Štěkna - aneb jak se ptát a nechtít se nic dozvědět

12. 8. 2013 / Marta Nachtmann Josephsen

čas čtení 2 minuty

Přemýšlela jsem o Daniele Drtinové a mnoha jejích kolezích a kolegyních nejen na ČT. Myslím, že to, co dělá jejich moderátorský styl tak "angažovaný" a útočný, je nadužívání uzavřených otázek, tedy způsob ptaní, který od dotazovaného vyžaduje odpověď typu ANO-NE. Takový styl snadno a rychle posouvá debatu do osobního střetu. Moderátor/ka nadnese nějakou hypotézu. Dotazovaný/á má možnost souhlasit nebo nesouhlasit. Když začne věc vysvětlovat nad rámec binárního, černobílého ANO-NE, je utnut/a s tím, že "na to nebyl/a tázán/a".

A z potenciální věcné diskuse se stává osobní přetahovaná mezi moderátorem a hostem.

Jak z toho ven?

Přesunem k otevřeným otázkám, tedy otázkám začínajícím slovy KDO, CO, JAKÝ, KTERÝ, ČÍ, KDY, KDE, JAK, ODKUD, KUDY nebo KAM. Záměrně vynechávám oblíbené PROČ. Proč? Protože i "proč" je konfrontační, vyzývá dotazovaného/ou k tomu, aby se obhajoval/a a směřuje debatu do slepé uličky. Proč? "Proto", "pro slepičí kvoč", aneb "co je ti po tom".

Vedení debaty prostřednictvím otevřených otázek je pro moderátora/ku mnohem složitější, než palba vlastních dojmů, které má host odkývat nebo je rozporovat. Moderátor/ka musí velmi dobře znát danou oblast a pohotově zvládat nečekané diskusní zvraty. Daniela Drtinová je prototypem moderátorky, která si připraví seznam několika hypotéz (či kontroverzních výroků) a ty pak ve studiu s hostem "projede" bez ohledu na to, co se host snaží vysvětlit. Taková debata pak působí velmi nevyrovnaně, moderátorka se staví do nadřazené pozice a dokonce dává dotazované osobě kolikrát najevo, že odpověděla "správně" či "špatně".

Problém je, že měřítkem "správnosti" odpovědi je jen to, nakolik se host trefil do seznamu dojmů moderátorky.

Pozn. ed.: Ale i otázka, začínající slovem kdy, může vést k neřešitelné situaci a nemožnosti odpovědět... Jednu takovou najdeme v Hlavě XXII: "Kdy jste to neudělal?"

0
Vytisknout
19150

Diskuse

Obsah vydání | 13. 8. 2013