Uvězněni v radioaktivním prachu. Sovětské uranové doly v Čechách
10. 11. 2025
čas čtení
7 minut
Foto: Kameny poseté radioaktivním ostenitem, nalezené v opuštěném
sovětském uranovém dole. Minerál svítí pod ultrafialovou baterkou, která
se používá k detekci radioaktivních usazenin
Hluboko
uvnitř opuštěného dolu v Krušných horách na severozápadě České
republiky začne radiační měřič Jakuba Křístka signalizovat v momentě,
kdy Jakub zvedne kámen velikosti pěsti. „Uranová ruda,“ říká a ukazuje
na zelené skvrny minerálů, které se lesknou ve světle jeho čelovky. Poté
kámen vrátí na místo.
Jakub Křístek je
amatérský mineralog. Jeho vášeň pro hledání vzácných minerálů vedla k
objevu několika tajných dolů, které byly vytvořeny v době, kdy Sovětský
svaz v éře jaderného zbrojení neúnavně usiloval o těžbu co největšího
množství uranu.
Poté, co v srpnu 1945 USA svrhly atomovou bombu na japonské město Hirošima, sovětské vedení označilo uran za „nejdůležitější strategickou surovinu“ nové éry. V listopadu téhož roku podepsal Sovětský svaz s Československem tajnou dohodu o masivním rozšíření těžby „rudy a koncentrátů obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky“ v horách Českého masivu bohatých na nerostné suroviny.
Sovětsko-československá spolupráce v oblasti těžby uranu začala tím, že Kreml vyslal poradce a tuny potravin na podporu československých horníků. Poté, co se v roce 1948 dostaly k moci v Československu levicové síly podporované Sovětským svazem, získal Stalin možnost jednat tvrději.
Většinu československých horníků, kteří za těžbu uranu dostávali vysoké platy, brzy nahradili zločinci a disidenti odsouzení za politické činy, kteří byli posíláni na nucené práce do uranových dolů.
Tomáš Bouška je zakladatelem spolku „Političtí vězni“ , který se zabývá uchováváním paměti o českých vězních totalitní éry. V rozhovoru pro Radio Svoboda řekl, že v době vrcholící uranové horečky v Sovětském svazu bylo české město Jáchymov, historicky spojené s těžebním průmyslem, uzavřeno pro všechny, kdo neměli oficiální povolení ke vstupu, a „rok po nástupu komunistů k moci v roce 1948 se město a jeho okolí v podstatě proměnilo v tábor Gulagu“.
Desítky tisíc vězňů byly odeslány do dolů v Jáchymově, kde pracovali v oblacích radioaktivního prachu. „Nebyla tam žádná ventilace a neměli jsme respirátory ani masky,“ vzpomíná jeden z přeživších, „proto jsme každý den odcházeli šedí nebo červení, podle toho, jakou uranovou rudu jsme zpracovávali.“
Několik bývalých vězňů vyprávělo o jevu zvaném „ruské autobusy“, jak jej nazývali sami vězni – ilustrují podmínky života v táborech. Před začátkem směny v dolech se stovky vězňů shromáždily ve dvoře věznice a poté, jak popisuje jeden z přeživších, „jsme se museli natlačit tak, aby se naše stehna a těla dotýkaly. Poté nás [strážci] svázali ocelovým lanem o tloušťce asi 5 milimetrů a zamkli ho“. Poté všichni muži jako jeden muž šli ke vchodu do dolu.
Částečně zatopená strojovna uranového dolu, postavená zcela pod zemí v Rudných horách
Vězni používali ruční nářadí a také výbušniny k získávání úlomků radioaktivní rudy. V dole v Rudných horách Křístek ukazuje betonový trezor, ve kterém podle jeho slov byly uloženy rozbušky, „aby k nim vězni neměli přístup“. Násilí bylo běžným jevem a někteří vězni vzpomínají, jak okrádali námezdní dělníky – horníky, aby jim vzali vytěženou radioaktivní rudu a splnili denní normu.
Pro Jakuba Křístka není výzkum uranových dolů z období studené války tolik hledáním informací o sovětské infrastruktuře kolem těžby uranu, jako spíše studiem jedinečných podmínek uvnitř dolů. V radioaktivních podzemních jeskyních mohou během několika desetiletí vznikat nové minerály.
Křístek již publikoval čtyři vědecké články o svých objevech v mineralogii. Potvrzení dalších výsledků svých výzkumů očekává od laboratorních testů. O nebezpečích opuštěných dolů ví z první ruky, protože v jednom z nich jako teenager málem přišel o život. „Byl jsem sám a kopal jsem, abych se dostal do starého dolu, když na mě spadly kameny u vchodu,“ vzpomíná. „Naštěstí jsem se nezranil na hlavě a jednou z rukou, která mi zůstala volná, jsem se dokázal vyhrabat, ale bylo to opravdu strašné.“
Dnes, když má Křístek již dítě, vydává se na riskantní sólové expedice jen zřídka. „Ten prostor a ticho jsou děsivé,“ říká. „Někdy si v dolech zpívám nahlas.“
Nadšenci a profesionální mineralogové v České republice tvoří malou a velmi semknutou komunitu, ale Křístekk říká, že pod zemí pracují i ti, kteří se zabývají nelegální těžbou. „Lidé těží nerostné suroviny v některých opuštěných dolech a k ostatním lidem se chovají velmi nepřátelsky.“ Na severozápadě České republiky, ve městě Krupka, které je známé svými hornickými tradicemi, podle Křístka „dosud existuje velké ložisko cínu a tito [nelegální horníci] ho těžili“.
Není známo, zda dochází k nelegální těžbě uranu, ale Křístekk říká, že vzhledem k nepřiměřeným požadavkům na zpracování radioaktivních materiálů je to nepravděpodobné.
Uvnitř dolů, opuštěných v 60. letech, dřevěné podpěry již dávno shnily. Na některých místech je vidět zřícený strop, což činí jejich zkoumání aktivitou, která není pro slabé povahy, a to ani pro zkušené badatele.
„Zřícení je nejhorší, protože s tím nelze nic dělat,“ říká Křístek a vzpomíná na jednoho z československých výzkumníků, který byl pohřben pod zřícenými kameny v dole v Jáchimově. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
Křístek je rád, že stihl prozkoumat tolik míst prodchnutých historií, dokud jsou ještě přístupná. „Čím více času uplyne, tím více takových dolů se zřítí a bude navždy ztraceno,“ říká.
Zdroj v ruštině ZDE
516
Diskuse