Stres související s COVIDem-19 je spojen s rychlejším epigenetickým stárnutím dospívajících

6. 11. 2026

Pod vedením postdoktorandky Alicie Schowe z Institutu psychiatrie Maxe Plancka v Mnichově interdisciplinární spolupráce čtyř německých univerzit (Bielefeld, Bonn, Brémy, Sársko) zkoumala biologické koreláty stresu souvisejícího s pandemií pomocí epigenetických hodin. Tyto hodiny měří věkově podmíněné změny v metylaci DNA, což je chemický proces podél DNA řetězce, který reguluje aktivitu genů, a porovnala tyto změny s tempem změn, které by se očekávaly pro chronologický věk člověka. Zvýšená rychlost změny metylace DNA v těchto epigenetických hodinách byla spojena s vyšším dlouhodobým rizikem rozvoje onemocnění, jako je rakovina nebo cukrovka 2. typu.

Tým využil data z probíhajícího projektu TwinLife Epigenetic Change Satellite (TECS). Tento projekt zapojil v Německu něco málo přes 1 000 účastníků, včetně dětí ve věku 8 až 10 let, dospívajících ve věku 14 až 16 let a dospělých ve věku 20 až 29 let.

Výzkumníci odebrali vzorky DNA ze slin od účastníků jednou před prvním lockdownem kvůli COVIDu-19 v březnu 2020 a jednou po druhém lockdownu, od zimy 2021 do jara 2022. Tým chtěl vědět: Jak subjektivní míry stresu (například vnímaná pandemická zátěž a hrozba účastníků) a objektivní ukazatele stresu (například regionální incidence a lockdownové politiky) ovlivnily epigenetické stárnutí účastníků?

Výsledky: Pandemie urychlila tempo epigenetického stárnutí u všech účastníků. Tato změna byla nejvíce patrná u účastníků, kteří měli před pandemií horší zdravotní výsledky. Zajímavé je, že subjektivní a objektivní měření stresu – zejména vnímané pandemické zátěže – hrálo významnou roli pouze mezi dospívajícími, nikoli mezi dětmi nebo dospělými. Nedostatek sociální interakce byl pro ně obzvlášť významný. To že nesměli vidět své přátele ovlivnilo nejen jejich náladu, ale také zanechalo epigenetické stopy v jejich tělech.

"To naznačuje, že dospívání může být obdobím obzvlášť citlivým na účinky stresu – může to být způsobeno změnami v těle během puberty, nebo tím, že opatření lockdownu, jako jsou omezení vídání se s vrstevníky, měla na tuto věkovou skupinu zvlášť silný dopad. Změny v epigenetickém stárnutí pozorované u dětí a dospělých mohou souviset s dalšími faktory souvisejícími s pandemií, například se sedavějším způsobem života.

V podrobnějších analýzách chtěli výzkumníci prozkoumat, které faktory činily účastníky obzvlášť náchylnými ke stresu. Ve všech věkových skupinách byl stres nejvíce pociťován těmi, kteří byli již před pandemií ohroženi, ať už kvůli horšímu fyzickému zdraví, nižší subjektivní pohodě nebo horšímu socioekonomickému zázemí. Pozoruhodné je, že objektivní ukazatele jako incidence nebo lockdown nepředpovídaly subjektivnímu, vnímanému stresu uváděnému účastníky.

Toto je první studie, která zkoumá dopad stresu způsobeného pandemií COVIDu-19 na epigenetické stárnutí. Ukazuje, že společenské krize mohou mít měřitelné biologické dopady a že v tomto případě tyto dopady nepřiměřeně postihly adolescenty a populace, které byly před pandemií zranitelné. Jsou potřeba dlouhodobé následné studie, aby se zjistilo, zda to znamená v budoucnu zvýšené riziko onemocnění těchto populací.

Zdroj v angličtině: ZDE