Monitor Jana Paula: Jak tvoří vizuální umělec

11. 1. 2019 / Jan Paul

čas čtení 3 minuty


Pan XY je tzv. vizuální umělec, jde smrkovým lesem po cestě, kouká před sebe, a najednou mu vnitřní hlas řekne: pohlédni vpravo! Umělec XY poslechne, protože je zvlášť citlivý na nepředvídatelné prožitky, a změní směr cesty. V hloubi lesa spatří zvláštní světlo, a v něm cosi ještě zvláštnějšího. Na mýtině objeví čtyři mohutně vzrostlé duby, všelijak pokroucené, čnící vysoko vzhůru. Zvláštní jev, čtyři duby ve smrkovém lese, to přece není jenom tak.

 

A nejenom to, umělec XY dosud netušil nic o svých senzitivních schopnostech, a přesto cítí v podivném prostoru zvláštní sílu, jako by se zde zastavil čas. Postává, sytí smysly metafyzickým rozjímáním a má kliku, protože je umělec konceptuální. Chvilka přemýšlení a…vždyť je to tak jasné! Inspirace! Téma! Právě stojí před konceptem nového díla, před možností jistě ojedinělé výstavy. Mlhavé pocity mizí, a v hlavě se mu rodí jasný plán.

Kráčí z lesa s kardinálním úlovkem, přesvědčit galeristu nebude problém, a sehnat sponzory na katalog také ne. Výstava se bude jmenovat Tajemné hlasy, nebo Hlasy z temnoty? Nyní má před sebou napínavé období tvorby. Místo musí zdokumentovat, událost popsat, vše řádně promyslet, sehnat vhodného kurátora výstavy, který jeho zážitek dokáže zprostředkovat návštěvníkům galerie, a vlivné kritiky, kteří projekt odborně posvětí.

A pak už může vstoupit do galerie divák, nejlépe ten poučený a zvědavý milovník umění. Zkoumavě bude prohlížet vitríny s dubovou kůrou, obcházet místnost, aby se vyhnul hromadě listí dovezené přímo z inkriminovaného místa, bude postávat u fotografií stromů, které nikdy neviděl, sedět u videa s lesem, kde nikdy nebyl, a pročítat podivné texty, kterým nerozumí. A pokud nebude chtít marnit čas bude věřit, že se setkal s uměleckým dílem. Je přece v galerii.

A v hlavě umělce XY se už mezitím rodí nový plán, ještě konceptuálnější: Zintenzivní prožitek diváka tím, že ho zaveze přímo na místo. Umělec XY bude na objednání přivážet diváky do lesa speciálním autobusem. Přesvědčit lesní zprávu o potřebě kulturní vzdělanosti by nemělo být těžké, sponzory také ne, a protože umělec a galerista musí vydělávat, bude vybírat poplatek. I kultura si na sebe přece musí vydělat.

Pan XY je ale umělec poctivý, on nevěří pomluvám, že se možná zbytečně dřel, že mohl filmovat a fotit někde jinde, a listí pohodlně nasbírat kdekoliv, protože kdo dneska rozezná jabloň od dubu a navíc, vždyť to přece všechno stejně ještě může být nějak jinak. To vše umělec XY chápe, jenom kdyby ho nepronásledovala stále stejná a tak obtížně nezodpověditelná otázka: Co se mi to tehdy v lese vlastně přihodilo?

0
Vytisknout
7976

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2019