NYT: Doma i v zahraničí se poddajnost vůči Trumpovi stále více mění v odpor

27. 8. 2026

Éra kapitulace, která charakterizovala Trumpův návrat do úřadu, možná začíná pomalu mizet. Světoví lídři a domácí instituce, alespoň v některých případech, projevují menší ochotu podřídit se Trumpově vůli. Evropští lídři odmítli připojit se k jeho válce s Íránem. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu jeho plán pro Gazu kategoricky odmítl. Arabské státy Perského zálivu ho donutily upustit od plánů na zavedení lodního mýtného v Hormuzském průlivu.

Univerzity a právnické firmy odmítají jeho nařízení, místo aby je bez výhrad podepisovaly. Dluhopisové trhy se bouří proti jeho fiskální politice. Dokonce i televizní síť ABC, jejíž platba 16 milionů dolarů na urovnání Trumpovy žaloby byla považována za raný příklad podřízení se prezidentovi, zjistila, že si tím mír nekoupila, a nyní žaluje jeho administrativu za ohrožování svých vysílacích licencí.

To však neznamená, že by měl být  Trump podceňován. Ačkoli jeho preference v průzkumech veřejného mínění dosahují historických minim nebo se k nim blíží, zůstává nejvlivnější osobností na planetě, schopnou z rozmaru změnit směr globální debaty jediným příspěvkem na sociálních sítích a nebojící se uplatňovat moc způsobem, jakým to jeho předchůdci nedělali.

Možná ještě přiměje Kanadu a Izrael k poslušnosti silou své osobnosti, cly nebo jinými prostředky. Nejvyšší soud mu poskytl jednu výjimku za druhou, aby mohl využívat svou výkonnou moc podle vlastního uvážení, ať už jde o převzetí kontroly nad nezávislými agenturami, výstavbu svého vytouženého tanečního sálu nebo snahu omezit korespondenční hlasování.

A pokaždé, když někdo předpovídá, že republikáni v Kongresu konečně začnou projevovat určitou nezávislost, dokážou, že se prognostici mýlí. I když v poslední době v některých případech jeho tlaku odolali, potvrzení Todda Blancheho Senátem do funkce generálního prokurátora jasně ukázalo, že Trump stále dominuje kongresovému křídlu své strany.

Ale i mezi republikány se objevují pro prezidenta některé znepokojivé signály. Ačkoli se mu podařilo potrestat několik prominentních republikánských zákonodárců, které považoval za neloajální, tím, že zmobilizoval svou základnu hnutí MAGA, aby je letos porazila v primárkách, voliči Republikánské strany odmítli kandidáty podporované  Trumpem v deseti nominačních soubojích, z toho šest jen v srpnu. Průzkumy ukazují, že jeho podpora mezi republikány klesá.

„Myslím, že poslední týdny byly tak trochu bodem zlomu,“ řekl Norm Eisen, bývalý právník Bílého domu za Obamovy vlády a zakladatel skupiny s názvem Democracy Defenders Fund, který proti Trumpovi vede řadu soudních sporů. „Doma i v zahraničí se mu prodemokratické síly i všichni ostatní staví na odpor s mnohem větší vervou.“

Eisen se mimo jiné podílel na soudních sporech týkajících se Centra múzických umění Johna F. Kennedyho, občanství na základě místa narození, Federálního rezervního systému a zastaveného stíhání bývalého olympionika obviněného z poškození odrazového bazénu u Lincolnovy památnice. Pokud došlo k nějaké změně, řekl  Eisen, je to částečně způsobeno tím, že Trump zašel příliš daleko. „Trump je svým nejhorším nepřítelem,“ řekl.

Trump a jeho poradci samozřejmě tento názor odmítají a poukazují na jeho trvající schopnost ovlivňovat dění. V sérii příspěvků na sociálních sítích z posledních dnů si prezident připsal zásluhy za klesající kriminalitu a trval na tom, že vyhrává válku s Íránem. Zpochybnil průzkumy veřejného mínění ukazující jeho nepopularitu a odmítl zprávy o nedávných porážkách v primárkách.

„Skutečné průzkumy jsou úžasné a nálada v naší zemi nikdy nebyla lepší,“ napsal. „Vítěžíme nad VŠEMI, včetně Íránu, jehož země se nachází v ekonomické a vojenské smrtící spirále.“

Uvedl, že jeho „podpora je silnější než kdy jindy“, a tvrdil, že republikánští kandidáti, kteří byli poraženi navzdory jeho podpoře, by stejně nikdy nezvítězili. „Těch pár, kteří prohráli, prohrálo z loajality,“ napsal. „Bylo pro ně téměř nemožné vyhrát, ale cítil jsem povinnost je podpořit, protože to byli podle mého názoru dobří lidé!

Trump nemusel vysvětlovat prohry, když se loni vrátil do Bílého domu. V prvních měsících se zdálo, že vyhrává na celé čáře. I bez silného mandátu – druhé funkční období získal s pouhými 49,9 procenty hlasů voličů – se mu podařilo prosadit svou vůli v celé společnosti.

Soukromým firmám diktoval, jak mají rozhodovat, a univerzitám, jak mají učit. Programy na podporu diverzity učinil natolik kontroverzními, že je zaměstnavatelé po celé zemi zrušili. Bez souhlasu Kongresu osekal federální agentury, převzal kontrolu nad Kennedyho centrem a využil moc vlády k pronásledování svých nepřátel. A přitom se mu podařilo vyvinout tlak na ostatní, aby se podřídili jeho přáním. Advokátní kanceláře, univerzity, mediální společnosti a technologičtí miliardáři se předháněli v prokazování úcty, když měnili své zásady tak, aby mu vyhovovaly, nebo souhlasili s multimilionovými dohodami, které požadoval.

Jacob Weisberg, který tento trend podřízenosti popsal ve své nové knize s názvem „Profiles in Cowardice“ (Profily zbabělosti), která vyjde příští měsíc, uvedl, že se motivace začaly obracet a že ustupování Trumpovi nyní může vyvolat nákladnou negativní reakci. „Cena za kapitulaci na druhé straně vzrostla,“ řekl a jako příklad uvedl vlnu kritiky, která se zvedla, když Yaleova univerzita zahájila jednání s Trumpovou administrativou.

Přesto varoval před přeceňováním toho, jak moc se situace zatím změnila. „Jsou tu určité náznaky, ale ty tu byly i dříve a lidé se nechali unést,“ řekl pan Weisberg. „Věřím, že se to v určitém okamžiku začne obracet, a myslím, že to souvisí s Trumpovou popularitou. Vždy jsem si myslel, že až klesne pod 30 %, začnete pozorovat jiné chování. A existují určité náznaky, že se to děje.“

Existují náznaky, že k tomu dochází i v zahraničí, přinejmenším v Evropě a v menší míře i na Blízkém východě. Když se Trump loni znovu stal prezidentem, spojenci z NATO podlehli jeho tlaku a souhlasili se zvýšením vojenských výdajů. Nyní však jeho požadavkům kladou větší odpor napříč politickým spektrem, od levicového španělského premiéra Pedra Sáncheze až po pravicovou italskou premiérku Giorgii Meloniovou.

„Pro mnoho z těchto evropských lídrů je politicky výhodné mu se postavit,“ řekl Matthew Kroenig, vedoucí výzkumný pracovník v Scowcroftově centru pro strategii a bezpečnost při Atlantické radě a bývalý úředník pro národní bezpečnost za tří prezidentů z obou stran, včetně Trumpa. „Nejjasněji to vidíme ve Španělsku, ale také jinde v Evropě.“

To se zdálo změnit na začátku roku, když Trump tlačil na převzetí Grónska, které je součástí Dánska, spojence v rámci NATO. Trump dokonce naznačil možnost použití vojenské síly k obsazení tohoto rozlehlého ostrova, čímž vyvolal obavy z vnitřního konfliktu v rámci NATO. Místo toho, aby se ho snažili uklidnit, jak tomu bylo v minulosti, evropští lídři se proti Trumpovi důrazně ohradili a někteří dokonce vyslali na Grónsko malý kontingent vojáků na vojenská cvičení, aby tak dali jasně najevo svůj postoj.

„Grónsko bylo zlomovým bodem, částečně proto, že šlo o útok na suverenitu samotné Evropy a Evropané v tu chvíli začali chápat, že Trumpova chamtivost a jeho požadavky prostě nemají konce,“ řekl Jeremy Shapiro, bývalý úředník ministerstva zahraničí, který nyní působí v Evropské radě pro zahraniční vztahy.

Kroenig uvedl, že totéž slyšel i od evropských lídrů. „To je téma, k němuž se stále znovu a znovu vracejí,“ řekl. „Jedna věc je říkat, že musíme více utrácet na obranu, a jiná věc je vést obchodní válku. Ale když spojenec z NATO vyhrožuje vojenskou silou jinému spojenci z NATO, to už překračuje hranici.“

Přesto, jak poznamenal, ani evropští lídři nehledají konflikt s Trumpem a drží se svého závazku zvýšit vojenské výdaje. „Vypadá to, že do toho jdou naplno,“ řekl Kroenig. A poznamenal, že německý kancléř Friedrich Merz sice kritizuje válku s Íránem, ale zároveň umožňuje americkým silám využívat základny v zemi.

Střet s Kanadou tuto historii výrazně připomíná. Obě strany v posledních dnech pokračují v eskalaci. V projevu, v němž minulý týden oznámil, že přerušil jednání,  Carney uvedl, že již dlouho varoval, že „Amerika se nás snaží zlomit, aby nás mohla ovládat, a já jsem slíbil, že k tomu nikdy nedojde.“

Trump v úterý označil  Carneyho za „slabého a neefektivního premiéra“ a pohrozil, že změní název jezera Ontario na Jezero Amerika, protože „neočekáváme, že bychom s Ontariem ještě nadále vedli významné obchodní vztahy.“

Kush Desai, mluvčí Bílého domu, uvedl, že  Trump nabídl Kanadě atraktivní dohodu. „Vzhledem k tomu, že velká část kanadské ekonomiky závisí na vývozu do Spojených států – které mají více než dvanáctkrát větší ekonomiku a sedmkrát větší počet obyvatel – nejde v případě Kanady ani tak o vzdor, jako spíše o krátkodobou pošetilost,“ uvedl v e-mailu.

Sledují to představitelé z celého světa. Shapiro uvedl, že „většina z nich nyní věří, že ustoupení tváří v tvář Trumpovým agresivním výpadům či urážkám vede pouze k dalším požadavkům“. Dodal: „Myslím, že Carney vytváří vzor pro to, jak budou reagovat na budoucí Trumpovy hrozby zavedením cel.“

Zdroj v angličtině ZDE