"Autentický pohled šachového pěšáka":

Íránský imperialismus ohrožuje i zájmy EU

21. 5. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Představitelé jednotek Kuds íránských Revolučních gard mají na starosti zahraniční vojenské operace. Jimi samotnými publikované přehledy výsledků dlouholeté činnosti zahrnují řádově statisíce indoktrinovaných, vycvičených a vyzbrojených příslušníků proíránských milic v cizích státech, jako je Libanon, Irák, Sýrie, Jemen či Gaza. Chapadla íránské terorististické chobotnice však sahají také na Balkán či do Afriky a podle některých pramenů až do Jižní Ameriky.  - Přistupovat ke každému jednotlivému případu íránských proxies jako k diskrétní jednotce a chtít ji zásadně vykládat pouze z místního kontextu je pak cosi podobného, jako bohulibé úsilí popřít, že všechny jednotlivé figury v šachové partii jsou podřízeny společnému strategickému záměru. 


  Libanonský Hizballáh má podle posledních dostupných izraelských odhadů nyní zhruba 50 000 vojáků a tisíce raket schopných zasáhnout celé území Izraele. V roce 1985 vydalo toto libanonské hnutí deklaraci věrnosti vůči íránskému ajatolláhu Chomejnímu. Pokud to nevíte nebo ani za nic vědět nechcete, máte samozřejmě otevřenou cestu k tomu uzavřít se do libanonské mikropolitiky a popsat tuny papíru na téma "Hizballáh a..." (drúzové, maronité, Palestinci...). Pokud ale o přísaze věrnosti Chomejnímu víte, považujete Hizballáh především za vzor všech ostatních proíránských bojůvek.

Jedna z těch iráckých se opičí i ve jméně: Nazývá se Katajb Hizballáh (brigády strany Boha), disponuje zhruba 30 000 operativci a působí nejen v domovském státě, ale také v sousední Sýrii.

Podle vzoru obou Hizballáhů cvičí Íránci také Asadovy alávitské milice známé pod názvem šabíha (stíny). Na počátku války čítaly zhruba 10 000 operativců, v současnosti se jejich počet pohybuje v řádu statisíců. Asad sice tyto jednotky založil a s íránskou podporou začal rozšiřovat, nicméně existují vážné pochybnosti o tom, do jaké míry ho ještě v tuto chvíli poslouchají.

Jemenských Húsiů je ve zbrani zhruba 100 000 a rychle prodělávají proměnu z kdysi relativně nezávislé náboženské sekty šíitského islámu v dalšího z íránských klientů závislých na podpoře z Teheránu. Nasazování balistických raket dlouhého doletu proti Saúdské Arábii by mělo i slepého přesvědčit, že se zde ani zdaleka nejedná o boj chudé a izolované náboženské sekty proti jemenské vládě a interventům.

Vojenské křídlo palestinského Hamásu čítá 40 - 50 000 operativců. Ačkoliv se jedná o sunnitskou, nikoliv šíitskou extrémistickou organizaci, vztah Hamásu k íránskému režimu je v současnosti nejužší od roku 2011 ZDE a prohlubující se nedostatek personálu i zdrojů vede radikály v Gaze k dalšímu prohlubování závislosti na íránském sponzorovi.

Zničení Iráku umožnilo ajatolláhům rozjet ve velkém plán ovládnutí celého Blízkého východu. "Geniální" Barack Obama se rozhodl, že íránským expanzivním plánům nebude klást žádný odpor a s Teheránem uzavře "historickou" dohodu JCPOA (kterou nikdo jmenovitě nepodepsal a neratifikoval, její právní status je nanejvýš pochybný), jež de facto deklaruje pouze cíl zpomalit íránský jaderný program o patnáct let, aniž by se jakkoliv dotkla ostatních prostředků íránské expanze.

Obamova iniciativa velkohubě oslavovaná jako záchrana míru patří k hlavním příčinám probíhající eskalace ozbrojených konfliktů v celé širší oblasti Blízkého východu, kde se prakticky všichni hráči (včetně těch donedávna na smrt znepřátelených) spojují, aby íránský imperialismus pokud možno přinejmenším udrželi v jakýchsi mezích.

Libanonský či irácký Hizballáh, syrská šabíha, Húsiové či Hamás - to jsou různě mocné a hodnotné jednotlivé figurky v promyšlené a komplexní partii Íránu hrané na prvním místě proti Američanům.

Naděje, že USA sice partii prohrají, avšak Evropa naopak bude patřit k jejím vítězům, je pak téměř stejně krátkozraká a naivní jako tvrzení, že po zuby ozbrojené íránské figurky jsou svébytné a samostatné entity a vůbec nic je navzájem nespojuje.

0
Vytisknout
9290

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2018