Filozofická fakulta Univerzity Karlovy nechápe účel doktorského studia

23. 11. 2026 / Ivan Větvička

čas čtení 7 minut

Na podzim roku 2024 jsem měl během doktorských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyjet na povinný semestrální studijní pobyt na univerzitu Sapienza do Říma. Na cestu jsem dostal příspěvek 22 eur na den z Erasmu. Nic víc. Dlouhé měsíce jsem bezvýsledně poukazoval na skutečnost, že to nestačí na pokrytí výdajů ani při sebeskromnějším hospodaření. (Podrobnosti naleznete v mých článcích na BL z října a listopadu 2026.)

Obrátil jsem se i na ombudsmanku FF UK, paní Pavlu Špondr Večl. Poradila mi, abych si v Římě našel brigádu. Tím prokázala, že jí uniká smysl doktorského studia. Doktorand je začínající profesionál, který (v ochranném režimu pod křídly fakulty) pracuje v oboru a etabluje se na mezinárodní scéně. Neměl by to být „nedělní malíř“, hobík, který se doktorskému studiu věnuje až poté, co si na živobytí vydělal jinde. Bezvýsledné sezení s paní ombudsmankou epicky vygradovalo…

A napadlo vás, že byste zkusil kopat příkopy?

Když se ukázalo, že mé dotazy, prosby ani apely na FF UK nikam nevedou, obrátil jsem se s prosbou o konzultaci a pomoc na fakultní ombudsosobu Pavlu Špondr Večl (sic). Vždyť celosemestrální finančně nezajištěný výjezd by nepoškodil jen mne, ale i moji rodinu (jsem ženatý, manželka je také doktorandka na UK a máme malé dítě). Kdy jindy by měla zasáhnout ombudsmanka než v momentě, kdy špatně nastavený systém drtí i nezúčastněné rodinné příslušníky mimo fakultu?   

Paní ombudsmanka mi řekla, že od fakulty více financí nedostanu, na studijní cestu přesto odjet musím, ale pokud zrovna nemám peníze, mohu výjezd o rok odložit na dobu, až se má situace zlepší.

V tu chvíli mi došla beznadějnost mého postavení. Na židli jsem stuhl v pozici, která připomínala něco mezi Rodinovým Myslitelem a Shakespearovým Hamletem. Pravou ruku jsem měl opřenou o koleno, předloktí vytrčené vpřed, dlaň vzhůru, jenom lebka chyběla, prsty jsem zkroutil do prázdna jako pařát další oběti záludné slati.

Na ombudsosobu jsem řval: „Beru posranejch deset a půl tisíce. Za rok budu brát posranejch deset a půl tisíce. V čem myslíte, že se má situace zlepší?“

Ombudsosoba pohrozila, že zavolá ostrahu, přestože jsem ji nikterak neohrožoval, nepřibližoval jsem se k ní a seděl na přidělené židli. Omluvil jsem se.

Ombudsosoba se zeptala: „A napadlo vás, že byste zkusil třeba kopat příkopy? Můžete si vydělat před cestou v létě a nic vám nebrání najít si brigádu také v Římě.“     

Namítl jsem, že jsem doktorand, kterého studijní plán nutí vyjet do zahraničí (pokud bych do Říma neodjel, vyhodili by mě ze studií), a ne student magisterského stupně, jenž se vydává na cestu dobrovolně, může mít po přednáškách volno a nic mu nebrání pracovat třeba v kavárně. Mě by brigáda ubrala čas na práci na disertaci a studium pramenů v bohatých fondech římských knihoven. Mé výdaje by měla třeba ve skromné, ale dostatečné formě hradit především fakulta. A pokud mi škola více přispět nemůže, neměla by mne k výjezdu nutit. (A to jsem tehdy ještě nevěděl, že Karlovka mi dá alespoň málo, zatímco od Sapienzy nedostanu vůbec nic; viz BL 5. 10. 2026)

Ombudsosoba řekla: „A máte toho ve svém věku zapotřebí? Vždyť jeden doktorát už máte.“

Odpověděl jsem: „Mám tady rozdělanou práci, a to nejenom na doktorském projektu, ale nad jeho rámec právě přednáším dva celosemestrální kurzy, které jsem připravil. Studenti mi dělají radost.“

Během zbytku rozhovoru jsme ale na schůdné řešení nepřišli.

Paní ombudsmanka dala nevědomky najevo, že jí buď uniká smysl a podstata doktorského studia, nebo automaticky předpokládá, že pro fakultu pracuje (neboť doktorand pro fakultu pracuje) jenom ten, kdo si může dovolit doplácet náklady na život, výzkum i povinné zahraniční cesty ze svého?

Školit „nedělní malíře“ je pro špičkové vědce ztráta času

Pro srovnání uvádím nedávné prohlášení jednoho úspěšného vědce. (Nepůsobí v humanitních oborech. Jeho identitu znám, ale neuvedu, aby na jeho jménu neulpěl pach zmaru z tohoto článku. Navíc to řekl soukromě.):

„Školit doktoranda, který během studia pracuje někde bokem, je pro mne ztráta času. Zajímá mě pouze člověk, který se tomu věnuje naplno, během doktorského studia se zapracuje v oboru a vyroste z něj kolega, se kterým jednou budu moci spolupracovat. Nebo se naše cesty rozejdou, ale já budu vědět, že jsem svůj čas investoval do rozvoje oboru, do člověka, který se stane mistrem. Raději budu pracovat na svém vlastním výzkumu, než abych učil někoho, kdo má doktorát jako koníček na víkendy nebo večery po práci, a když dostuduje, půjde dělat kdoví co.“  

Uvědomuje si vedení FF UK, jaký je rozdíl mezi doktorským a magisterským studiem?

Jak jsem již uvedl v minulých článcích na BL, studuji germanoslavistiku v mezinárodním programu v režimu s dvojím diplomem na FF UK v Praze a na římské Sapienze. Takže v Římě mám svoji druhou domovskou univerzitu a FF UK mě podle předpisů nemusí zajistit tak, jako kdybych jel do Itálie na služební cestu. I ten Erasmus je vlastně ze strany UK projev dobré vůle. To ale nic nemění na skutečnosti, že financování doktorského studia germanoslavistiky je špatně nastavené a doktorandi mají větší náklady na studium, než jsou jejich příjmy od škol, kde studují. Je nás málo, v Praze nastupují tři studenti ročně, takže to svádí k tomu, mávnout nad našimi problémy rukou. (Což se také často děje.) Ale přístup paní ombudsmanky, podle kterého není nic špatného na tom, když si doktorand během studií musí přivydělávat na brigádách, je zhoubný. Takoví doktorandi se nemohou plně věnovat oboru a jejich studium neplní svůj účel, vychovávat nové stoprocentní profesionály. Ale zjevně to není pouze chyba paní ombudsmanky. FF UK většině svých doktorandů po desítky let nenabízí ani elementární zázemí k práci v podobě místa v pracovně a školního počítače. (Podrobněji jsem o tom psal na BL 18. 11. 2026).

Vypadá to, že si vedení FF UK dlouhodobě neuvědomuje, jaký je rozdíl mezi magisterským a doktorským studiem a tlačí doktorandy do role „přezrálých“ studentů magisterského stupně, kteří se ve škole příliš neukazují a doma po večerech napíší ještě jednu delší diplomku.  

0
Vytisknout
123

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2026