Argumenty pro anglo-irskou obrannou unii

5. 11. 2025

Zvolení Catherine Connolly příští irskou prezidentkou ukazuje, jak iluzorní se země stala, pokud jde o bezpečnost. Měla by také sloužit jako budíček pro ostatní členy EU, pokud jde o nespolehlivost země v otázkách obrany.

Oponovat znovuvyzbrojení Německa na základě toho, že to představuje "revitalizaci" jeho "vojensko-průmyslové základny", není ani nejextrémnější postoj nové prezidentky. Podle ní současné plány výdajů Berlína připomínají budování armády ve 30. letech. Je kritická k NATO, v irských referendech hlasovala proti Lisabonské smlouvě a smlouvě z Nice a označila Hamás za "součást struktury palestinského lidu". Přesto se vrátila domů s téměř 65 % hlasů.

Je to proto, že názory Connolly nejsou okrajové ani nějaké populistické narativy – ve skutečnosti reprezentují mainstreamové politické nálady na Smaragdovém ostrově.

Zatímco se EU začíná zaměřovat na přezbrojení, Irsko se ubírá přesně opačným směrem. I když na Ukrajině zuří válka, roste nepředvídatelnost Ameriky a Rusko zkoumá podmořskou infrastrukturu v irských vodách, dublinská politická kultura se stále utápí v mýtech neutrality a morální výjimečnosti – a odmítá ustoupit.

Tento přístup již není v Bruselu důvěryhodný. A to je důvod, proč pouze obranná unie s Británií může nyní Irsko zachránit.

Navzdory rekordním rozpočtovým přebytkům, které jsou podpořeny rostoucími příjmy od amerických technologických a farmaceutických společností, Irsko odmítá utrácet více za ozbrojené síly. Výdaje země na obranu od roku 2022 sotva vzrostly nad inflaci. Její kapitálový rozpočet na obranu činí pro rok 2026 ubohých 300 milionů eur – a to v zemi EU, kde nejsou žádné stíhačky, námořní lodě se sporadicky fungujícími děly a pouze tolik námořníků, aby vyslali na hlídku jediné plavidlo denně.

Dublin prokazatelně selhal v tom, aby se chopil geopolitického okamžiku, a místo toho je děsivě naivní. A vzhledem k okolnostem může pouze formální bilaterální dohoda s Velkou Británií zajistit územní bezpečnost, kterou Irsko – a západní hranice EU – zoufale potřebuje.

To je reálpolitika, ne keltská sentimentalita.

Argumenty pro obrannou unii se opírají o dvě nepohodlné, ale nepopiratelné pravdy. Za prvé, osudem je geografie – nikoli historie.

Irsko a Británie sdílejí souostroví, stejně jako oblast volného cestování. Navzdory brexitu nezůstala mezi jižním a severním Irskem žádná fyzická hranice. A země již dlouho upřednostňuje zachování společné cestovní zóny s Británií před potenciálním vstupem do schengenského prostoru EU.

Současná realita je taková, že britská letadla již reagují na hrozby v irském vzdušném prostoru se souhlasem irské vlády, a je to britské námořnictvo, které loví ruské hrozby v irských vodách. Irská suverenita by však byla lépe chráněna strukturovaným partnerstvím – po vzoru belgických a nizozemských námořních sil – než prostřednictvím současné závislosti.

Za druhé, Spojené království má to, co Irsko jednoduše odmítá poskytnout: stíhačky, fregaty, satelity, kybernetickou infrastrukturu a institucionální hloubku. Francie a Německo postrádají blízkost a schopnost důsledně hlídkovat v Irském moři a severním Atlantiku. Síly kontinentální Evropy se nemohou vyškrábat z blízkých letišť nebo se v krátké době rozmístit z přístavů sousedících s Irskem.

Rámec, o kterém mluvím, je poměrně jednoduchý: Společná anglo-irská odpovědnost za air policing a námořní dohled v irských zónách, s irskou účastí na společném velení, výcviku a mechanismech zásobování. Irsko by také investovalo do doplňkových kapacit, jako jsou hlídková plavidla, zpravodajství, kybernetická obrana a ochrana infrastruktury. A žádné britské základny se sídlem v Irsku by nebyly nutné. Stačilo by předsunuté rozmístění a společná operační centra.

Řečeno obecněji, formální anglo-irská dohoda by také začlenila Británii do obranné politiky EU. Klíčový cíl v Bruselu s ohledem na probíhající válku na Ukrajině a nejistotu ohledně budoucí podpory USA. Taková unie by sloučila bezpečnostní cíle Londýna, Washingtonu a EU a mohla by být také úzce přizpůsobena tak, aby uklidnila věčně nespokojené Francouze.

Žádná zahraniční dobrodružství. Žádné NATO. Prostě důvěryhodné bezpečnostní kapacity v irských vodách a na obloze.

Irsko se dlouho pyšnilo tím, že je jednou z nejglobalizovanějších ekonomik Evropy. Hostí americké technologické a farmaceutické giganty a jeho ekonomika je poháněna jejich korporátními daněmi. Dublin je závislý na volném obchodu a stabilních institucích. Přesto tatáž politická třída oslavující takovou otevřenost vůči globálnímu kapitálu požaduje izolaci, pokud jde o bezpečnost.

Kognitivní disonance je ohromující. Jak může někdo hostit Apple, Google a Pfizer a přitom hrát neutrálně v obraně?

Samozřejmě, že opozice nepochybně vzejde z "brigády 1916", která uctívá neutralitu spíše jako doktrínu než politiku a považuje jakoukoli bezpečnostní spolupráci s Británií za zradu. Tento postoj však není ani principiální, ani racionální.

Brigáda 1916 sní o prosperitě Západu bez západních bezpečnostních závazků – to není neutralita. Je to nativismus zabalený do nacionalistické mytologie. Rakousko – model neutrality, na který se někteří odvolávají – utrácí asi trojnásobek irských výdajů na obranu a udržuje si skutečný vojenský potenciál.

Jednoduše řečeno, irská vojenská bezmocnost byla příliš dlouho dotována britskými daňovými poplatníky a daňovými poplatníky členských zemí NATO. Je načase, aby se země zaměřila na přítomnost, nikoli na minulost.

Zdroj v angličtině: ZDE