Monitor Jana Paula:
Prý jste vůl, můžete to nějak vyvrátit? Ano, vůl nejsem...
19. 3. 2012 / Jan Paul
Obdržel jsem několik mailů k článku Smetana a Týc, aneb Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. V zásadě vyjadřují názor, že, cituji z mailu paní M. Musilové : Velký umělec se nemusí zviditelňovat přemalováváním tanků, semaforů, kálením na státní symboly atd.. Podobně argumentuje i pan Jan Klus z Třince : Vydávat za umění se dá dnes cokoliv, co má punc obyčejného nápadu, tank natřený na růžovo, srdce odlité ze svíček, a nebo několik desítek jiných postaviček na semaforech.
Zdá se, že čtenáři -- viděno z úhlu tohoto malého názorového vzorku -- nepovažují podobné akce za umění, a sami reagovali vlastně na to, čemu jsem se chtěl vyhnout. Skutečně se necítím být arbitrem přes rozhodování v těchto věcech, navíc v situaci, kdy je kulturní a politická scéna tak dezorientována. Ostatně umění, pokud je uměním, obstojí v čase samo, i bez pošetilého označování co je a co umění není. A to, jak v budoucnosti to které umění obstojí, o tom se můžeme nyní jen dohadovat, ale nikdo to nemůže v přítomnosti určit předem.
Ironizoval jsem pouze to, že média, jako silný nástroj manipulace veřejného mínění, označila Týcův čin jako umělecký, a pana Smetany jako politický, a to ve své podstatě jen proto, že pan Smetana se nepovažuje za umělce, zatímco pan Týc ano. M. Musilová se zase dotkla jiného tématu, podle ní jsou, cituji : "Velikost a tvary semaforů jsou normované, aby nedošlo k záměně či dezorientaci některých obyvatel, např. mentálně postižených eventuelně dalších". To vyvolává otázku, co vlastně Roman Týc způsobil? Velikost a tvar semaforů zůstaly nedotčeny, pouze vyměnil na některých sklíčka s jinými symboly panáčků.
Možná by se dopustil obecného ohrožení, kdyby vyměnil barevnou signalizaci, ale to se nestalo, v tomto smyslu mohl těžko někoho dezorientovat, lidé dále mohli přecházet na zelenou, a stát na červenou, ovšem s pohledem na zcela jiné panáčky, než na jaké byli zvyklí. Podle mě byla vyčíslená škoda přehnaná, a nebyl problém vše vrátit do původního stavu. Jak ale někde poznamenal Milan Knížák, umělecká svoboda je věcí ducha, a nikoliv těla, a umělec by měl umět přijmout odpovědnost za to, když vstoupí do teritoria někoho jiného, tzn. riskovat sankce.
Paradoxní v jeho případě je to, že je potrestán vlastně za to, co známe všichni ze školních let, jenže tehdy se třeba popsání tabule hanlivými obrázky odbylo poznámkou. A Roman Smetana? Denně kdosi pomaluje záměrně či jen tak nejrůznější plakáty, to vždy jaksi patřilo k pouličnímu koloritu co svět světem stojí, jenomže on si vybral plakáty politiků cíleně, a k tomu, co se potom odehrálo, mě napadl vtip. Soudce : Pane poškozený, zde přítomný obžalovaný o vás prohlásil že jste vůl, můžete to nějak vyvrátit? Ano, vůl nejsem.
Diskuse