Antisemitismus jako mocná politická zbraň II

4. 3. 2019 / Daniel Veselý

Je smutnou pravdou, že počet antisemitských výhrůžek a útoků na Západě znepokojujícím tempem roste a že je nutno tuto zhoubu neprodleně řešit – ostatně jako veškeré formy rasismu, jež jsou podložím pro populistické a extrémistické excesy. Je však dobré mít na paměti, že obvinění z antisemitismu nemůžeme zaměňovat za oprávněnou kritiku vysoce kontroverzních lobbistických aktivit izraelské vlády ve Spojených státech, Velké Británii nebo Francii. Pokud někdo extrapoluje závažné, ba zločinné kroky Tel Avivu na všechny Židy či Izraelce, je bez pardonu antisemita. Při potírání antisemitských nálad ve společnosti bychom ale měli rozlišovat mezi potřebnou kritikou Izraele a tradičním evropským antisemitismem a nezapomínat přitom na zachování svobody slova, která se tak snadno může ocitnout v ohrožení.   

Proizraelští lobbisté společně s Netanjahuovou vládou, která před dubnovými volbami do Knesetu hodlá vstoupit do holportu s rasisty následujícími učení militantního rabína Meira Kahaneho, má očividný problém s některými levicovými politiky ve Spojených státech a Evropě. Otázkou ale zůstává, zda izraelskému premiérovi do té doby nezlomí vaz trestní stíhání kvůli korupci a podvodům. Přestože Netanjahuův kabinet aktivně spolupracuje s antisemitskými světovými lídry, jakými jsou Viktor Orbán a Rodrigo Duterte, zároveň se usilovně snaží kritickou reflexi jeho kontroverzních kroků, ba zločinů vykreslit jako antisemitismus.

Ano, zločinů. Minulý týden nezávislá vyšetřovací komise při OSN Netanjahuovu vládu obvinila z cíleného usmrcování dětí, novinářů a zdravotníků během loňských protestů v Gaze, které v menší míře pokračují i letos. Izraelská armáda loni postřelila více než 6 000 Palestinců a usmrtila dalších 183 osob, včetně 35 dětí. Zabití byli z drtivé většiny civilisté (až na zhruba 30 militantů), takže zkazky o teroristech toužících vraždit Izraelce ve spánku vzaly za své. Komise má důvodné podezření, že ti, kdo v Gaze porušili mezinárodní právo, by měli stanout před soudem a OSN by na ně měla uvalit sankce. Ve zprávě se rovněž dočteme, že izraelská blokáda Gazy a restrikce na pohyb zboží i lidí před třemi lety vedly ke smrštění tamní ekonomiky o polovinu, což celkem logicky vyústilo v humanitární katastrofu. Ekonomická blokáda Gazy podle mínění OSN a Mezinárodního výboru Červeného kříže pro obléhanou populaci představuje kolektivní trest. Zkrátka a dobře: Netanjahuova vláda je nejen zkorumpovaná a rasistická, ale i zločinná - a veškeré její aktivity včetně lobbistických tendencí na Západě je nutno kriticky analyzovat. 

Není jistě náhodou, že obvinění z antisemitismu v tutéž dobu jako smršť dopadá na Corbynovu Labour Party a progresivní politiky v americkém Kongresu. Ačkoli britská média poskytují prostor spíše zastáncům tvrzení, že antisemitismus je institucionálním problémem Labouristické strany, list The Guardian zveřejnil statistiky generální tajemnice Labour Party Jennie Formbyové týkající se vyšetřování antisemitských incidentů v této straně. Od loňského dubna bylo zaznamenáno a vyšetřováno zhruba 673 případů, z čehož zhruba 450 bylo vyhodnoceno jako antisemitský přečin. Vzhledem ke skutečnosti, že Labouristická strana má v současnosti asi půl milionu členů, jen stěží může jít o institucionální problém a smrtelné riziko pro britské Židy. Z textu jasně vyplývá, že se Labour Party snaží tento problém řešit – a podle slov Jennie Formbyové by ve straně neměl zůstat ani jeden antisemita.

Jenže některá obvinění, jak dokládá investigativní reportáž televize Al Džazíra, jsou čiré fantasmagorie nebo alespoň překroucené výroky. Kupříkladu labouristická aktivistka s židovskými a africkými kořeny Jackie Walkerová byla ze strany suspendována, protože vyjádřila přání, aby se Mezinárodní den památky obětí holocaustu týkal všech obětí holocaustu, a také kvůli k tomu, že podle svých slov stále nenarazila na definici antisemitismu, s níž by mohla pracovat. Minulý týden byl suspendován blízký Corbynův spolupracovník Chris Williamson, neboť prohlásil, že labouristé jsou vůči démonizaci své strany - a nikoliv vůči antisemitismu - příliš apologetičtí. Jak Walkerová, tak Williamson celý svůj život bojovali proti rasismu a nacismu, avšak nyní jsou vláčeni bahnem kvůli údajným antisemitským přečinům. Labouristická strana zjevně podléhá extrémním vnějším tlakům a vedle skutečných antisemitů své řady raději čistí i o radikální propalestinské aktivisty.

Ve Spojených státech se obvinění z antisemitismu nevyhnula čerstvá kongresmanka Ilhan Omarová. Mladá politička šlápla do vosího hnízda, když trochu nešikovně upozornila na finanční moc izraelské lobby na americkou politiku v tweetu, kde napsala: „Je to o bankovkách, bejby!“ Omarová, která sama čelí výhrůžkám smrtí, se veřejně za svá slova omluvila, nicméně patrně bezděky otevřela 13. komnatu americké politické scény. Její kolegyně, palestinsko-americká kongresmanka Rashid Tlaibová, byla nařčena z antisemitismu, když o stoupencích kontroverzního zákona postihujícího hnutí BDS napsala, že tito lidé zapomínají, kterou zemi zastupují. Tlaibová však pouze poukázala na „neamerické“ pouto mezi americkými politiky a izraelskou lobby, aniž by se dopustila čehokoliv antisemitského. O nehorázném vměšování Tel Avivu do americké politiky prostřednictvím agresivního lobbingu detailně pojednává investigativní reportáž Al Džazíry s názvem The Lobby - USA.

Ve Francii, kde nedávno došlo k několika závažným antisemitským incidentům, byl ostrakizován akademik Michel Collon, který ve své knize Hovořme o Izraeli napsal, že Izrael je koloniální a rasistickou mocností, založenou na krádeži půdy, etnické čistce a apartheidu. Jenže obdobné soudy přicházejí i ze strany židovských autorů poukazujících třeba na rasistický zákon o exkluzivním postavení Židů v Izraeli. Francie mezitím zvažuje přijetí zákona, podle něž by antisionismus představoval jednu z moderních forem antisemitismu. Kritické hlasy však varují, že by takový zákon efektivně kriminalizoval svobodu projevu.

Je vcelku příznačné, že nařčení z antisemitismu se na míle vyhýbají izraelskému premiérovi, třebaže Netanjahu aktivně spolupracuje se světovými antisemity a sám proslul lživým a očividně antisemitským výrokem, podle nějž Hitler zprvu neuvažoval o likvidaci Židů, neboť tuto myšlenku mu vnukl teprve až jeruzalémský muftí. Obvinění z antisemitismu - což lze chápat jako exkomunikaci z veřejného života - však se železnou pravidelností dopadají na hlavy propalestinských aktivistů a nadějných mladých političek, již sami čelí výhrůžkám a rasismu. Je proto třeba důsledně rozlišovat mezi skutečným antisemitismem, tedy jevem, jenž bohužel přetrvává celá staletí, a zcela legitimní, byť občas neohrabaně podanou kritikou Izraele.

 

 

2
Vytisknout
3525

Diskuse

Obsah vydání | 7. 3. 2019