Gréta doplachtila do New Yorku: Čas setkat se Trumpem

30. 8. 2019 / Tomáš Korda



Trump chce „Udělat Ameriku znovu velkou“. Což je stejně prázdné a bezobsažné, jako když Gréta volá po vyhlášení stavu klimatické nouze. Rozumím oběma. Situace je zoufalá.

Planeta se ocitá v plamenech, společnosti jsou rozdělené ve dví. Kdo by neječel. Mám a snažím se mít upřímné pochopení dokonce pro Trumpův zoufalý nápad použít jaderné zbraně na boj proti tornádům, jedním z projevů klimatických změn.

 

Kdo se Trumpovi vysmívá, je možná nakonec skrytý pokrytec, který si ještě nepřiznává, jak moc už je situace zoufalá. Dělá vlastně totéž co ti, kteří zesměšňují Gretu. Mluvit o odpalování hurikánů jadernými zbraněmi je nakonec totéž zoufalství jako plachtit přes oceán.

Ale na absolutním dně Trumpova návrhu použít jaderné zbraně je pověstná Hrabalova perlička – světlo na konci tunelu. Mohou to být samozřejmě světla vlaku, který se řítí proti. Avšak světlo naděje není pro ty, kteří váhají, ptají se a učeně přemítají, čehože to je světlo. Naděje je jen pro beznadějné, kteří běží světlu vstříc.

V Trumpově návrhu zaznělo spásné slovo – jaderný. Je z něj cítit ta radioaktivitu slova. Nejen hlava, rozum, ale i srdce musí podlehnout radioaktivitě.

Slyšel už někdo o „Novém zeleném údělu“? A když ne, pak každý zná „Make America Great Again“ nebo „Silné Česko“ či „Praví Finové“. Stáčí dát těmto prázdným heslům jádro. Nastal čas otevřeně mluvit o Novém jaderném údělu. Přeloženo pro druhý tábor rozdělené společnosti: „Make America Nuclear Again“.

Jestli někdy bude lidstvo Trumpovi za něco vděčit, pak za to, že prolomil mříže neviditelné klece, ohraničující psychický prostor každého z nás, klece předepisující, co je a co již není možné. Neznám silnější důkaz pro Hegelovu tezi, že skutečnost je rozumná, než je Trump.

Kdo nechce mluvit o radioaktivním šíření jaderné energie po celém světě, o křesťanském kázání jaderné energie i do těch nejchudších pohanských zemí, o masivní pásové produkci jaderných reaktorů, ať laskavě mlčí, když přijde řeč na planetu v plamenech, když přijde řeč na okyselování oceánů, když přijde řeč na desertifikaci.

Obnovitelné zdroje energie se zdají být vším, ale nejsou ničím. Dávají umírajícímu jen dobrý pocit, aby si před smrtí mohl říci, že se alespoň zasnažil.

Není nic stupidnějšího než do zdivočelé přírody instalovat zdroje energie. Vždyť příroda tam venku se vymkla z kloubů, jsme uprostřed perfektní bouře a v tomto rozhodujícím okamžiku dějin, nenapadne lidstvo nic chytřejšího než doprostřed této bouře umístit samu kostní dřeň civilizace – zdroj elektrické energie. I homo habilis by se běžel schovat do jeskyně. Co si asi řekne písečná bouře, když uvidí solární farmu? Že to vezme obloukem? Aby kreténi neměli blackout?

Anebo si totéž představme pro názornost také tak, že příroda připravuje na lidstvo blitzkrieg, jako Hitler, a my jsme v pozici Stalina, jemuž ostatní radili, že Hitler připravuje válku a že proto musíme poslat všechny vojenské síly k hranicím. Raději ani neuvažovat, jak by nacistická tsunami spláchla na hranicích připravenou sovětskou armádu.

Na rozdíl od Stalina se ale my této chyby dopouštíme, když tam někam daleko do přírody, na hřebeny hor instalujeme větrníky. Jako bychom se přírodě vysmívali a dráždili hada bosou nohou. Stalin se ale vždycky Hitlera bál, nedráždil ho. Totéž dělá jaderná energie. Nedráždí přírodu. Respektuje ji, ne jako ti, kteří o respektu k přírodě pouze mluví a pak si do ní hrdě vysazují větrníky – tyto náhrobky lidské retardace.

Ačkoli mezi uhelným Trumpem a antijadernou Merkelovou není z pohledu jaderné energie žádný rozdíl a situace se proto zdá být skutečně bezútěšná, přesto tu naděje je. A tou nadějí je Trumpova upřímná nenávist vůči obnovitelným zdrojům energie, vůči zeleným, Greenpeace a dalším falešných charitativním přátelům této planety.

Pokud Trump skutečně ze srdce nenávidí neziskovky a tu nestoudnou faleš obnovitelných zdrojů energie, pak pro něho daleko lepší útočnou zbraní než uhlí je jaderná energie. Co byste volili? „Make America Coal Again“ nebo „Make America Nuclear Again“? Z čeho jde větší strach, síla, vitalita, odolnost, výdrž, robustnost, vyspělost, suverenita? Z uhlí nebo jádra?

S jadernou energií v zádech nic Trumpovi nebrání setkat se s Grétou, využít ji a vyhlásil stav klimatické nouze. Tento výjimečný stav ale v jeho podání bude znamenat pozastavení platnosti ekologických regulací zdržující totální výstavbu jaderný reaktorů.

Zároveň by tento výjimečný stav znamenal otevření „nekonečného“ vládního rozpočtu pro jaderný výzkum vedoucího k urychlenému zprovoznění prvních továren na „pásovou“ výrobu „malých“ jaderných reaktorů. Zároveň tento výzkum povede k co nejrychlejší konstrukci thoriových reaktorů. „Nekonečným“ míním rozpočet, který měl například program Apollo.

Trumpovi dokonce nic nebrání v tom, aby vzal za slovo demokratického antijaderňáka Bernieho Sanderse. Jeho chaotický Nový zelený úděl v hippie stylu by ale Tramp přetavil v Nový jaderný úděl – konzervativní jadernou revoluci.

Sama jaderná energie sice lidstvo nespasí, ale tedy a teď mu dá čas, který dnes tolik chybí. Představme si, že každé zprovoznění jaderné elektrárny dá lidstvu jeden týden navíc. Ani ne.

Na světě je v provozu asi 450 reaktorů, které uspokojují 10% celosvětové spotřeby elektrické energie, čili lidstvo potřebuje energii v hodnotně 4500 současných jaderných reaktorů, a to do deseti let (řekněme), čili do 520i týdnů, což vychází na zprovoznění energetických zdrojů o průměrném výkonů 8i dnešních reaktorů týdně, jestli si laťku snížíme na dvacet let, vychází to na zapnutí 4 reaktorů týdně, při nezvýšení celosvětové spotřeby. Samozřejmě by se větrníky nechaly dál v provozu, aby se neřeklo, aby jejich lopatky mohly dál ekologicky zabíjet statisíce majestátních ptáků ročně, ne vlaštovek, a to prý jenom v Americe.

„V dlouhém období jsme všichni mrtví.“ Tato Keynesova slova platí v dnešní době časové tísně více než kdy dříve.

Všimněme si, jak ubývající čas zesměšňuje „argument“ proti jádru, že tu přece zbude radioaktivní odpad, a to ještě po deset tisíc let. Jaké vydírání tisíciletími, když tu zítra nebudeme.

S mizejícím časem se podobně směšným stává také argument typu Černobyl. Zemřeli snad oběti této tragédie pro nic, abychom jaderné reaktory postupně odstavili, anebo zemřeli pro něco, pro zvýšení bezpečnosti jaderných reaktorů a jejich další službu humanitě. Což lze samozřejmě i otočit a říci, že tím pozitivním ponaučením je ukončení jádra. Ale pokaždé jsme to my, kdo nese zodpovědnost, kdo je účelem obětí a kdo rozhoduje o jejich budoucím osudu, o jejich dalším významu pro lidstvo.

Navíc argument typu Černobyl dost nápadně připomíná argument holokaustem. Kdo utrousí kus křivého slova o současné politice státu Izrael, je rázem antisemita, či rovnou popírač holokaustu; kdo řekne kus křivého slova o obnovitelných zdrojích energie a dobrého slova o jádru, je popírač Černobylu. Izrael je zkrátka nevinný jako obnovitelné zdroje energie. Dotkněte se jich a jste rázem proti humanitě.

Dnes je bohužel snazší si představit konec světa, než zapnutí jaderné elektrárny.

Jaderná energie není ničím, ale může být vším.

Jaderná energie je jediný průnik mezi Grétou a Trumpem. Oba částečně ustoupí, ale zároveň docílí svého. Jeden druhým se nechá vzdělat a lidstvo se může začít radovat, že se otevřel most do budoucnosti. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne” (Jan 14,6), hlupáku.
0
Vytisknout
3564

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2019