Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Lidé bez domova nejsou apriorně zločinci - jsou produktem a černým svědomím dnešního systému

15. 8. 2026 / Marek Adam

čas čtení 5 minut

Temná tvář pozlátka polistopadového kapitalismu, která našim městům nelichotí ani nevoní

Budí hořký úsměv na tváři, když politici (ale nejen oni) v bílém límečku hovoří o „řešení" v podobě kriminalizace bezdomovců. Za to, že prostě nemají domov. Nezapomínejme, že i bezdomovci jsou pořád lidé. Lidé bez domova. Stejně jako např. váleční uprchlíci.

Evokuje to období vlády Petra Nečase a ministra Miroslava Kalouska, kdy měli být bezdomovci deportováni z tzv. reprezentativních částí našeho hlavního města. Hrozivě to připomíná sociální darwinismus. A smrdí to fašismem.

Ano, lidé bez domova jsou vedlejším produktem této doby. Netvoří ozdobu našich měst. Možná i částečně proto, že nepříjemně zobrazují černé svědomí dekadentního kapitalistického systému. Nastavují nám nemilosrdně smutné zrcadlo.

Nelze je všechny házet do jednoho pytle. Jsou mezi nimi lidé všelijakých povah. O tom, že příčiny bezdomovectví mohou být rozličné, se snad člověk s přirozeným sociálním cítěním nemusí trapně poučovat. Někdy jako bychom nějak zapomínali, že lidé bez domova nepřestali být stále ještě lidmi. Ne všichni z nich jsou jen opilci a výtržníci. Ne všichni si za svou situaci mohou vlastní vinou či trvale nezřízeným životem. Není snadné mít vizi a perspektivu, pokud vaší jedinou motivací, kterou vám osud nárokuje, je starost, jak a kde seženete levné krabicové víno, abyste nějak vydrželi i příští den.

Často se právem pohoršujeme nad fyzicky nečistým bezdomovcem, ale nad mravně nečistým miliardářem (který nás např. okrádá na daních či na zmanipulovaných veřejných zakázkách) se už tak moc nepohoršujeme. Tomu se mnohdy spíše klaníme. Nebo možná jak kdo...

Spisovatel 19. století Jan Neruda (prý byl socialista) v Povídkách malostranských popisoval pouliční žebráky jako jakýsi „kolorit" – jako nedílnou součást obrazu městské subkultury. Kdo někdy studoval ekonomickou teorii Karla Marxe a zákonitosti kapitalistické společnosti, ví své. Přesto je dobré udělat si malý historický exkurs.

Již osvícenský císař Josef II. vydal příkaz stavět obecní pastoušky. Obce tak měly přímo „svatou povinnost" ubytovat v nich každého, kdo neměl střechu nad hlavou. Dokonce existovalo cosi jako domovské listy, jež představovaly jakousi „poukázku" na bydlení v pastoušce dané obce.

Po druhé světové válce pastoušky postupně nahradily tzv. svobodárny. Byly to vlastně podnikové ubytovny. Přiznejme si však otevřeně, že ne vždycky v nich bydleli jen řádní zaměstnanci podniků. A že i tenkrát se našli mnozí vychytralci.

Po roce 1989 došlo k privatizaci podnikových ubytoven a k poplatku 50 korun za měsíc si připišme další dvě nuly. Takže „po vítězství pravdy a lásky", kdy cena vzrostla z 50 korun na 5 000 korun, se „všichni ti, kteří to nezvládli", ocitli rovnou na ulici.

Zatímco ještě za C. K. Rakouska stálo bydlení v jednopokojovém bytě cca čtvrtinu platu i toho nejnuznějšího dělníka, dnes je vlastní bydlení pro mnohé zcela nedostižným snem. A přitom před první světovou válkou zde byl rovněž kapitalismus, v němž někteří dokonce neměli ani na boty...

Co z toho tedy vyplývá? Že ten „polistopadový kapitalismus" je ve své nahé podstatě poněkud jiný (a v jistých ohledech i tvrdší) než kapitalismus předválečný. V otázce dostupnosti bydlení naprosto!

Protože je to právě ten kapitalismus, který své nelichotivé obnažené partie pokrytecky překrývá fíkovým listem pravdy a lásky, ale přitom už od samého počátku „vychovává" lidi k bezcitnosti. Nebo se ten kult pravdy a lásky stal už jenom pouhou blýskavou cetkou?

Ironii dnešní doby ilustruje fakt, že právem odsouzený vrah má střechu nad hlavou jistou. Stejně tak jídlo, ošacení, některý dokonce i posilovnu. Člověk, který se nepřízní osudu ocitne na ulici, nikoli. Tak vypadá temná tvář kapitalismu, která rozhodně „nezdobí" naše nádraží, naše parky, naše náměstí - zkrátka to tzv. naše Česko.

No a tím, že se lidé bez domova deportují někam, kde nebudou veřejnosti tak na očích, tím se problém možná zamaskuje, ale rozhodně neřeší...

Hlavně to evokuje takový nepříjemně nebezpečný podtext, že kdo nám příště nebude vonět, ten bude "uklizen a odklizen"...

Píšu to prosto, abychom se nenechali strhnout tzv. lepšo-lidstvím, jež se skutečným lidstvím nemá pranic společného. Nechci se zde rozhodně ani v nejmenším zastávat vulgárních a opilých individuí obtěžujících slušné kolemjdoucí. Stejně tak ovšem nejsem ani příznivcem tzv. jednoduchých řešení.

Sečteno a podtrženo – bezdomovectví tu prakticky nebylo od Josefa II. až do roku 1989.

Bezdomovectví