Bodláky Václava Duška

Návraty z pekelných bran

14. 9. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 4 minuty
Duchomory sužují vyspělé země, i zlehýnka drobátko vyčpělé. O tomto mají povědomí v Deutsch Welhotta a v Türmitz jakbysmet. Politické barevné večerníčky z použité krabičky, od naší prababičky, čeká brzká koupel v lučavce královské. Od vítězné studentské revoluce uběhla léta divoká, roztodivná, starý režim se svalil, jako filmový Golem; galerie politických figurek rostla raketovým tempem, a mizely postavy od zázračné kliky budoucích časů hojnosti, kofři roztáčející republikové kolo štěstí odpadali, revoluční bouře se s vlažnými nepáře, nevyjímaje zednáře. Být Čechem, v čele s vládním moučným červem, nic moc, ale mrkni vedle za humna – být Lužický Srb, prý tíže nezměrná, etnické dělení nebezpečná hra s rozsáhlým požárem.

A vůbec, u nás se kolo točí, točí, jezdíme na kolotoči; hoši partajničtí se ošívají, dívenky plkají, drbají; kdo používá vyčteninky, nemůže se zmýlit. Zdroje bohaté, pravdy šišaté, historický oceán poznání nekonečně labilní – co včera připomínalo pravdu, dnes se jeví jako holá lež. Návraty utopických bojovníků za svobodu a demokracii mohou být kontra produktivní, lidé si pamatují orgiastické šachy bez šachovnice, opozdilé rošády, mustry a lustry, kolíbání, uspávání. Krátká paměť, hrobka trvalého zapomenutí.

V kukru vidíme, jak se promenádují jevištěm nestydové, lháři, dobrodruzi; kyselé učitelky dějepisu si zoufají – koho adorovat a naopak. Skluzavka poslouží zasloužilým maloměšťáckým vrtichvostům, vysloužilým i nastupujícím podšívkům, vazalům zahraničních mocností, vynalézavým lazarům, kastrátům duchovních hodnot; lány zasazené pravdy skomírají pod plevely vykonstruovaných lží.

U nás doma se opravdu můžeš stát vším, po čem zatoužíš. Musíš se pohybovat ve správných místech, trpělivě přikyvovat, radostně povykovat, nedbat fešáků s hubami jako pytel na hady; kati talentů se rodí ve vteřinách temna. Pamatuj, že líní nejsou líní. Musí se vymáčknout z davu, přimknout k vítězné většině, nalít si do hlavy Fadějevovo kladivo, bílého medvěda, tvrdší nátury mohou použít medvěda hnědého. Při tklivých melodiích zednického piana se můžeš vrtět jako při muňkovém napadení a obdivovat žabožroutskou revoluční gilotinovou vlnu pokroku; máme se skvěle, kdo naříká, nepatří do šťastné rodiny současnosti. Musíš bezodkladně započít léčbu odstraňující deprese. Pekelná brána otevřena, ministr do ní vejde a hlava mu sejde…

Mládí nevybouřené přináší stařecká mudrosloví. Zatoulaní partajní služebníci se vracejí, ale politická scéna jich nepotřebuje – máme stovky nových výzkumníků politického prostoru; výběr jednoduchý, k čemu složitosti?! Koťouchové sedí kolem stolu, černo partajníci se ládují bavorskými vdolečky, socanská prasklá jelita se lesknou v mísách, topkařská elita mlsá šodó, zmodralá ptáčata polykají donuty, zelené bratrstvo zdravé pracky zobe zrní, starostové polykají nastražené hady, úsvit hltá haše, u rudých prý vedou nastavené kaše. V každém případě si u nás doma nemůžeme stěžovat na neutuchající bžundu, třeba když bratr ministr jmenuje do čela významné instituce druha feldkuráta Katze a rozčeří poklidnou hladinu knihovnického rybníku. Přestaňte se divit, modleme se – i v dobách vzdálených rozdávaly se posty, ono ze státního se rozhazuje snadno. Sinekurní praktici vědí své.

Návraty zbloudilých kmánů nemají za mák ceny. Z rychlíku vyskočili nebo byli vyhozeni a courákem se vítězství nedožene. Zpoždění může mít nedozírné katastrofální následky. Reputace zoufale nedokonalá, teatrální Lupínci překonáni dravými vlčaty. Loterie náhody přitahuje snílky a bodré zoufalce. V partajních palírnách koštují slávu nickové, potácející se přiopile po jevišti náhody. Inspirací nerozhodných bývají dokonalé mediální zprávy; úpadek ducha, mravnosti, poctivosti, pracovitosti, lásky a pokání, vše pohřbeno v mohyle Zbytečnost. Mýliti se je lidské, ovšem sleze-li ti svatý z mostu, máš starostí nad hlavu.

Vítejte v pekle, zle tam bude asi jako na zemi.

0
Vytisknout
8738

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2017