Aby ukončil hladomor v Gaze, musí Trump zatlačit na Netanjahua – a Starmer musí zatlačit na Trumpa

26. 7. 2025

 
To by ani nemělo být nutné zdůrazňovat. Je to tak zjevné, nejjasněji to dokazují obrázky, které tento týden šokovaly celý svět. Žena držící vyhublé dítě na titulní stránce Guardianu, vyhublý kojenec na titulní stránce Daily Expressu – tyto obrazy pronásledují každého, kdo je zahlédne. Jakmile je jednou uvidíte, už je nemůžete zapomenout.

Stejně tak nelze zapomenout na hlas matky z Gazy, jejíž největší bolestí není vlastní hlad, ale neschopnost nakrmit svou dceru. Nelze zapomenout, že lékaři v několika zbývajících pohotovostních místnostech v Gaze sami omdlévají z hladu. Nebo že se zpravodajské agentury BBC, AP, AFP a Reuters spojily, aby varovaly, že reportéři v terénu, na které se spoléhají – protože Izrael nadále brání novinářům ve volném přístupu do Gazy –, nemohou pracovat, protože hladoví. Nebo že samotní humanitární pracovníci, stejně jako lidé, kterým chtějí pomáhat, nyní „chřadnou“, jak uvádí společné prohlášení více než 100 mezinárodních humanitárních organizací a skupin na ochranu lidských práv, včetně Lékařů bez hranic, Save the Children a Oxfam.

Izrael trvá na tom, že do Gazy se dostává dostatek pomoci; zveřejňuje videa, na nichž jsou stovky kontejnerů uvnitř pásma, které podle něj čekají na vyzvednutí a distribuci OSN a dalšími agenturami. Problémem je podle něj „úzké hrdlo při sběru“. OSN namítá, že od Izraele nemůže získat jednak povolení k přepravě pomoci přes oblasti, které Izrael prohlásil za vojenské zóny, a jednak záruku, že Palestinci, kteří se přiblíží k konvojům s pomocí, nebudou vystaveni palbě.

Je zřejmé, proč je druhý bod zásadní, vzhledem k tomu, že podle OSN bylo více než tisíc Palestinců, kteří se nedopustili ničeho jiného než hladu a zoufalství, zastřeleno v nebo v blízkosti distribučních míst potravin provozovaných Gazskou humanitární nadací (GHF), společným americko-izraelským orgánem, který práci dříve vykonávanou OSN a dalšími organizacemi svěřil do rukou amerických soukromých dodavatelů a izraelské armády, kteří se nebojí použít zbraně. Operace GHF, která rozdává jídlo pouze na čtyřech místech – namísto na stovkách míst – a která je někdy otevřena jen 11 minut, byla tento týden jedním z představitelů OSN označena za „sadistickou smrtící past“.

Izrael si nemůže stěžovat na úzká hrdla a podobné věci. Toto je země, která má technické znalosti a vynalézavost k tomu, aby zasáhla jaderné a jiné cíle ve vzdáleném Íránu a eliminovala bojovníky Hizballáhu pomocí jejich vlastních pagerů. Kdyby chtěli zajistit, aby hladovějící obyvatelé Gazy dostali jídlo, vodu a léky, kdyby měli vůli, mohli by to udělat hned teď. (Všimněte si pátečního rozhodnutí, nepochybně v reakci na současný mezinárodní protest, umožnit shazování pomoci z Jordánska a Spojených arabských emirátů.) Netanjahu činí politické rozhodnutí, které je nehorázné, když využívá tok pomoci jako vyjednávací prostředek v probíhajících a dosud marných jednáních o příměří s Hamásem, stejně jako je politickým rozhodnutím Hamásu odmítnout ústupky, které by mohly zmírnit hrůzy, které postihují jejich vlastní lid.

Pokud Netanjahu a Hamás nemají vůli ukončit tuto noční můru, zbývá jediný člověk, který ji může s jistotou ukončit: Trump. USA Izrael vyzbrojují a podporují. Podle deníku Haaretz jsou to převážně zbraně dodávané USA, které Izraeli umožňují „každý týden shodit na Gazu více než 1 000 bomb a raket“, a to i nyní, kdy je velká část území proměněna v ruiny. Pokud Trump bude trvat na tom, že tato válka musí skončit, jistě skončí. Pokud bude trvat na tom, že děti v Gaze musí jíst, budou jíst. To je síla jeho úřadu a jeho zvláštního vlivu na Netanjahua: na rozdíl od Joea Bidena nemá tento americký prezident za zády žádného Donalda Trumpa. Netanjahu se nemá na koho jiného obrátit.

Vydá Trump tento příkaz a řekne izraelskému premiérovi, že už toho bylo dost? Říká se, že nedokáže snést pohled na utrpení v televizi a že jeho odpor k zapletení USA do vojenských konfliktů částečně pramení z tohoto odporu. Je také jasné, že jeho ego touží po trofeji, která mu unikla a která byla k jeho neutuchající zlosti předána jeho prvnímu předchůdci. Chce být jako Barack Obama a získat Nobelovu cenu míru.

A přesto je to také muž, jehož plán pro Gazu spočívá v tom, že ji „dočasně nebo možná natrvalo“ vyprázdní a promění v „Riviéru Blízkého východu“ s množstvím toho, co jeho zeť památně nazval „nemovitostmi u vody“. Pokud to zůstane jeho cílem, nebude spěchat s záchranou těch, které chce odstranit.

Navíc během několika dnů jednání s Netanjahuem v Bílém domě tento měsíc Trump nevyvinul na premiéra žádný viditelný tlak, aby uzavřel dohodu s Hamásem, a zjevně dal přednost vzájemnému poplácávání po zádech za společnou vojenskou akci proti Íránu o dva týdny dříve. Ten Trump, který nařídil Netanjahuovi zastavit bombardování Íránu a obrátit izraelská letadla zpět na základnu, cožizraelský vůdce poslušně učinil, byl už pryč.

V nadcházejících dnech je šance, že v Trumpovi zvítězí holubice nad jestřábem, a tato šance připadá nikomu jinému než Keiru Starmerovi. Americký prezident je na návštěvě svých golfových hřišť ve Skotsku, ale setká se s britským premiérem. Starmer by mohl být v pokušení využít tohoto setkání k prosbě o milost v otázce cel, vzhledem k tomu, že Trump se zlověstně vyjádřil o tom, že chce „vylepšit“ obchodní dohodu mezi USA a Velkou Británií. Možná bude chtít hovořit o Ukrajině nebo NATO. To vše je důležité. Starmer by však měl využít této příležitosti a veškeré důvěry a dobré vůle, kterou si u Trumpa vybudoval, a tlačit na něj v otázce Gazy.