Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Chceš mít v Česku dostatek energie?!

4. 3. 2026 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

Když je řeč o obnovitelných zdrojích energie, většinou se diskuse běžných lidí omezí na jejich působení na životní prostředí – ať už pozitivní nebo negativní (typicky ohyzdné vrtule nebo soláry zničená půda). Málokdy ale proběhne diskuse zaměřená na energetickou bezpečnost – energetickou udržitelnost. Namísto utápění se v zástupných debatách - třeba o estetice - bych doporučil nejprve důslednou „bezpečnostní“ debatu.

Kdy nás někdo – kdokoli bude mít ve světě nejvíc na lopatě? Pokud nám bude dodávat – prodávat energetické suroviny: ropu, zemní plyn, uran. Pak chca-nechca budeme jeho vazalové, ať už se „politicky“ nakrucuje jakkoli dorůžova. Podle jeho rozmarů se nám budou zdražovat „paliva“ a návazně i další činnosti.

První otázka energetiky tedy zní: „Chceme zachovat cca stávající systém rozdělení energetických zdrojů?“

Sobě si odpovídám rozhodně ne! Potřebujeme většinu energií čerpat z bezplatných a vždy dostupných zdrojů = fotony, vítr, energie vodního toku. Slunce a vítr se do jisté míry vyvažují, vodní elektrárny jsou stabilnější, přečerpávací elektrárny mají jistit odběrové špičky.

Pro situace, kdy málo svítí a málo fouká je třeba mít záložní zdroje, které lze rychle „zapnout“, což v daném stupni technologického vývoje asi nejlépe splňují plynové elektrárny.

Nikdo neříká, že bychom neměli potřebovat vůbec žádný zemní plyn a ropu, jen je třeba tuto potřebu rasantně minimalizovat.

Nezbytná jsou decentralizovaná bateriová úložiště. Tam se blýská ne lepší levnější časy v rámci aktuálních snah využívat pro pevná úložiště levné baterie amortizované použitím v elektromobilech. Pokud se podaří nastavit jejich dostatečnou bezpečnostní diagnostiku, pokles kapacity v takovém případě není na překážku. Tyhle baterie pak mohou ještě několik let dosluhovat v úložištích jako jejich výměnná část.

Nejsložitější je polemika o jádru. Nejširší konsenzus asi nejlíp popisuje pojem „vhodný dočasný stabilní zdroj“. To však je úvaha poplatná klidné, dlouhodobě mírové době. V rozbitém světě plném válek se takové zařízení stává strategickým cílem, jehož zásah může dotčené zemi způsobit nekonečné množství problémů až po možné jaderné zamoření, a to bez kontroverzního použití nějaké menší jaderné zbraně útočníkem. „Dobytí takového cíle“ je nejspíš jen otázka počtu a kvality útočných zbraní.

Pokud snad máme pocit, že naše elektrická soustava neustojí výkonově potřeby Česka bez dostavby nových jaderných zdrojů, pak bychom měli přistoupit k dobře propočítaným úsporným opatřením vymáhaným ekonomicky, tj. výrazně pogresivní cenou energií dle konkrétní spotřeby.

Abych to přiblížil zjednodušeným příkladem – klidně můžeš mít před barákem postavených pět velkých SUV, ale „levným“ palivem nasytíš sotva to první... do druhého za něj zaplatíš například 1,5 násobek, do třetího 3 násobek... penězům rozumí každý :-) Jen mít odvahu přijímat zákony, které naučí přiměřeně šetřit ty, kteří to zatím neumí.