Nejsou motýli, zato řečí jsou vagóny...
23. 7. 2026 / Beno Trávníček Brodský
Letos je situace s hmyzem opravdu kritická. Už i malé dítě ví, k čemu je v přírodě potřeba a jaká by byla míra katastrofy, kdyby většinově vymizel. Pár podivínů by možná vzývalo opylovací mikro-drony, to je ale trochu podobné řešení jako ocelový kůň nebo skleněná žába. Na zahradě máme velký, krásně fialově kvetoucí motýlí keř (komule Davidova), trs echinaceí a mnoho dalších chuťovek. Loni bylo „na jedné hromadě“ vidět i desítky různých motýlů, letos je to o řád míň.
Sype se nám to pod našima destruktivníma rukama „homo kamikaze consumptor“ na všech frontách – nekontrolovatelně... Obdobně jako před několika desítkami let jilmy na grafiózu, dneska na houbovou chorobu hromadně hynou jasany. Už není výjimka zahlédnout celou jejich zdecimovanou alej bez jednoho zdravého stromu. Některé se už staly soušemi, jiné živoří v terminálním stádiu – ty poznáte podle suchých pařátů větví vystrčených z rádoby zelené povadlé čupřiny.
Další smrtelná a velmi nakažlivá nemoc decimuje javory mléče, tentokrát je houba tak agresivní, že proroste celé životodárné kambium, vlastně ho nahradí svým černým několik milimetrů tlustým tělem tak mocně, že kůra začne sama opadávat. Taková stromová lepra.
Můžeme hledat další a další hrůzy napříč populacemi rostlin i živočichů. Co je ale společným jmenovatelem? Oslabení jedinci vždycky umírají snadněji a často i jen proto, že byli oslabení a tak nemoc nabrala na fatální síle. Léta jsme na ně líčili pasti z toxinů emitovaných do vzduchu, vody, půdy. Teď jsme jejich zátěž dramaticky zvýšili díky klimatické změně, která způsobuje často i kritický nedostatek vody, protože déšť, který se dostane k hlubokým kořenům stromů (tzn. dlouhodobý a mírný) téměř neexistuje.
Nepatříme náhodou všichni do Bohnic?
Diskuse