Channel 4 News: Rusové si myslí, že tuto válku mohou vyhrát tím, že města jako toto a Kyjev učiní neobyvatelnými. A myslí si, že tato zima je jejich nejlepší šancí

10. 11. 2026

čas čtení 16 minut
Moderátor z Kyjeva, Channel 4 News, úterý 10. listopadu 2026, 19 hodin:  Zatímco se vyjednavači scházejí tisíce mil daleko, realita života na Ukrajině je taková, že se každodenní okamžik může v mžiku proměnit v katastrofu.

"Bylo jim teprve 15. Měly celý život před sebou. A někdo se prostě rozhodl, že jim ho takhle vezme."

Dobrý večer z Kyjeva po prvním dni jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy. Vše se odehrává tisíce mil od zkázy způsobené touto válkou a dnes večer vám přinášíme příběh o nedávném útoku na město Černihiv a o dvou dospívajících dívkách, které při něm zahynuly.

Právě takovou zdrcující ztrátu se podle slov zetě Donalda Trumpa, Jareda Kushnera, který vede jednání v Abú Dhabí, snaží zastavit. Ačkoli se ozývají optimistické hlasy ohledně zpráv o vyjednávání výměny vězňů v Moskvě, Rusové otevřeně prohlásili, že nepřistoupí na příměří, dokud nebudou znát další kroky ohledně území a bezpečnostních záruk. Evropané ,na nichž tyto záruky závisí, ani nejsou přítomni u jednacího stolu.

  

Moderátor:  Na druhé straně světa jsou mírová jednání mezi Ruskem, Spojenými státy a Ukrajinou popisována jako konstruktivní a smysluplná. Hovoří se o rozsáhlém propuštění vězňů a bezpečnostních zárukách. Dopad války však zasahuje do všech aspektů života ve městech, jako je Černihiv, jen pár hodin odtud, které jsou častým terčem ruských útoků. Téměř před čtrnácti dny zahynuly dvě dospívající dívky, když do centra města dopadla řízená střela, zatímco lidé byli na cestě do práce a do školy. Naše zahraniční redaktorka Lindsay Hilsumová je nyní s námi v Černihivu. Lindsay.

Reportérka: Krishi, nikdo tady na ta jednání v Abú Dhabí ani nepomyslí. Většina lidí pravděpodobně ani neví, že se konají, protože zdejší obyvatelé nevěří, že by Rusové v těchto jednáních vůbec vážně jednali. Lidé myslí na nadcházející zimu a na to, čím už teď procházejí. Přemýšlejí o tom, jak své děti udrží v teple při výpadcích elektřiny. Jak je nakrmí? Jak jim uvaří čaj, když často není voda? A jak především udrží své děti naživu? A proto mohou někteří diváci považovat některé aspekty mé reportáže za znepokojivé. 

Rituály smutku jsou na Ukrajině nyní na denním pořádku. Ruská raketa, která před deseti dny zasáhla centrum Černihivu, byla šokující, ale ne neočekávaná. Zasáhla obchod s vojenským oblečením a pekárnu. Tetyana Sergeyenko zrovna platila muži, který přivezl mouku. Nechápala, co se děje. Ale nějakým zázrakem po výbuchu přežila. A teď je zpátky v práci. 

Jste velmi statečná. Jaké to je provozovat pekárnu v těchto podmínkách? 

"Normální. Normální."

To není normální. Jak to může být normální? Není to normální. 

"Zvládáme to, říká. Bez elektřiny a topení prostě pokračujeme dál."

Ale co je normálního na tom, že zahynuly dvě patnáctileté dívky? Jana Peškova a Maria Mosova byly nejlepší kamarádky. Byly nerozlučné a náhodou šly kolem, když dopadla raketa. Jana byla gymnastka. Maria milovala tanec. Chodily do Černihivské školy číslo jedna. 

Já jsem Lindsay. 

Já jsem Alda. 

Také nás těší. A je nám velmi líto toho, co se tady stalo.

Reportérka: Řediteka školy řeší problémy, nad kterými by žádný ředitel nikdy neměl přemýšlet.

"Toto jsou portréty bývalých žáků které v této válce zahynuli při naší obraně. A rozhodli jsme se ponechat portréty těchto dvou dívek zde společně se všemi našimi obránci."

Pomocí umělé inteligence proměnili Janu a Marii téměř v dvojčata-anděly. Ale to, co se stalo, bylo až příliš skutečné.

"Bylo jim teprve 15. Měly před sebou celý život. A někdo se prostě rozhodl, že si je může vzít právě takhle. Byly to hodné dívky, byly to dobré studentky, ale i kdyby nebyly, záleží na tom vůbec? Dává to někomu právo brát dětem život? Nemyslím si.".

V nemocnici jsme potkali dvě děti, které útok přežily, sedmnáctiletého Andrje a jeho malou sestru Zlatu, které je teprve 10 let. Kvůli zraněné ruce si nemůže sama zaplést vlasy a zraněná byla i jejich matka. Naštěstí je tu babička, která jí s tím pomůže. 

Andrij má rád heavy metal. Hraje na elektrickou kytaru. Jejich babička je prostě vděčná, že děti jsou stále s nimi. 

Tolik lidí přišlo o život během téměř pěti let války. Kostel svaté Kateřiny bdí nad Černihivem a nad životy i smrtí těch, kteří zde žijí. Další rituál, který se stal běžnou součástí života. Právě tam, kde bojují vojáci, se to odehrává i tady ve městě. 

Ruské útoky na klíčovou infrastrukturu znamenají, že elektřina je většinu času vypnutá. Julia a její malá dcerka musí ve tmě vystoupat šest pater po schodech. Míjejí sousedovy kluky, kteří se učí, jak nejlépe umí, nebo hrají online, pokud se jim podaří chytit signál. 

Sama vychovává tři děti, zatímco její manžel bojuje. Nedokáže si připustit tu nepředstavitelnou myšlenku, že by o něj mohla přijít. Soustředí se na každodenní život. 

Jak tuhle zimu zvládnete? Dobrý den, omlouváme se, že vás rušíme. Jste v pořádku? 

Zpátky v Černihivské škole číslo jedna se děti učí v podzemním protileteckém krytu. 

Vadí vám učit se v krytu? Je to v pořádku?

"Ne, je to velmi těžké. Je to velmi těžké. A děsivé."

Co děláte, abyste se cítili lépe?

"Dýchat. Hluboce dýchat. "

Hluboké dýchání. Dobře, to je fajn. 

Dotaz ředitelce: Jednoho dne tahle válka skončí. A Ukrajina a Rusko se nehnou z místa. Budete pořád sousedé. Co tedy učíte své žáky?

Ředitelka: Učím je, aby nezapomínali na své kořeny, na svůj jazyk, svou kulturu, aby si toho vážili a nezapomínali na svou historii.

Učíte je odpouštět?

Ředitelka:  Ne. Já odpustit nedokážu.

Ale pak ani oni nikdy neodpustí.

Ředitelka:  To nevím. Ale neučím je to a ani nebudu. Podívejte se jim do očí.

Mám?

Ne.

Reportérka: Ten hněv pramení z vědomí, že terčem útoků je civilní infrastruktura a civilisté. Nejedná se o vedlejší škody, protože se frontová linie ani na jednu stranu příliš neposouvá. Rusové tedy věří, že tuto válku mohou vyhrát tím, že města jako toto a Kyjev učiní neobyvatelnými. A myslí si, že tato zima je jejich nejlepší šancí.

Moderátor z Kyjeva: To byla Lindsay Hilsum z Černihivu. Rusko dnes po celý den pokračovalo v útocích po celé Ukrajině, včetně odpoledního útoku na Dněpro, při kterém zahynuli tři lidé. Města po celé zemi, včetně Kyjeva, se opět ponořila do tmy poté, co bylo přes noc těžce poškozeno pět hlavních rozvodných stanic. To vše zatímco v Abú Dhabí probíhaly rozhovory zprostředkované USA o tom, jak válku ukončit. V Kyjevě dnes ráno vyly sirény, i když jednání právě probíhala. Ruské útoky z tohoto týdne značně snížily naděje na skutečný pokrok, protože po celém městě došlo k výpadkům elektřiny a přerušení dodávek vody. V Abú Dhabí je Evropa v současné době z jednání s Ruskem vyloučena, a tak uspořádala vlastní schůzku s Ukrajinou pod vedením Trumpova zetě Jareda Kushnera.

Kushner: Celkově bych řekl, že vidíme pozitivní signály z obou stran, že chtějí, aby tato hrozná válka skončila. Myslím, že nic by prezidenta Trumpa neudělalo šťastnějším.

Tato válka trvá už dlouho.

Má obrovské lidské ztráty.

Poté se Američané, Ukrajinci a Rusové sešli, aby se pokusili prolomit začarovaný kruh, v němž Ukrajina požaduje příměří předtím, než se bude jednat o území a bezpečnostní záruky, zatímco Rusko tvrdí, že právě tyto body jsou předpokladem pro příměří.

Luchivska je jednou z nejvíce ostřelovaných částí centra Kyjeva a lidé se domnívají, že Rusové se zaměřují právě na tento komplex, kde podle nich zjevně stále něco probíhá – možná vojenské operace, možná podzemní činnost. Tato budova byla poškozena teprve letos v létě. A přesto se zde každý den koná trh a odehrává se zde běžný život. 

V Kyjevě zatím není vidět žádný náznak optimismu, že by jednání v tomto týdnu vedla k jakémukoli trvalému míru, protože panuje velká skepse ohledně toho, zda to Putin vůbec chce. 

Ukrajinský prezident Zelenskyj byl v Dánsku, kde převzal vojenskou pomoc v hodnotě půl miliardy liber. Dnes večer uvedl, že jednání v Abú Dhabí byla konstruktivní a poměrně věcná, s mnoha podrobnostmi ohledně bezpečnostních záruk, a dodal, že prioritou je propuštění vězňů.

Hovoří o tom, že jednou z priorit je humanitární pomoc – jak dostat zpět naše lidi, jak zajistit výměnu.Ukrajinců, výměnu našich vojáků a také otázku, jak dostat zpět civilisty.

Na předměstí Solomianskyj poskytuje humanitární organizace World Central Kitchen jídlo lidem, kteří si nemohou sami vařit. V sobotu došlo k dalšímu leteckému útoku, již třetímu v této oblasti, který vyřadil z provozu plyn, elektřinu a vodu. Věra je učitelka angličtiny. Starala se o své rodiče, když jí zavolali, že její byt tady byl poškozen. Který? Tenhle tady nahoře.

Jo, ten uprostřed, jo.

Jasně. A jak dlouho tu už bydlíte?

Ach, od narození.

Vy jste se tu narodila.

Chodila jsem do téhle školky. Vážně.

Kdyby k ruskému útoku došlo ve všední den, hřiště by bylo plné dětí. Školka je úplně zničená. Jaký máte z toho pocit ohledně války?

Čekáme. Ať to co nejdřív skončí. Jo, trpíme, jo, a ve svém bytě nic dělat nebudu, protože to není potřeba, nemá to smysl. Jak bych mohla něco dělat, když bombardují?

Nemá smysl to znovu stavět. 

Pro Ukrajince je to tedy pozadí jednání v Abú Dhabí. Včera v noci tvrdili, že sestřelili 135 ruských dronů, ale 19 z nich přistálo. Tenhle v Sumi na severovýchodě. To je důvod, proč je důvěra nízká a roste strach z toho, co přinese zima. 

Nyní se ke mně z Los Angeles připojuje bývalý litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis. A tady v Kyjevě je Oleksandr Kara, který byl poradcem ukrajinského ministra obrany a nyní je výkonným ředitelem Centra pro obranné strategie. Pane Karo, nejprve bych se zeptal: pokud Evropané ani nejsou v místnosti, jak mohou vůbec hovořit o bezpečnostních zárukách? Vedou tato jednání někam?

Oleksandr Kara: No, zaprvé je už samo o sobě absurdní, že Rusko vůbec nějaké záruky požaduje. Od roku 1991 vedlo Rusko válku v Moldavsku, dvě války proti Gruzii, válku v Čečensku a v roce 2022 druhou válku proti Ukrajině. Nikdo tedy Rusko nenapadá, nikdo mu nehrozí. Celý ten ruský předpoklad, že požaduje nějaké bezpečnostní záruky, je tedy absurdní. A to nemluvím o tom, že Ukrajina chtěla vstoupit do NATO. Jediným důvodem je agresivní politika Ruska. Věřím tedy, že je to nesprávný přístup k ukončení této války.

O čem tedy tato jednání jsou?

Oleksandr Kara: Samozřejmě bychom rádi viděli příměří, protože z očividných důvodů Rusové na bojišti nemohou dosáhnout ničeho významného.

Na což Rusové řekli ne.

Oleksandr Kara: Ano, ale jsou schopni způsobit civilnímu obyvatelstvu velkou bolest ničením naší energetické infrastruktury. Proto se z pochopitelných důvodů náš prezident a náš tým snaží vyjednat příměří a následně možné kompromisy s Ruskem. Rusové však věří, že vedením těchto akcí mohou podkopat podporu Ukrajiny ze strany našich evropských partnerů a prohloubit propast mezi Američany a Evropany. Je to tedy spíše součást války než snaha o diplomatická řešení.

Dovolte mi oslovit pana Landbergise. Co si myslíte, že by se mohlo na této konferenci v Abú Dhabí dosáhnout, pokud ne skutečný pokrok směrem k míru?

Gabrielius Landsbergis: Takové události jsme již v minulosti zažili. V některých případech došlo po těchto jednáních k výměně vězňů, ale k žádnému posunu v minulosti nedošlo. Nevěřím, že k němu dojde ani teď. Důvody, proč se strany scházejí, jsou odlišné. Pro Západ je to částečně jen divadlo, v podstatě jen jakýsi rituál, kterého se účastníme. Rusové se snaží získat čas. Snaží se předstírat, že jim na tom záleží, zatímco ve skutečnosti se jejich cíle nikdy nezměnily. A Ukrajina je jediná strana, která má skutečně zájem. Prezident Zelenskyj vždy jasně dával najevo, že by s příměřím souhlasil, že vlastně hledá způsoby, jak tuto válku ukončit. A tak se u toho stolu může cítit velmi osamocený.

Jared Kushner nyní prohlásil, že se možná již zítra pokusí zapojit Evropany, ale je Evropa vůbec jednotná v tom, co je ochotna udělat? Není pravdou, že mezi severními a jižními Evropany panují velké rozdíly?

Gabrielius Landsbergis: Nevěřím, že by se válka dala vyřešit bez Evropy, protože právě Evropa nyní hradí náklady na válku. 90 miliard eur, které byly loni půjčeny Ukrajině, je ve skutečnosti způsob, jakým Ukrajina dnes financuje svou obranu. Kdyby tedy Evropa přestala poskytovat finanční prostředky, dostala by se Ukrajina do téměř neúnosné situace. Pokud Evropa – a doufám, že tomu tak bude – najde způsob, jak ve financování pokračovat, bude to signál, že Evropa i Ukrajina stále mají trumfy v ruce, stále mají páku vůči Rusku. Ať už se tam tedy diskutuje o čemkoli, bez zapojení Evropy nelze vést žádnou skutečnou diskusi ani najít žádné skutečné řešení.

A jak je to nyní s americkou pákou a jak ji ovlivnila porážka Donalda Trumpa v nedávných  volbách?

Gabrielius Landsbergis: No, upřímně řečeno, myslím si, že v této fázi je to spíše minimální, protože, víte, domnívám se, že Spojené státy již využily téměř každý nástroj, který mají k dispozici, aby vyvinuly tlak na Ukrajinu, aby se vzdala. Zastavily financování. Přestaly sdílet zpravodajské informace. Nevíme, v jakém rozsahu a zda se to již obnovilo. Zastavily to, nedovolily Ukrajině používat Starlink tak, jak by se měl používat. Chci tím říct, že možností je už velmi málo – nevím, čím jiným by Spojené státy mohly Ukrajině vyhrožovat, aby ji donutily jednat tak, jak si přeje prezident Trump. Jde tedy pouze o sílu pozornosti.

Rád bych se ještě vrátil k panu Karovi. Objevily se zprávy, že Ukrajina se snaží najít alternativu k systému Starlink v podobě izraelsko-evropského systému. Je to pravda? A je možné nahradit systém, nad kterým má Elon Musk naprostou kontrolu?

Oleksandr Kara: Je to možné, ale určitě to bude nějakou dobu trvat. A mezitím jistě zemře více Ukrajinců, mohlo by být zabito méně Rusů – myslím tím vojáků na bojišti – a mohlo by dojít k menším škodám na ruské infrastruktuře. Proto je čas tak zásadně důležitý.

0
Vytisknout
121

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2026