přidali k protestům proti režimu? Co se s námi stane?" Je přesvědčen, že pokud by měla město řídit centrální vláda, mnoho mladých lidí by odešlo do Evropy, Iráku nebo Libanonu.

"Pokud bychom si měli vybrat mezi Američany, kteří by zastavili Turky, a Asadem, drželi bychom se Asada," říká majitel obchodu, který paradoxně připouští, že 80 % jeho sortimentu pochází z Turecka.

Na severosyrských ulicích zřejmě mnozí parafrázují vrchního velitele Syrských demokratických sil (SDF) Mazkúma Abdího. Ten 14. října oznámil pakt s Damaškem a shrnul rozhodnutí slovy: "Pokud si máme zvolit mezi kompromisem a genocidou, volíme náš lid."

(Hovořit o "genocidě" a "kompromisu" tváří v tvář alianci s Asadem, který se během vlastní osmileté války na rozdíl od Turků skutečné genocidě vlastních obyvatel velmi přiblížil, je naprosto nepřiměřené situaci, aniž bychom jakkoliv snižovali rozsah tureckých válečných zločinů v boji s kurdskými ozbrojenci. Počty obětí se i po čtyřech dekádách bojů v Turecku stále liší o řád až dva. Kurdům žádná turecká genocida nehrozí - a generál Abdí alias Kobani, dlouholetý bojovník proti Turecku v řadách organizace PKK podporované klanem Asadů, to samozřejmě velmi dobře ví - pozn. KD.)

Jsou to právě detaily "kompromisu", které znepokojují ty, kdo jsou mu nejméně nakloněni. "Pokud mě požádají, abych předal své zbraně režimním vojákům, neudělám to," říká příslušník Kurdy vedených sil, který na svém checkpointu pevně drží svého kalašnikova. "Bojoval jsem na mnoho frontách a bylo mnoho mučedníků; jejich krev nesmí být prolita nadarmo," dodává, když vysvětluje, že pokud by neměli zbraně, Kurdové by byli dosud utlačováni centrální vládou.

Voják stejně jako jeho lídři opakuje, že neusiluje o nezávislost, ale o autonomii a koalici mezi místní a centrální vládou. Pokud jde o tyto bojovníky, pakt s Damaškem je považován za porážku, ale méně hořkou než turecké ostřelování.

Pro ně by bylo za současných okolností nejlepším scénářem napodobení toho, co Damašek udělal v jiných městech s křesťanskými a drúzskými menšinami, kde místní jednotky zodpovídají za vnitřní bezpečnost, zatímco Damašek kontroluje administrativu.

"Tohle je Sýrie," říká voják z Asadovy armády. "Samozřejmě znovu převezmeme kontrolu, včetně kontroly ve městech. Bojujeme v Manbídži proti Turkům, ale poté se budeme muset ujmout kontroly nad celou zemí.

I když 25 % území se nachází pod kurdskou kontrolou, Asad by chtěl stejně znova vládnout takřka nad celou zemí.

Během osm a půl roku trvající války se Kámišlí většinou vyhnulo konfliktu. Dokonce kvetlo, vznikaly zde nové univerzity a nemocnice. Až dosud nevyslovená dohoda o vyhýbání se konfrontaci umožňovala všem proasadovským civilistům přístup na letiště v Kámišlí, stejně jako těm, kdo jsou prokurdští. Tudy proudí zbraně pro Asadovy vojáky; a tudy se také kurdští studenti vracejí ze zkoušek v Damašku spolu s pacienty s rakovinou, kteří potřebují léčbu ve státních nemocnicích v hlavním městě.

V centru Kámišlí projíždějí kamiony naložené milicionáři checkpointy vládní armády i pod kurdskou kontrolou, bez incidentu. Avšak zvrat před rokem skončil oboustrannou palbou a 18 mrtvými.

Rány se dosud nezahojily v zemi, kde i internetové připojení je pojmenováno po mučednících. Kurdy vedené síly ztratily v posledních pěti letech v boji s IS 11 000 bojovníků. Mezitím Asadova armáda ztratila více než 100 000 lidí v osmileté občanské válce. Ale navzdory všem strachům 15. října vojáci loajální k Damašku a kurdští milicionáři bojovali bok po boku proti tureckým silám a s nimi spojeným místním milicím. V Kámišlí obě strany držely své pozice a podél hlavní třídy lze dosud vidět plakát kurdského vůdce (vůdce mezinárodně uznané teroristické organizace PKK - pozn. KD) Abdullaha Öcalana naproti plakátu Bašára Asada, které chrání bojovníci loajální k oběma.

***

Park v Ceylanpinaru, na jihovýchodní hranici Turecka se Sýrií, poskytuje zvláštní pohled na válku. Lavičky jsou čerstvě nalakované, trávník se zelená a betonové plochy jsou čisté. Avšak místo je prázdné. Nejsou tu muži, ženy nebo děti - ani staří lidé, dokonce ani v krásném odpoledni s teplotou 25 stupňů. V dálce zní hluk dělostřelby a ručních zbraní; boje probíhají sotva kilometr odsud na druhé straně hranice se Sýrií.

Většina z 87 000 obyvatel Ceylanpinaru opustila město a odjela do sousedních oblastí a jen několik obchodů zůstává otevřeno. Postranní uličky zůstávají prázdné, aktivita probíhá jen na hlavní třídě lemované plakáty vzývajícími "Vítězství" tureckých vojáků - "Za bezpečnost naší vlasti a mír pro náš národ".

V jednom z obchodů s potravinami žena s několika dětmi žádá majitele, aby jí dal na dluh. Rezignovaně souhlasí, stejně jako zřejmě rezignoval na válku u svého prahu. "Takhle to vypadá týden, dodavatelé nejezdí a začíná nám docházet zboží," říká.

Z kopce na předměstí Ceylanpinaru lze jasně vidět na syrskou stranu s řadou sloupů kouře stoupajícího z centra města Rás al-Ajn. Granát ze Sýrie přelétne a dopadne 300 metrů východně od kopce. Jeho blízký dopad vysvětluje, proč odsud lidé odešli. Od počátku ofenzívy proti Kurdy vedeným silám dopadlo na turecké území více jak 700 raket a střel, z nichž desítky zasáhly samotný Ceylanpinar. Zabily 20 civilistů a zranily více než 150, podle vládních zdrojů v Ankaře.

Před sto lety současná hranice mezi Tureckem a Sýrií byla fakticky osmanskou železnicí do Bagdádu. V roce 1921, po I. světové válce, se Paříž dohodla s Ankarou, že Sýrie, francouzský protektorát, bude mít hranice zde - a vše na sever bude tureckým územím. Ale města na obou stranách hranice se táhnou ve dvojicích, jako by tu stále ještě vedla železniční trať. A velký počet vysídlených osob spustil pohraniční konflikt.

Turecká ofenzíva se zaměřila na syrskou stranu hranice, která vede paralelně se 120 km dlouhým úsekem od Ceylanpinaru na západ do Akcakale. Jen nedávno postavené betonové zdi naznačují, že pokosená pole leží v jiné zemi. Na turecké straně mládež pase ovce a ženy v barevných šátcích sklízejí bavlnu, zatímco vojenská vozidla nepřetržitě proudí dálnicí. Na syrské straně je více sloupů dýmu označujících cíle tureckých náletů.

Místní tisk hlásí, že turecké síly postoupily 35 km na syrské území. Než se turecký prezident a americký viceprezident 17. října dohodli na příměří, ofenzíva vypadala na dlouhý podnik. Americké sankce proti různým členům turecké vlády ani zmrazení vývozu zbraní odsouhlasené řadou evropských vlád nedokázaly Ankaru ovlivnit. "Turecko bude pokračovat ve své protiteroristické operaci v Sýrii, dokud nedosáhne všech svých cílů," uvedl Erdogan.

Nyní to však vypadá, že 120 hodinová pauza umožní Kurdy vedeným silám stáhnout se z velkého pruhu území poblíž turecké hranice, který turecká strana označuje za nárazníkovou zónu.

Ve městě Akcakale jsou přítomny silné vojenské jednotky. V posledním týdnu zažilo stejný osud jako Ceylanpinar. Ale postupně, jak turecká armáda získávala kontrolu nad územím sousedního státu kolem města Tal Abjádu, se Akcakale vracelo k normalitě. Mnohé z obchodů se opět otevřely navzdory hluku palby na jihu a občasným výbuchům. "Jsou tu výbušniny nebo miny ponechané teroristy, které odpalujeme; odminování Tal Abjádu dosud pokračuje," vysvětluje představitel tureckých ozbrojených sil.

"Minulý pátek byl v Akcakale těžký. Zasáhlo je sedm granátů. Díkybohu pět z nich nevybuchlo. Další dva ano a jeden zabil dva lidi," říká Mustafa, který provozuje jídelnu. "Mnoho lidí odešlo, protože se báli, ale my jsme zůstali otevření, protože podporujeme naši armádu," dodal spolu s vojenským pozdravem.

Když kolem projíždí konvoj protureckých milic v tancích a vozidlech, skupina místních mává tureckými vlajkami.

Podpora turecké ofenzívy v tomto městě je evidentní kamkoliv se podíváte, ačkoliv samozřejmě oponovat útoku znamená nést značné riziko; více než 500 lidí bylo vyšetřováno a 100 uvězněno kvůli kritice.

K podpoře operace však existuje ještě dodatečný důvod: Pokud jde o komunity žijící podél hranice, každý má strýčka nebo bratrance na druhé straně. A ačkoliv válka komunikaci hodně narušila, rodinné vazby jsou dosud silné. Když v roce 2015 Kurdy vedené síly vyhnaly z Tal Abjádu IS, část arabských obyvatel překročila hranici, aby nalezla útočiště v domovech svých příbuzných. Nyní tito uprchlíci doufají, že Turecko osvobodí Tal Abjád a oni se budou moci vrátit. Turecká invaze občanské válce v Sýrii nepomohla, jen dále ohrozila etnickou rovnováhu.

Podrobnosti ve španělštině: ZDE

0
Vytisknout
3965

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2019