Tajná válka NATO s Ruskem, připravovaná v Německu

1. 12. 2025

 
„Podívejte se na mapu,“ řekl Tim Stuchtey, ředitel nestranického Brandenburského institutu pro společnost a bezpečnost. Vzhledem k tomu, že Alpy tvoří přirozenou bariéru, museli by vojáci Severoatlantické aliance v případě střetu s Ruskem překročit Německo, dodal, „bez ohledu na to, kde by k němu došlo“.

Na vyšší úrovni je tento plán dosud nejjasnějším projevem toho, co jeho autoři nazývají „celospolečenským“ přístupem k válce. Toto stírání hranice mezi civilní a vojenskou sférou znamená návrat k myšlení z dob studené války, ale aktualizovanému tak, aby zohledňovalo nové hrozby a překážky – od chátrající infrastruktury Německa po nedostatečnou legislativu a menší armádu –, které v té době neexistovaly.

Němečtí představitelé uvedli, že očekávají, že Rusko bude připraveno a ochotno zaútočit na NATO v roce 2029. Řada špionážních incidentů, sabotážních útoků a narušení vzdušného prostoru v Evropě, z nichž mnohé západní zpravodajské služby připisují Moskvě, však naznačuje, že by se Rusko mohlo chystat zaútočit dříve.

Analytici se také domnívají, že případné příměří na Ukrajině, o které USA tento týden usilují, by mohlo Rusku uvolnit čas a zdroje na přípravu akce proti členům NATO v Evropě.

Pokud se jim podaří posílit odolnost Evropy, plánovači se domnívají, že nejen zajistí vítězství, ale také sníží pravděpodobnost války.

„Cílem je zabránit válce tím, že našim nepřátelům dáme jasně najevo, že pokud na nás zaútočí, neuspějí,“ řekl vysoký vojenský důstojník a jeden z prvních autorů plánu, známého v vojenských kruzích jako OPLAN DEU.

Rozsah změn, které jsou nyní zapotřebí, byl k vidění letos na podzim někde na východoněmeckém venkově.

Tam zbrojní dodavatel Rheinmetall postavil přes noc polní tábor pro 500 vojáků s ubytovnami, 48 sprchovými kabinami, pěti čerpacími stanicemi, polní kuchyní, dronovým dohledem a ozbrojenými strážci prověřenými z hlediska ruského a čínského vlivu. Byl postaven za 14 dní a rozebrán za sedm.

„Představte si, že z ničeho postavíte malé město a za pár dní ho zase rozebere,“ řekl Marc Lemmermann, vedoucí prodeje v logistické divizi společnosti Rheinmetall.

Společnost Rheinmettall nedávno podepsala smlouvu v hodnotě 260 milionů eur na zásobování německých a NATO vojsk, což je součástí snahy armády zapojit do plánu více soukromého sektoru.

Podzimní operace odhalila také nedostatky: Pozemek nemohl pojmout všechna vozidla, řekl Lemmermann, a skládal se z nesouvislých parcel, což Rheinmetall donutilo vozit vojáky autobusy tam a zpět. Předchozí generální zkouška poukázala na potřebu nového semaforu na konkrétním místě, aby se zmírnila dopravní zácpa při přesunu vojenských konvojů po celé zemi.

Tyto poznatky jsou průběžně zapracovávány do OPLAN a jeho příloh. Dokument, uložený v izolované „červené síti“ armády, je nyní ve své druhé verzi.

Některé z největších překážek, kterým čelí němečtí vojenští plánovači, jsou nehmotné: těžkopádná pravidla pro zadávání veřejných zakázek, přísné zákony na ochranu osobních údajů a další předpisy vytvořené v mírumilovnější době.

Realizace plánu vyžaduje změnu myšlení a vymazání návyků téměř celé jedné generace.

„Musíme se znovu naučit to, co jsme se odnaučili,“ řekl Nils Schmid, náměstek ministra obrany. „Musíme přivést zpět lidi z důchodu, aby nám řekli, jak jsme to dělali tehdy.“

Znepokojivá nehoda

Úsek silnice A44 mezi vesnicemi Steinhausen a Brenken v západním Německu je metaforou toho, jak Evropa v posledních čtyřech desetiletích míru snížila svou ostražitost – a co by bylo zapotřebí, aby ji opět zvýšila.

Na rozdíl od jiných úseků dálnice není střední pruh na tomto pětikilometrovém úseku porostlý trávou, ale tvoří jej pevný asfalt. Odpočívadla jsou neobvykle velká a mají podivný tvar. V dohledu nejsou žádné nadjezdy ani elektrické kabely.

Během studené války byly postaveny desítky takových úseků, které sloužily jako nouzové přistávací dráhy. Pod parkovacími plochami byly zakopány nádrže s benzínem. Zábrany bylo možné odemknout a během několika minut postavit mobilní leteckou věž.

Takzvaná infrastruktura dvojího užití byla v Německu během studené války normou. Stejně jako povinná vojenská služba znamenala úzké propojení civilního a vojenského života, i dálnice, mosty, vlaková nádraží a přístavy byly navrženy tak, aby v případě potřeby sloužily jako vojenské prostředky.

Poté skončila studená válka a s ní i potřeba infrastruktury dvojího užití. Tunely a mosty postavené po tomto období byly často příliš úzké nebo křehké, aby po nich mohly jezdit konvoje. V roce 2009 Berlín zrušil požadavky na značky označující silnice, které mohou pojmout vojenská vozidla.

Ani infrastruktura z období studené války není vždy použitelná. Berlín odhaduje, že 20 % dálnic a více než čtvrtina dálničních mostů potřebuje opravy kvůli chronickému nedostatku investic. Podle federace německých námořních přístavů potřebují přístavy v Severním a Baltském moři opravy v hodnotě 15 miliard eur, z toho 3 miliardy eur na modernizaci dvojího užití, jako je například posílení doků.

Takováto nesourodost by v případě války omezila svobodu pohybu armády. Úzká místa na mapě mobility armády patří k nejlépe střeženým tajemstvím tohoto plánu.

„To vede k objížďkám, zpožděním a ohrožuje životy,“ řekl Jannik Hartmann, spolupracovník NATO Defense College v Římě a odborník na vojenskou mobilitu.

Tento problém podtrhuje nedávná, málo medializovaná, ale závažná událost.

V noci 25. února 2024 narazila nákladní loď „Rapida“ plující pod nizozemskou vlajkou do železničního mostu přes řeku Hunte v severozápadním Německu, čímž zastavila železniční provoz.

Provozovatel železnice Deutsche Bahn postavil dočasný most, který byl otevřen o dva měsíce později, ale v červenci do něj narazila další loď, čímž byl železniční provoz opět na měsíc přerušen.

Ačkoli se o těchto incidentech psalo pouze v místních novinách, NATO se jimi zabývalo. Důvod: most stál na jediném železničním spojení sloužícím severomořskému přístavu Nordenham, jedinému terminálu v severní Evropě, který měl v té době licenci na přepravu veškeré munice na Ukrajinu.

V žádném z těchto případů bezpečnostní úředníci nenašli známky nekalého jednání.

Přesto byly dodávky munice na několik týdnů přerušeny a část nákladu musela být znovu naložena na lodě. Podle zprávy ministerstva obrany pro Kongres bylo nejvyšší americké vojenské velení v Evropě nuceno přesunout zásilky do polského přístavu.

„Mnoho přístavů má pouze jednu železniční trasu do vnitrozemí,“ řekl Holger Banik, generální ředitel společnosti Niedersachsen Ports, která vlastní několik přístavů v Dolním Sasku. „To je slabina.“

V krátkodobém horizontu znamená zlepšení odolnosti maximální využití stávajících silničních a železničních sítí. V dlouhodobém horizontu chce Berlín do roku 2029 investovat 166 miliard eur do infrastruktury, z toho více než 100 miliard eur do dlouho zanedbávaných železnic, a upřednostnit infrastrukturu s dvojím využitím.

Věci se vyvíjejí jinak, než bylo plánováno

Mnohaleté úsilí o opětovnou připravenost Německa na válku začalo několik dní po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, kdy německý kancléř Olaf Scholz představil fond na zbrojení ve výši 100 miliard eur a označil toto rozhodnutí za zeitenwende, neboli „epochální změnu“.

Později téhož roku vytvořila německá armáda, známá jako Bundeswehr, územní velitelství, které má vést všechny operace na území Německa, a pověřila jeho velitele, generálporučíka Andrého Bodemanna, veterána z Kosova a Afghánistánu, vypracováním operačního plánu (OPLAN).

V případě války s Ruskem by Německo již nebylo státem na frontové linii, ale základnou. Kromě zchátralé infrastruktury by se muselo vypořádat s oslabenou armádou a novými hrozbami, jako jsou drony.

„Uprchlíci a posily by proudily z opačných směrů. Tyto toky by bylo třeba usměrnit, což bundeswehr sám nedokáže, zejména když bojuje,“ uvedla Claudia Major, vedoucí transatlantických bezpečnostních iniciativ v German Marshall Fund of the United States.

To znamená, že armáda by se musela spojit se soukromým sektorem a civilními organizacemi v rozsahu, v jakém to dosud nečinila.

Do března loňského roku dokončil Bodemannův tým na základě zpětné vazby od stále širšího okruhu ministerstev, vládních agentur a místních orgánů první verzi plánu.

Nastal čas jej uvést do praxe.

Zatímco nová Merzova vláda ohlašovala plán obranných výdajů ve výši 500 miliard eur a návrat k branné povinnosti v tomto roce, Bundeswehr pracoval v utajení, informoval nemocnice, policii a agentury pro pomoc při katastrofách, uzavíral dohody s jednotlivými spolkovými zeměmi a provozovatelem dálnic a vytyčoval tranzitní trasy pro vojenské konvoje.

Na konci září se v severním městském státě Hamburk konalo vojenské cvičení s názvem Red Storm Bravo, jehož cílem bylo nacvičit spolupráci mezi Bundeswehrem, policií, hasiči a jednotkami civilní ochrany.

Scénář byl miniaturní verzí OPLAN v akci: 500 vojáků NATO mělo přistát v přístavu a vytvořit konvoj 65 vozidel směřujících na východ přes město. Museli by odrazit pokusy o blokádu přístavu, útoky dronů a protesty.

Po vylodění za západu slunce, uprostřed vůně přezrálých banánů linoucí se z nedalekého skladu ovoce, se maskovaní vojáci tiše shromáždili na molu, zatímco nad nimi kroužily vrtulníky. Krátce před půlnocí se konvoj vydal do města.

Pak se věci začaly odchylovat od scénáře.

Konvoj se vždy pohybuje jako jeden celek: jakmile překročí křižovatku, nezastaví se, bez ohledu na barvu semaforu. Žádné civilní vozidlo by se do něj nemělo dostat.

Když však kolona projížděla kontrolním stanovištěm, policisté na okraji silnice se rozčilovali kvůli velkým mezerám mezi vozidly. Později způsobil krátký rozruch černý dron bzučící nad hlavami, než někdo potvrdil vysílačkou, že patří německé armádě.

Poté z křoví vyskočili demonstranti a přilepili se k asfaltu před vozidly. Incident byl součástí cvičení a demonstranti byli záložníci.

Vojáci nesměli zasáhnout. Policie, která zasáhnout mohla, neměla k dispozici rozpouštědla potřebná k odlepení falešných demonstrantů.

Trvalo dvě hodiny, než se vozidla znovu rozjela. Do té doby bylo brzy ráno a konvoj ujel celkem 10 km..

Nárůst sabotáže

Nedostatky v mírové legislativě také ztěžují Německu ochranu před sabotáží – jednou z největších hrozeb, kterým OPLAN čelí.

K takové sabotáži již dochází. V posledních letech se železniční systém stal terčem desítek útoků, od žhářství po ničení kabelů. V říjnu mnichovský soud uvěznil muže za plánování sabotáže vojenských zařízení a železniční infrastruktury jménem Ruska.

Tento týden Polsko oznámilo, že za výbuchem, který poškodil železniční tratě na východě země, stojí Rusko.

Německé domácí zpravodajské služby uvedly, že jen v loňském roce provedly téměř 10 000 prověrek zaměstnanců provozovatelů kritické infrastruktury.

„Pokud se Německo stane centrem NATO, pak bych jako nepřítel chtěl zaútočit právě tam: zablokovat přístavy, odříznout dodávky energie, narušit železniční dopravu,“ řekl Paul Strobel, vedoucí oddělení veřejných záležitostí společnosti Quantum Systems, výrobce sledovacích dronů podporovaného Peterem Thielem, který jedná s německou armádou o poskytování ochrany konvojů a infrastruktury pro OPLAN.

Quantum Systems, jedna z největších a nejúspěšnějších německých startupů v oblasti obrany, dodala stovky dronů do Moldavska a Rumunska a každý den jich tisíce létají na Ukrajině, řekl Strobel. Dosud však prodala pouze 14 kusů německé armádě.

Jedním z hlavních viníků je zastaralá legislativa. Drony prodávané německé armádě nesmějí létat nad zastavěnými oblastmi. Zákon také vyžaduje, aby byly vybaveny pozičními světly.

„To dává smysl v civilním použití, ale při vojenském prostředí to maří účel,“ řekl Strobel.

Bundeswehr je ohledně svého pokroku optimistický. „Vzhledem k tomu, že jsme na začátku roku 2023 začínali s prázdnou stránkou, jsme velmi spokojeni s tím, kde jsme dnes,“ řekl důstojník a spoluautor OPLAN. „Jedná se o velmi sofistikovaný produkt.“

Jak však ukázaly nedávné zátěžové testy, je ještě třeba zapracovat na tom, aby se plán a realita shodovaly. Největší nejistotou, které plánovači čelí, je to, kolik času mají k dispozici.

Vzhledem k prudkému nárůstu sabotáží, kybernetických útoků a narušení vzdušného prostoru se rozdíl mezi mírem a válkou jeví stále více nejasný.

„Hrozby jsou reálné,“ řekl v září podnikatelům kancléř Friedrich Merz. „Nejsme ve válce, ale už nežijeme v době míru.“ 

Zdroj v angličtině ZDE