Sýrie: Dejte pozor, co si vlastně přejete

2. 3. 2012

Jiní jsou však otevřenější a připouštějí, že skutečným cílem má být svržení Asadova režimu. Otevřený dopis, který v polovině února zaslalo prezidentu Obamovi padesát šest prominentních konzervativních politických a zahraničněpolitických aktivistů - včetně Irvinga Kristola, Maxe Boota, Elizabeth Cheneyové a dalších intelektuálních architektů katastrofální írácké války - je toho čelným příkladem. Ačkoliv dopis zmiňuje humanitární cíle, signatáři mají mnohem širší záměr, když tvrdí, že Asadova vláda "představuje vážnou hrozbu národně bezpečnostním zájmům Spojených států". (Hlavním Asadovým proviněním je zřejmě jeho spojení s Íránem, Hizballáhem a Hamásem. (Palestinský Hamás se mezitím od syrského režimu distancoval a váhá mezi protureckou a prokatarskou orientací - pozn. KD.)) Dopis dodává, že by měly být podniknuty "neprodlené akce" k "uspíšení konce Asadova režimu". Specifická opatření zahrnují vznik "bezpečných zón", z nich by byly syrské bezpečnostní síly vykázány, a poskytnutí "přímé pomoci v plném rozsahu", včetně "sebeobranné pomoci" (tj. zbraní) povstaleckým silám. Proponenti také zdůraznili, že možnost přímé americké vojenské akce nesmí být vyloučena. 

Jak prokázala libyjská epizoda, odlišnosti ve zdůvodnění patrně představují bezvýznamný rozdíl. Jakmile Rada bezpečnosti schválila rezoluci autorizující použití síly, "humanitární intervence" v Libyi se rychle změnila v tažení za násilnou změnu režimu. Můžeme očekávat, že intervence v Sýrii - dokonce i údajně zaměřená na ochranu nevinných civilistů - by se záhy vyvinula podobným způsobem. 

Není pochyb o tom, že Asadův režim je brutální a odpudivý. Ale než se pustíme do dalšího křižáckého tažení za změnu režimu, bylo by moudré zastavit se a rozmyslet si možné konce, které se nám nemusejí líbit. Předchozí intervence jako v Iráku nebo Libyi prosluly nežádoucími, nezamýšlenými důsledky. Pokud jde o výzvy k vojenskému zásahu v Sýrii, zasluhují si skepsi.  

Západní zprávy o krveprolití jsou z větší části zjednodušujícími melodramaty s ničemnými Asadovými silami vraždícími nevinné zastánce demokracie. Viděli jsme tato groteskní zjednodušení složitých konfliktů již dříve, zejména během 90. let na Balkáně. Aktuální situace v Sýrii je nepřehledná, s ozbrojeným povstáním namířeným proti Asadově vládě. Vzhledem ke složité etnickonáboženské situaci v Sýrii si musíme dát mimořádný pozor na to, abychom tamní násilí neviděli jako manichejský boj dobra se zlem...

Pomoci svrhnout Bašára Asada může být morálně přitažlivé, ale musíme si dát pozor na nezamýšlené důsledky. Pokud by výsledkem byla turbulentní, nestabilní Sýrie s novou vládou pod silným vlivem radikálně islámských elementů, takový výsledek by se nám nelíbil. A naneštěstí, tak jako v případě Iráku a Libye, se intelektuální architekti takového politického fiaska vyhnou převzetí jakékoliv odpovědnosti za svou vlastnoruční práci. 

Podrobnosti v angličtině: ZDE