Britská politika vůči Rusku po Salisbury: Řízená konfrontace

2. 11. 2018

čas čtení 3 minuty
Útok nervově paralytickou látkou na Sergeje a Julii Skripalovy 4. března 2018 nebyl jn hrubým narušením britské suverenity. Byl také selháním britské politiky. Po vraždě Aleksandra Litviněnka v roce 2006 britská vláda nedokázala odstrašit ruské státní orgány od dalšího smrtícího útoku na britského občana. Ti kdo v Rusku rozhodují považovali Británii za zemi postrádající cíl a odhodlání, protože příkrá rétorika nebyla následována jednáním, píše Duncan Allan.


Reakce na útok v Salisbury byla mnohem silnější. Sestávala z robustních politických, diplomatických a právních kroků koordinovaných s mezinárodními partnery. Jenže to je dosud v zásadě ostřejší verze toho, co bylo vyzkoušeno po Litviněnkově vraždě - v zásadě jde o "odstrašení zabráněním" (zkomplikování budoucích ruských útoků na britské půdě). Další aspekty postsalisburské britské politiky vůči Rusku jsou špatně definovány.

V důsledku toho existuje nebezpečí, že britské akce budou opět vnímány jako odtržené od rétoriky - a ukážou se tedy jako prostředky odstrašení neúčinnými. Británie by měla omezit tento nesoulad usilovným a vynalézavým využitím finančních a kontrolních nástrojů, aby odradila od budoucích nepřijatelných aktivit uvalením hmotných nákladů na Rusko - tzn. praktikovat "odstrašení trestem".

Vláda by měla zdůraznit, že jakmile Británie opustí EU, vážně prozkoumá využití zákona z roku 2018 o sankcích a boji proti praní špinavých peněz proti Rusku (nebo jinému státu), pokud by napříště zaútočil na britského občana. Pokud by tento zákon použila, Británie by měla vyzvat partnery k přijetí podobných opatření - mnohostranná akce by měla větší dopad než akce jednostranná - ale měla by být připravena jednat bez EU, pokud by to bylo třeba.

Mezitím by měla zdvojnásobit své úsilí o zefektivnění dohledu nad finančním sektorem a s ním spojenými odvětvími. A také zvednout náklady pro ruskou mocenskou elitu. To by posílilo odolnost britských institucí vůči korumpujícím dopadům nezákonného přílivu kapitálu. Také by to omezilo poškození reputace vyplývající z výkonu dohledu, který vystavuje Británii obviněním z dvojích standardů a podkopává její vliv v zahraničí.

S ohledem na povinnost chránit životy svých občanů jsou úvahy o potenciálních ekonomických nákladech až druhotné. Orgány ruského státu zavraždily a pokusily se zavraždit britské občany. Prioritou musí být minimalizace rizika, že to udělají znova.

Tento přístup je méně mnohoznačný než současná britská politika. Je zakotven v úsudku, podle nějž Británie věrohodněji odstraší další útoky na své občany, když do centra své ruské politiky postaví finanční a kontrolní nástroje. A uznává, že je neudržitelné pohlížet na ruský stát jako na geopolitický problém a přímou hrozbu některým britským občanům - a přitom umožňovat obohacování části elit tohoto státu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7853

Diskuse

Obsah vydání | 6. 11. 2018