Kdy se Evropa konečně vzpamatuje? Nenávist už má své oběti. Od Francie po Polsko

7. 11. 2026 / Petr Waniek Horváth

 

Podívejte se na video z Krakova – záběry lidí utíkajících před střelbou, Euronews.

Není to přitom první podobný případ v Evropě v posledních týdnech.

Francie: lidé vybíraní podle barvy pleti

Dne 23. října došlo ve francouzských městech Trappes a La Verrière k útoku, při němž jeden člověk zemřel a dalších pět bylo zraněno. Podezřelý devětatřicetiletý muž podle informací deníku Le Monde policistům řekl, že chtěl útočit na černochy a Araby. Tvrdil, že se mstí za vyrabované obchody. Při domovní prohlídce byla nalezena také Hitlerova kniha Mein Kampf.

Francouzská Národní protiteroristická prokuratura případ převzala. Muž byl obviněn z vraždy a pokusů o vraždu v souvislosti s teroristickým záměrem a s rasovou, etnickou, národnostní či náboženskou přitěžující okolností. Podle dalších informací Le Monde si oběti vybíral podle jejich barvy pleti a předpokládaného původu.

O tomto případu jsem již psal v článku „Nenávistná kampaň přináší své ovoce. Francie má první oběti“, který vyšel na Britských listech. Tehdy jsem upozorňoval na nebezpečí politického a mediálního prostředí, v němž se z celých skupin obyvatel stávají terče nenávisti. Události v Polsku bohužel ukazují, že nejde o problém jediné země.

Ani Česká republika není imunní

Nemusíme přitom chodit daleko. Předseda SPD Tomio Okamura na oficiálních stránkách svého hnutí zveřejnil tvrzení, že muslimští migranti „přicházejí nás ovládnout, přicházejí nás islamizovat, zotročit nebo zničit“. Tento výrok lze najít v jeho textu Migrace očima muslimských migrantů. V jiném textu označil muslimské arabské a africké migranty jako celek za bezpečnostní riziko pro české občany.

Jeho výroky se však netýkají pouze migrace a islámu. V parlamentní debatě zazněl také jeho výrok o ukrajinských uprchlících: „Ukončil bych jim povolení k pobytu, ať si jdou, kam chtějí.“ Výrok je zachycen v stenografickém záznamu Poslanecké sněmovny. Taková vyjádření se netýkají pouze kritiky konkrétní migrační politiky. Zpochybňují samotnou oprávněnost pobytu lidí, kteří před válkou hledali v České republice bezpečí.

A nejde jen o Okamuru. Předvolební kampaň SPD v roce 2024 pracovala s plakátem muže tmavé pleti se zakrváceným nožem a sloganem o „chirurzích z dovozu“. Další plakát zobrazoval romské chlapce a spojoval jejich obraz s docházkou do školy a sociální podporou. Kampaň vyvolala rozsáhlou společenskou i právní kontroverzi. Je však třeba dodat, že odvolací soud v září 2026 hnutí pravomocně zprostil obžaloby. Rozhodnutí a jeho odůvodnění popsal iROZHLAS.

Dalším příkladem je poslanec Filip Turek, představitel Motoristů. Policie prověřovala jeho starší příspěvky na sociálních sítích, které obsahovaly rasistické, homofobní a sexistické výroky. Podle policejního usnesení osm z prověřovaných příspěvků naplnilo znaky trestných činů, mimo jiné podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Mezi nimi byl i příspěvek týkající se romské holčičky Natálky, která utrpěla vážné popáleniny při žhářském útoku ve Vítkově. O závěrech policie informoval Deník N. Policie věc odložila kvůli promlčení. Turek tedy nebyl za tyto příspěvky odsouzen a soud o jeho vině nerozhodoval.

To nejsou výroky anonymních uživatelů internetových diskusí. Jde o veřejná vyjádření politiků, kteří zastávají významné funkce a podílejí se na utváření veřejného prostoru. A právě proto je namístě ptát se na jejich politickou odpovědnost.

Nejde o to zakazovat kritiku migrace, islámu, ukrajinské politiky nebo jakéhokoli politického rozhodnutí. Jde o hranici mezi legitimním politickým názorem a vytvářením obrazu celých skupin lidí jako nepřátel, kteří údajně přicházejí naši společnost ovládnout, zotročit nebo zničit. Taková slova nejsou bezvýznamná jen proto, že zaznívají z úst politiků.

Svoboda projevu je jedním ze základních pilířů demokracie. Není však bezbřehá. Evropské demokratické státy mají právní nástroje, jak se bránit podněcování k nenávisti a násilí. Musí je ale uplatňovat důsledně a bez ohledu na to, zda se problematických výroků dopouští anonymní extremisté, nebo politici s vysokou podporou voličů.

Evropa se musí konečně probudit. Nestačí po každém podobném útoku vyjádřit zděšení, zapálit svíčky, položit květiny a prohlásit, že něco takového se už nesmí opakovat. Pak se vrátit k běžnému politickému provozu, v němž se dál obchoduje se strachem, přiživuje nenávist a získávají hlasy na úkor těch, kteří se nemohou nebo neumějí bránit.

Je nejvyšší čas, aby evropské demokracie přestaly být vůči krajní pravici tak shovívavé. Aby se politici, kteří z rozdělování společnosti a vyvolávání nepřátelství dělají svůj politický program, konečně setkali s důslednou politickou i právní odpovědností. A aby demokratické strany pochopily, že spolupráce s těmi, kteří systematicky zpochybňují rovnost a důstojnost druhých, není bez následků.

Jinak budeme za několik týdnů nebo měsíců znovu číst zprávy o mrtvých, znovu sledovat záběry z míst střelby a znovu poslouchat prohlášení politiků, že podobné násilí nemá v Evropě místo.

Jenže to už dávno nestačí říkat. Je načase podle toho také jednat.