Násilí láskou nevyléčíš

7. 5. 2018 / Václav Dušek

Přepadení darebáky roste.  Chovají se bestiálně a my, my držíme ústa, jsme poznamenaní bezmeznou demokracií, ocejchováni podivným pokřiveným právem. Holt, holota má přednost. Ti nejzavilejší patří do klece, jako tréninkový materiál pro mistrovské borce, novodobé gladiátory; nabízí se vývoz do věznic s tvrdými mukly, kteří darebákům nabijí horny dokulata, a možná, kdo ví, mizery i odpaní. Americký film o promořeném náckovi patří do školní výchovy mravů – odporný hrdina vraždí, avšak za mřížemi jeho kouzlo pouliční neporazitelnosti skončí – poslouží ve sprchách jako děvka, je nešetrně odpaněn. Potupen, spadne z výšky namyšleného nadčlověka tvrdě do reality života.

Na hrubý pytel, hrubá záplata.

K čemu se tak mažeme s mizerama?!  Co do ochranky, která nemá zbraň a je vystavena třeba přesile násilníků. Ustřelit hlavu dobytkům nesmí být trestným činem! Probuďte se, vy alibističtí zastánci podlomeného práva! Matka zabije novorozence, pohodí tělo mezi odpad, zamete stopy – takovou patří vykastrovat, do životně zavřít. Kdo vraždil, nevyleze do konce života, lepší než trest smrti. Bez možnosti návratu do společnosti beztrestných bytostí. Zamyslete se, páni prokurátoři, soudci, obhájci, jak nedůsledně je trestána šikana. Úvod do světa zločinu a nechutností. Mladiství zbabělci spoléhají na cukrové trestání. Co s nimi. Otrávené zrno se spaluje, aby se vyloučila nákaza.  Hajzlíci májí rodiče, avšak jaké, co to je za rodiče, kteří nedokáží spratka srovnat do latě?!  Máš nunčaky, miláčku, bum jimi na lebedu, máš nůž, píchneme tě do gedele, máš choutky přepadat, přepadneme tě, ano, my rodiče, červíčku, a nabijeme ti mordu, že budeš vymalován, jak na ples hovnivál.

Trest má být uložen s ohledem na oběti!

Společenství se může lehce zvrhnout, záběry z ulice za našimi humny ukazují, jak bijci ze zemí vzdálených se chovají ke svým novým spoluobčanům odpudivě; nadržení samci znásilňují, tlučou vybrané bytosti hlava nehlava, ozveš se a jsi odporný rasista. A oni, běženci a utečenci, vysávají společenství, která si pohrávají s falešnou myšlenkou převýchovy. Rada: okamžitá bezprecedentní deportace nákladními letadly, mateřskými loděmi, pěšími pochody. Okamžitá kastrace za znásilnění, vyhazov do domoviny, a objevíš se ještě jednou, sebereme ti boha, ano, my nesnášíme sílu, ano my se podrobíme, ano, my vás přivineme – ale přivinout je třeba silou, odcházíš k bohu slitovnému, blbe, jak – že jsem rasista, a to se lekám, to se bojím – nechte se uzurpovat, hrajte si na demokraty – zhynete! Násilí se láskou nevyléčí. Mnozí z těch neléčených zbabělců si při první zednické facce utrousí do kalika, budou mít trenky s pyrotechnickým škrtátkem. My jsme však vždy mhouřili oči před zločiny – i pomýlená církev svatá pomáhala sadistům, i masovým vrahům, uniknout do zemí, kde jim byla zaručena identita svatých z mostu, u nás doma máme také příkladů nespočet – krutí vyšetřovatelé nezadavší si v ničem s gestapem, odporní krvaví kati, političtí dokonalí žebráci, věrchuška prosáklá stepními větry. Společnost podléhající polámané demokracii mašíruje cestou do pekel. Pokud se bude měřit zločincům metrem odvozeným z učení lásky, budeme se stále divit, kam až může pochopení nepravostí. Kráčíme do temnot pekelných.