Chaos a kontroverze na soutěži Eurovize v Malmö jako přesvědčivá metafora stavu, v němž je náš svět
12. 5. 2024
čas čtení
7 minut
Foto: Belgická televize na protest proti účasti Izraele symbolicky na chvíli vypnula přímý přenos z Malmö
Švýcarsko vyhrálo soutěž Eurovize po kontroverzním finále
Nemo
vyhrál 68. ročník písňové soutěže s písní The Code po problematické
soutěži, kterou zastínily protesty proti zařazení Izraele do soutěže a
šokující odchod z fináleŠvýcarsko vyhrálo 68. ročník písňové
soutěže Eurovize a ukončilo tak problematickou a místy bouřlivou
soutěž, kterou zastínily spory o zařazení Izraele a diskvalifikace
nizozemského soutěžícího jen několik hodin před začátkem velkého finále.
Švýcarský
zpěvák Nemo, který se označuje za nebinárního, vstupoval do večera jako
třetí favorit podle bookmakerů, ale svým nadšeným vystoupením s písní
The Code vyřadil favorizované Chorvatsko a Izrael.
Operní, drum'n'bassem poháněná skladba se stala jednoznačným vítězem hlasování poroty, které tvoří polovinu celkového skóre.
Hudebním vystoupením hrozilo, že se stanou poznámkou pod čarou na největší světové akci živé hudby poté, co byl nizozemský soutěžící Joost Klein diskvalifikován z velkého finále kvůli tomu, co organizátoři označili za „incident“, do něhož byla zapletena členka produkčního štábu.
Nizozemská televizní společnost, která Kleina do soutěže vyslala, uvedla, že je tímto „nepřiměřeným“ rozhodnutím „šokována“, a odmítla na konci show rozdat body své poroty.
Vyloučení holandského zpěváka ještě více vyhrotilo již tak politicky vypjatou atmosféru, neboť Klein na čtvrteční tiskové konferenci zřejmě vyjádřil svůj nesouhlas s přítomností Izraele a hlasitě podpořil novináře, který se izraelské soutěžící Eden Golanové zeptal, zda si nemyslí, že by její přítomnost mohla ohrozit ostatní účinkující a přítomné fanoušky.
Evropská vysílací unie (EBU) v březnu povolila Izraeli účast v soutěži poté, co změnil některé části textu Golanové balady Hurricane, písně o traumatickém zážitku z masakru Hamásu 7. října, původně nazvané October Rain.
Otázka, zda má být Izraeli dovoleno soutěžit, když je zapojen do vojenského konfliktu v Gaze, však nadále dominovala přípravě pětidenní kýčovité extravagance ve švédském Malmö, přičemž propalestinští aktivisté neúspěšně vyzývali zúčastněné umělce, aby se připojili k jejich bojkotu.
Na velké sobotní demonstraci v centru Malmö několik tisíc protestujících s palestinskými vlajkami hlásalo svůj názor, že Izraeli nemělo být vůbec dovoleno soutěžit, a jako precedens uváděli vyloučení Ruska od roku 2022.
Někteří protestující se později přesunuli k místu konání koncertu jižně od centra města a na fanoušky vstupující do arény křičeli „Hanba“. Policie zadržela asi 30 lidí.
Uvnitř arény bylo bučení většinou přehlušeno jásotem, když Golan vystoupila na pódium. Izrael si v hlasování veřejnosti vedl velmi dobře a skončil hned za Chorvatskem. Bučení při jejím vystoupení bylo většinou přehlušeno jásotem.
Organizátoři Eurovize odmítli zvěsti o tom, že by se incident týkající se Kleinova vyloučení týkal jiných účinkujících nebo členů delegace, nebo dokonce potyčky s izraelskou delegací.
„Švédská policie prošetřila stížnost, kterou podala členka produkčního štábu po incidentu po jeho [Kleinově] vystoupení ve čtvrtečním semifinále,“ uvedli a zopakovali „politiku nulové tolerance vůči nevhodnému chování na naší akci“.
Nizozemská televizní společnost Avrotros ve svém prohlášení uvedla, že je „šokována“ „nepřiměřeným“ rozhodnutím a že zpěvák a rapper pouze učinil „výhružný pohyb“ směrem ke kameramance, ale nedotkl se jí.
„Proti jasně uzavřené dohodě byl Joost natočen, když právě slezl z pódia a musel spěchat do maskérny. V tu chvíli Joost opakovaně dával najevo, že si nepřeje být natáčen. To nebylo respektováno.“
Podle vysílatele nabídla EBU „několik řešení“, která se přesto rozhodla Kleina diskvalifikovat. Martin Österdahl, výkonný ředitel Eurovize, sklidil od diváků hlasité bučení, kdykoli se během show objevil na obrazovce.
Zatímco v šatnách Malmö Areny kolovaly zvěsti o důvodech Kleinova vyloučení, nálada se změnila v horečnou. Irský zástupce, nebinární zpěvák Bambie Thug, se nedostavil na závěrečnou generální zkoušku, což podpořilo zvěsti o jeho odstoupení z akce.
Ve svém prohlášení později uvedli, že jejich neúčast byla způsobena samostatným nesouhlasem s EBU, který se týkal chování izraelské veřejnoprávní televize Kan během prvního semifinále.
Francouzský interpret Slimane během generální zkoušky přerušil a cappella část své písně Mon Amour, aby pronesl projev o „lásce a míru“.
V Norsku odstoupila bývalá účastnice soutěže Alessandra Meleová z role mluvčí pro předávání bodů poroty kvůli tomu, co označila za „genocidu“ na Blízkém východě.
Na události poznamenané politickými rozpory nabídla švýcarská účast uklidňující shromáždění. Zpěvák Nemo Mettler kráčí ve stopách předchozích queer, transgender nebo drag soutěžících, kteří byli na Eurovizi vypuštěni do světa, od izraelské Dany International v roce 1998 po rakouskou Conchitu Wurst v roce 2014.
Jejich píseň The Code byla vysoce dramatická, ale pódiová show byla účinná svou jednoduchostí, kdy umělkyně akrobaticky balancovala na otáčející se plošině.
Byla to jedna z několika přihlášených písní, které se vymykaly pověsti Eurovize jako přehlídky té nejnevýraznější eurodanceové kaše.
Chorvatský Baby Lasagna, vlastním jménem Marko Purišić, nebyl jen bookmakerem, ale i miláčkem fanoušků s písní Rim Tim Tagi Dim, která zněla, jako by si Jon Bon Jovi zajistil jako doprovodnou kapelu Rammstein; Italka Angelina Mango připomněla kontinentu hrdou písňovou tradici své země silným steelpanem na nepravděpodobné téma nudy.
Britský zástupce Olly Alexander se umístil na 18. místě s písní Dizzy, když v hlasování diváků získal nula bodů.
Klein, šestadvacetiletý bývalý youtuber z Fríska, byl dlouho tipován, že v písňové soutěži udělá dojem - jen ne takový. S textem v nizozemštině, němčině, italštině a angličtině a videoklipem, který končí obrazem „evropského domu“ v plamenech, by jeho píseň Europapa byla také první eurovizní písní o Evropské unii od písně Insieme 92 Toto Cotugna, která odkazuje na Maastrichtskou smlouvu podepsanou v tomto roce.
Na propalestinském shromáždění v centru města v sobotu odpoledne jeden z účastníků mával transparentem „Dvanáct bodů patří Joostu Kleinovi“. Politika a pop se prolínaly způsobem, který bylo těžké rozplést.
Podrobnosti v angličtině
ZDE
1777
Diskuse