Pravice a levice

1. 10. 2013 / Věra Říhová

Na toto téma jsem psala ve svém článku "Volby v 90.letech I." a překopíruji část týkající se tohoto problému : " Je třeba si uvědomit, že politika byla v 90.letech vnímána trochu jinak nežli dnes. Pravicovost byla symbolem svobody a volného trhu soukromých i státních firem. Levicovost byla symbolem kolektivismu. Lépe to popsal pan Hošek v článku "Neučesané poznámky nejen k případu Baborová" . Individualismus v dnešní podobě je vnímán až od nástupu Topolánkovy vlády a sociální problematika byla samozřejmostí pro pravicové i levicové strany. Ani ODS si v 90.letech nedovolila to, co Kalousek s Drábkem. V druhé polovině 90.let začaly malé strany vystupovat proti Klausově privatizaci a pravice se rozdělila na dvě části, jedna sympatizovala s Klausovými metodami, druhá s nimi nechtěla mít nic společného. Ale i levice se rozdělila na komunistickou a sociálně demokratickou a v našem státě tak vznikly 4 politické proudy, z toho protiklausovská pravice a sociálně demokratická levice se začaly vnímat jako středové a voliči v tom začali mít chaos."

Heslo pravicové strany DEU, jíž jsem byla členkou, znělo : "Nejen prosperita, ale i morálka a právo". Stejný postoj měly i některé další malé pravicové strany, ty, které se postavily proti Klausově privatizaci a zlodějskému bezpráví. Morálka a právo nejvíce chyběly v socialistickém bloku s vedoucí úlohou KSČ a také proto mnozí občané zvonili klíči na náměstích. Nejenom kvůli nedostatku západního zboží a malé možnosti cestování do zahraničí, jak se nám dnešní pravice snaží namluvit.

Morálka a právo jsou dnes natolik zašlapány do země, že už mnozí mladí lidé ani nevědí, co si mají pod těmito slovy představit. Biblické desatero je jim k smíchu, to v lepším případě, v tom horším je desatero jenom pro idioty. Ještě tak chápou, že se v noci nesmí na ulici křičet, protože se pracující lidé chtějí vyspat do práce, všechno ostatní je omezováním osobní svobody.

Po zveřejnění mého článku se někteří čtenáři podivovali, že jsem byla členkou pravicové strany se svými levičáckými názory. Já ale od nástupu Topolánka do vlády říkám, že nejsem pravičák ani levičák, protože neuznávám nové pojetí pravice a levice jako bohatství kontra chudoba, jako právo na zisky proti právu na sociální dávky. To je nebezpečná hovadina, kterou se Topolánkovi podařilo zasít a dnes sklízíme jeho ovoce. Tato slova paní Alice Valkarové jsou toho důkazem : "Já jsem vždy měla zato, že pravice a levice se liší hlavně v tom, jak se dívají na sociální politiku státu. " Paní Valkarovou tímto nekritizuji ani se ji moc nedivím.

Podstatou nového pojetí pravice kontra levice je likvidace občanské svobody a čím hlasitěji ODS a TOP 09 vykřikují slova o svobodě, tím více ji kradou občanům. To je největší průšvih dnešní doby, že jim lidé naletěli. Myslí si, že tato pravice je jediná, kdo bude hájit svobodu proti komunistům, ale opak je pravdou.

ODS a TOP 09 se vzhlédli v římské demokracii, jejíž podstatou byla vláda nejbohatších římských rodin a hospodářství bylo postaveno na otrokářství.

Posuďte tato slova : "Právo rozhodovat o dění ve státě (vykonávat státní funkce) mají pouze vlastníci majetku. Vlastníci majetku jsou také jedinými, kteří platí daně. Člověk, který není schopen nahromadit základní minimální množství majetku neprokázal schopnost tvořit nadhodnotu. Nemůže tedy přímo řídit stát.

Soběstační lidé nemohou kandidovat ve volbách, ale mají volební právo. Některá klíčová rozhodnutí musí být schválena referendem. Rozhraní mezi kapitalisty a soběstačnými je stanoveno majetkovým limitem.

Nesoběstačným se stává každý člověk, který žádá o nevratnou finanční výpomoc (sociální, či zdravotní). Takový člověk má právo na určenou péči státu, nemůže však volit a ani se zúčastňovat referend. Nedokáže se postarat sám o sebe, takže není žádoucí, aby zasahoval do života jiných."

Tohle je představa dnešní pravice o svobodě a nezáleží už na tom, kdo ji vyřkl první, ale že se ujala. Křičí - li Kalousek a spol. o ztrátě svobody, pokud volby vyhraje levice, pak má na mysli ztrátu římské politiky, tak jak ji dnes většina lidí chápe bez ohledu na skutečnou historii, neboť historii znají pouze z filmů a televizních seriálů typu Řím a Spartakus.

Protiklausovští pravičáci prosazovali, že pravicová politika musí být vedená bez bývalých převlečených komunistů, jejichž jediná politika je rozkradení státního majetku. Přitom nepožadovali zákaz komunistické strany, neboť respektovali svobodné politické vyznání. Svoboda není o zakazování myšlenek a sdružování, ale také není o posvátnosti ukradeného lupu. Každý ať si dělá, co chce, ale za své peníze, kromě sociálního zabezpečení občanů, kteří si z různých důvodů nemohou finanční zajištění vydělat.

Pravicová politika uznávající právo a morálku není v rozporu se sociálním systémem. Bohužel, tento pravicový směr se už zřejmě nedá vzkřísit, i když si na něho některé politické strany hrají nebo ho alespoň před volbami slibují, ale nezapadl úplně, mezi občany nacházím touhu po pravicové svobodě se sociálním zabezpečením pro skutečně potřebné. Myslím, že paní Šporkové rozumím, když obhajuje pravici, ale ne tu, kterou tady předvádí ODS a TOP 09. Václav Klaus se právní a morální pravici vysmíval a označoval ji za nesmyslnou třetí cestu.

Stejně tak je to s dnešními hlavními levicovými stranami. Sociální demokracie pluje ve stejné vodě jako ODS a TOP 09, občas s něčím nesouhlasí a hraje si na opozici, ale všechny hlavní antisociální zákony pomohla schválit. A spící KSČM, které nic nechybí a čeká, až občané přilezou ke křížku ? Co oni vlastně vyznávají, ze stranického programu to nezjistíme, tam si každá strana napíše, co se jí hodí. Levice přece není pouze o sociálních dávkách, ale o kolektivismu a plánovaném hospodářství v dobrém slova smyslu i v tom špatném.

Ten špatný komunistický kolektivismus dnes nejvíce předvádí ODS a TOP 09, proto jim stále říkám vlčí smečky, stejně jako vlci drží při sobě ( v komunitě ) a loví společně metodou uštvání kořisti. ČSSD je svým opičením blíže pravici nežli levici. Jak se v tom mají občané vyznat ? Pravičáci křičí o svobodě a individualitě a sami žijí v komunitách, levičáci křičí o sociální soudržnosti a sami se starají pouze o sebe.

Je hodně lidí, kteří si komunistické bezpráví pamatují a kteří nevěří ani dnešním komunistům, nebo jim prostě osobní čest nedovoluje paktovat se s bývalým trýznitelem a utlačovatelem. Nedivím se jim, odpustit se dá, ale zapomenout nelze. Raději zemřou v chudobě nežli by se komunistů doprošovali. Proč by jim dnešní bída měla vadit, když je životu v bídě naučili sami komunisté?

K článku paní Šporkové bych dodala, že mě osobně nejvíce vadí důchodci - bývalí členové KSČ, kteří volí ODS a TOP 09 a kteří se posmívají svým spoluobčanům za jejich existenční potíže, dnešní krizi cítí jako zadostiučinění za to, že je kdysi před 20 lety občané odmítli. Mají se dobře, užívají si nabyté svobody volného času plnými doušky, cestují, kulturně a někteří i sportovně se vyžívají, kromě mládí a plného zdraví jim nic nechybí. Proč by se měli zajímat o své spoluobčany, ať se každý stará sám o sebe.

Je to obrovský paradox dnešní doby.