Zachraňte mi les!

29. 8. 2019 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty

Majitelé lesů bijí na poplach a kvůli kůrovcové kalamitě žádají o pomoc stát. Přesněji řečeno - vlastníci lesů žádají peníze daňových poplatníků, aby je mohli investovat do svého lesa, který zkolaboval i proto (a dost často zejména proto), že byl osázený monokulturou smrku tam, kde to podle veškerého selského rozumu nebyl dobrý nápad. To v podstatě znamená (i když všechno je složitější a určitě se zrekrutují mnozí diskutéři), že někteří majitelé lesů chtějí vlastně od státu, aby sanoval jejich ziskuchtivost.

Kdyby totiž postupně, podle svých reálných možností ale aktivně, přetvářeli lesy na smíšené - významně vícedruhové (čest světlým výjimkám:-), měli by po kůrovcové kalamitě možná 3/4 možná polovinu svého lesa dál zeleného – vizuálně i biologicky existujícího. Jen by bylo nutné postupně a v klidu doplnit některé dřeviny. Nic nebývá černobílé (svůj podíl má například hloupá legislativa), ale množství másla na hlavě vlastníků lesů, které kolabují kůrovcovou kalamitou, je tak významné, že by člověk očekával jejich velmi pokorný přístup a masivní reinvestování peněz získaných díky vlastnění lesa - do jeho obnovy. Podnikání je přece jako mince - má stranu radosti (například zisk) a stranu starosti (například ztráta).

Je současně jasné, že společenské a klimatické funkce lesa musejí zajímat i každého běžného a normálně uvažujícího člověka, i když žádný les nevlastní - v podstatě by se tedy i on měl nějak podílet na lepším příštím. Proč by tedy vlastně nemohli daňoví poplatníci tak trochu přispět. Mělo by to ale být něco za něco! Charita je pěkná věc, ale metoda sponzoringu podnikatelů musí být vždycky promyšlena důkladně.

Možná by tedy vlastníci lesů, které brzy dožene kůrovec, mohli vyhlásit, že palivové dřevo je do doby odklizení kůrovcového dřeva a za předem domluvených podmínek k dispozici zdarma (mnoho lidí topí či přitápí dřevem) a že současně velmi žádají občany, aby několik příštích let napomáhali podle svých možností a schopností s obnovou zdevastovaných lesů. Podle hesla "My vám – vy nám". Když spousta lidí zasadí někde v lese pár stromků, které někde nějak seženou (často vám na zahrádce vyklíčí stromek sám, můžete pěstovat ze semen atp.) nebo přispějí finančně na obnovu konkrétního lesa, tak to v globále mohou být miliony nových stromů. Navíc když člověk něco někde sám zasadí, má i tendenci si ohlídat, aby stromek přežil, nějak ho zabezpečit - u pár stromků je to zpravidla snazší než u tisíců sazenic. V nouzi ho pak u jednotek kusů bez problémů nahradí jiným stromkem.

Z mnoha a mnoha důvodů by bylo fajn, kdyby se široká veřejnost zapojila do téhle bezprecedentní obnovy lesů po aktuální kalamitě. Díky tomu by navíc nová generace mohla mít k lesům řádově jiný vztah. Vlastníci lesů tak mají nyní neopakovatelnou možnost říci veřejnosti "nemáme les jako fabriku na prachy, je to jinak, my se s vámi proto rádi podělíme o kůrovcové - palivové dřevo - vy se s námi, prosím, zase podělte o snahu lesy co nejdříve znovu vzkřísit".

Kdo se nad tímhle textem vůbec nezamyslí a rovnou ho odsoudí – soudím, že nezná ani přibližně rozsah a dosah lesní katastrofy. Je opravdu potřeba dosáhnout národního konsenzu, že všichni chceme co nejlépe obnovit naše lesy. Součástí takové úvahy ale musí být naplněný pocit, že tyto lesy do jisté míry patří nám všem...

?

1
Vytisknout
10048

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2019