Vliv Donalda Trumpa slábne. Co bude dál s Ruskem, Izraelem – a s námi ostatními?

9. 11. 2026

Pro Íránce vzbudila Trumpova volební potupa naději, byť možná mylnou, že jeho vražedná válka z vlastní vůle proti represivnímu režimu v Teheránu brzy skončí. V Izraeli mnozí z většiny, která minulý týden hlasovala pro změnu, uvítají ponížení předního zastánce dosud neporažené extremistické koalice Benjamina Netanjahua. Ukrajinci vyjádřili optimismus, že Kongres pod kontrolou demokratů omezí odpornou politiku ustupování Rusku Vladimira Putina. V Evropě přinesl začátek konce Trumpovy éry pocit úlevy – a naději, že toxické transatlantické vztahy lze zbavit jedu hnutí MAGA.

Je zřejmé, že Trump je nyní slabší jak na mezinárodní, tak i na domácí scéně. Navzdory jeho fantasknímu popírání a opovrženíhodným pokusům svalit vinu na jiné představovaly drtivé úspěchy demokratů nezaměnitelný osobní odmítavý signál. Pro zahraniční přátele a spojence, stejně jako pro mnoho Američanů, se miasma hrozby, aura neporazitelnosti obklopující Trumpa od roku 2024, konečně rozplynula. V sebemrskačském aktu egoismu, který ignoroval jeho rekordně nízké preference, požádal voliče, aby předstírali, že je na volebním lístku. Ti mu v hojném počtu vyhověli – a jako zástupci demokratů z celého světa mu ukázali vztyčený prostředníček.

Trumpův oslabený status  a frustrace z toho, že již není středem pozornosti, by mohly zhoršit stará napětí a vyvolat nové výbuchy. Přes veškeré jeho řeči o uzavírání dohod málokdy dělá kompromisy. Pokud se mu něco nepodaří, rozzlobí se, zdvojnásobí své úsilí a zaútočí. Proto se íránské oslavy mohou ukázat jako předčasné. Podněcován Netanjahuem (dokud je u moci) by vrchní velitel Trump mohl ještě vzdorovat pokořeným republikánům, jako je viceprezident JD Vance, a obnovit a rozšířit válku – mimo jiné i proto, aby pomstil ropnou krizi na Blízkém východě, kterou zosnoval Teherán a která mu americké voliče tak odcizila.

Vyřešení desetiletí trvajícího jaderného patu s Íránem je pro Trumpa, který je čím dál více posedlý svým místem v historii, klíčovou otázkou jeho politického odkazu. Další otázkou jeho odkazu je Rusko. Zašel až do trapných krajností, aby odměnil válečného zločince Putina a potrestal Ukrajinu za to, že byla napadena. Trump považuje tento konflikt za překážku normalizace vztahů s Moskvou a lukrativních bilaterálních dohod v oblasti energetiky, investic a obchodu. Lpí na vágní představě, že realizuje „opačného Nixona“ – sblíží se s Ruskem, aby strategicky znevýhodnil Čínu. Rád by také získal Nobelovu cenu míru. Ukončení války v zájmu obléhaného ukrajinského obyvatelstva však není Trumpovou motivací. O tisíce civilistů zabitých, zmrzačených nebo traumatizovaných ruskými bombami se příliš nezajímá.

Paradoxně by Trumpova slabost mohla urychlit uzavření příměří. Putin, sužovaný neúspěchy na bojišti a prohlubujícími se ekonomickými problémy, ví, že jeho nejlepší šancí na výsledek, který mu zachová tvář, je uzavřít dohodu, dokud je Trump ve funkci. V tom spočívá vážné nebezpečí pro Ukrajinu a její spojence. Trumpovi amatérští vyjednavači mohou zdvojnásobit tlak na Kyjev, aby udělal územní a jiné ústupky, a to bez ohledu na jeho suverénní práva a širší bezpečnost Evropy. Aby donutil Kyjev ke kapitulaci podle svých podmínek, může Trump ještě více přitvrdit v zadržování zbraní a zpravodajské podpory a v odmítání poskytnout věrohodné bezpečnostní záruky – a k čertu s důsledky i s tím, jaký to vytvoří precedens.

Trump si zachovává obrovskou volnost při řízení americké obranné a zahraniční politiky nezávisle na Kongresu. Jakmile však v lednu převezmou demokraté kontrolu nad oběma komorami, on i vysocí úředníci se jistě budou muset vypořádat s intenzivním dohledem nad výkonnými opatřeními, rozpočty a údajnou korupcí a zneužíváním moci. Jednou z prvních politických obětí by mohl být jeho oblíbenec, ministr obrany Pete Hegseth (ačkoli veřejné popravě se pravděpodobně vyhnete). Pokud bude Trump znovu obžalován, jak to někteří demokraté požadují, bude mít méně času starat se o své mezinárodní dědictví.

Většina politik USA se do roku 2028 výrazně nezmění. Jakákoli nová izraelská vláda bude pravděpodobně i nadále upírat Palestincům základní práva v Gaze a na Západním břehu, a to víceméně s podporou Washingtonu. Trump by si mohl vylepšit vztahy s Evropou a Kanadou tím, že zmírní celní války. Nebo by mohl uskutečnit své dřívější hrozby, že opustí NATO a společnou obranu Evropy – pro něj další pokroucená otázka „odkazu“. Existuje riziko, že by mohl Kubě vnutit změnu režimu ve stylu Venezuely. Mezitím ho bude i nadále hravě obcházet mnohem chytřejší autokrat, čínský Si Ťin-pching. Naléhavě potřebné dohody k zastavení šíření jaderných zbraní nejsou nikde v dohledu; stejně tak není v dohledu konec popírání klimatické krize ze strany Bílého domu. Na druhou stranu by demokraté, jakmile budou mít v rukou rozpočtové otěže, mohli a měli by rychle jednat, aby plně obnovili rozpočet na zahraniční pomoc.

Může se Trump v tomto napínavě nejistém okamžiku globálního vykoupení sám vykoupit? Bylo by hezké si myslet, že poté, co ho zasáhlo jednoznačné celonárodní vyslovení nedůvěry a silné lidové potvrzení americké demokracie, za své hříchy bude pykat. Není to tak těžké, Donalde. Poslechni si radu rappera Ice T, který řekl: „Vykoupení prostě znamená, že ve svém životě něco změníš a snažíš se jednat správně, na rozdíl od toho, co jsi dělal dřív, což bylo špatné“. Taková proměna v pokročilém stadiu je však nepravděpodobná. Osmdesátiletý Trump, zaseknutý ve svých zvycích, nijak se nepoučující, nikdy nenaslouchající, sklouzávající do senility, vulgární, hrubý a lpící na zastaralých předsudcích jako na útěšné dečce, „rozzlobená kachna“, je na změnu už příliš daleko.

V dohledu jsou další dva roky prezidentských přehmatů, vměšování se do záležitostí jiných zemí, egoistického postoje v zahraniční politice, škodlivých ekonomických sporů a vojenského dobrodružství v zahraničí. Přesto se však situace obrací proti němu. Vítězství progresivních sil ve volbách v Maďarsku, Srbsku, Brazílii a nyní i v USA dodaly globální demokracii novou energii a svěžest. Další na řadě je Španělsko, poté Francie v roce 2027. Další historické porážky krajní pravice, ultranacionalistických populistů, kteří věřili, že Trump a hnutí MAGA jsou neporazitelní, jsou nyní slibnou možností. Jde o to, porazit Trumpa.

Zdroj v angličtině ZDE