Ukrajina: Čtyři roky války, naděje a zklamání
25. 2. 2026 / Richard F. Vlasák
Jsou to strašné roky lidského utrpení, lidských zvěrstev, války v Evropě, u nás na zápraží.
Myslím na Ukrajinky a na Ukrajince, kteří našli domov v naší vlasti. Na to jak se velká většina integrovala, pomáhá a stala se součástí společnosti. I na to, že pár příkladů kazí pověst těm druhým. Myslím na naše české krajany, na milé sestry a bratry v Bohemce a na dalších místech. Uchovávají poklad české identity i ryzího českobratrství, moc děkuji faráři Pfannovi, že znovu a znovu spolu s ostatními pomáhá na místě.
Před těmi čtyřmi roky jsem zažil úžasnou věc: solidaritu, prolamování Božího slova do našeho zaneřáděněného světa. Láska nebyla v ústech a proklamacích, ale v jednání. A zrovna v nejchudším regionu naší republiky, na Šluknovsku. Vzpomínám na nejpohnutější Popeleční středu v mém životě. Místo popelce se lidé hlásili o úkoly - Charita Rumburk zajišťovala oblečení, potravinová banka jídlo, manželé Lampovi - byli mozkem i srdcem celého konání. Kostka Krásná lípa poskytovala poradenství, my - faráři a psychologové péči lidem s traumatem. Ve farní kanceláři se u počítače zapůjčeného nám Adélou Zrubeckou střídaly dvě pomocnice, které do CML, centrálního mozku lásky, vypisovaly nabídky a přijímání pomoci - ubytování, jídla, hygieny, převozu osob. Heslem pomáhání našeho evangelického sboru bylo: Pomáháme, aby jiní mohli pomáhat. Vznikaly letáky pro ubytovatele, řešily se konflikty. Za velkého nadšení i nasazení se podařilo ubytovat 650 lidí, ano, ve výběžku, který má zhruba 50.000 obyvatel.
Válka pokračuje, nadšení pomáhat u některých opadlo. Válka přinesla vysokou inflaci, sociální situace nižší a nižší střední třídy ohrožené před tím pandemií viru COVID-19, se zhoršila ve všech socioekonomických ukazatelích. Zatímco společnost jako celek bohatne, propad příjmu i ohrožení společenského statusu nižší a nižší střední vrstvy se staly faktem a přispěly k vzrůstu extrémismu. Vláda pravice, včetně Pirátů, přivedla tyto společenské entity svými reformami náruče do A. Babiše a dalších extrémistů, a také, proto o tom píšu právě dnes, k nevraživosti vůči přistěhovalcům. Za trapným lezením politických prodavačů hrnců po žebřících a sundáváním vlajky země, s níž musíme solidarizovat, je vnitropolitické selhání vlády P. Fialy.
České pravici, včetně pirátů, se odhodlala dál hrát písničku o zlém Babišovi. Která, ne že by nebyla pravdivá, jen je trochu ohraná, a vlastně ze strany pravice dosti pokrytecká i výhodná. Místo nabízení řešení, je tu ethos, který u stran trpících korupční minulostí vyznívá neuvěřitelně. A trpí tím demokracie, uprchlíci a v neposlední řadě i sami podporovatelé Babiše. Ti poslední si nezaslouží odsuzování nebo pohrdání, kterého se jim ze strany "elit" dostává posledních třicet let.
Všichni jsme vinni, znamení popelce, musí znovu nahradit činy lásky, porozumění. V ohrožení totiž nejsou jen Ukrajinci, jimž někteří ohánějí i třeba proto, aby se mohli vyvyšovat nad české "vlastence", ale i instituce demokracie (od veřejnoprávních médií až po národní parky, památkovou péči). Znamení popelce neprovázené pokorou elit, je šmouhou na čele společnosti.
Diskuse