Země EU a NATO se zcela rozcházejí v názorech na Izrael, Írán a Húsíje

8. 2. 2024

Ostatní, jako například Francie, sice odsoudily útoky Húsíů, ale vyjádřily se, že dávají přednost samostatné operaci vedené Evropou. Další, jako například Španělsko, se k zapojení do jakékoli protihúsiovské akce stavěly skepticky.

Británie byla zatím jediným námořnictvem, které se v rámci operace vedené USA zapojilo do skutečných úderů proti Húsíům (zatím s omezeným úspěchem). Mezitím se ministři obrany EU dohodli na zahájení operace "Aspides" pod vedením EU, která má pomoci zajistit volnou plavbu a bezpečnost obchodní dopravy - zpočátku pod italským velením.

Zajištění svobody námořní plavby je považováno za životně důležité, neboť přibližně 40% obchodu EU s asijskými a blízkovýchodními zeměmi probíhá přes Rudé moře. Přesný mandát a pravidla zapojení do této mise však zůstávají nejasné. O těchto otázkách mají rozhodnout ministři zahraničí EU na svém zasedání 19. února. Vysoký představitel EU pro zahraniční věci Josep Borrell však podle všeho vyloučil cokoli nad rámec obranných akcí na ochranu lodí, včetně účasti na úderech vedených USA a Spojeným královstvím.

Jakmile však bude operace EU zahájena, může se toto rozlišení setřít. V rozhovoru pro italský deník La Republica jeden z vrcholných húsijských vůdců Mohammed Ali al-Húsí prohlásil, že pokud se Itálie bude podílet na útocích proti této skupině, stane se sama terčem. To vyvolalo rychlou reakci italského ministra zahraničí Antonia Tajaniho, který zdůraznil, že Řím se nenechá zastrašit húsijskými hrozbami. Zároveň však opatrně zdůraznil obranný charakter plánované mise. A je pozoruhodné, že Itálie ani EU jako celek nenásledovaly příkladu Washingtonu a neoznačily Húsíe za teroristickou organizaci.

Reakce na americké údery proti spojencům Íránu v Sýrii a Iráku - v reakci na smrt tří amerických vojáků způsobenou útokem dronu 29. ledna - představují podobně roztříštěný obrázek. Borrell tyto údery zhodnotil jako dominový efekt vyplývající z války mezi Izraelem a Hamásem. Vyzval, aby se všichni snažili zabránit tomu, aby se situace stala výbušnou. Británie podle očekávání podpořila právo Washingtonu reagovat na útoky a zároveň odsoudila činnost Íránu v celém regionu.

Mezitím polský jestřábí ministr zahraničí Radoslaw Sikorski zdůraznil, že íránští zmocněnci si měsíce a roky hráli s ohněm a ten je nyní pálí. Evropský parlament mezitím ve své rezoluci o situaci v Gaze, přijaté v polovině ledna, označil za hlavní příčinu eskalace agresivní akce Íránu a využívání jeho zmocněnců jako prostředku záměrné destabilizace regionu.

Odhlédneme-li od rétoriky, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se EU chystala připojit ke konfliktu USA s Íránem podporovanými silami v Sýrii a Iráku, ať už vojensky, nebo prostřednictvím diplomatické podpory. Tato zdrženlivost má své dobré důvody: otevřená povaha amerického závazku zvyšuje riziko přímého střetu USA a Íránu. To by zase mohlo Írán motivovat k agresivnímu postupu s cílem získat jadernou zbraň jako konečný odstrašující prostředek, neboť je již de facto prahovým jaderným státem.

Takový krok by nadobro zničil veškeré vyhlídky na uzavření jaderné dohody s Íránem, což je politika, kterou EU stále prosazuje. Ostatně ještě v polovině ledna jednal politický ředitel Evropské služby pro vnější činnost Enrique Mora na Světovém ekonomickém fóru v Davosu o jaderné složce s hlavním íránským vyjednavačem Bagherim-Kanim.

Rovněž zvýšená nestabilita v Iráku a Sýrii a decimování tamních šíitských milicí by mohly vytvořit podmínky pro obnovení činnosti ISIS, jejich zapřisáhlých nepřátel, kteří páchají zvěrstva na evropské půdě i po celém Blízkém východě i mimo něj. Představitelé EU již delší dobu varují před rostoucím rizikem terorismu v Evropě jako důsledkem války v Gaze.

A to nás přivádí zpět k hlavní příčině evropských rozporů ohledně Húsíů, Sýrie, Iráku a Íránu: rozdílné pohledy na izraelské tažení v Gaze. Všechny členské státy EU sice pogrom Hamásu důrazně odsoudily, ale jejich reakce svědčí o rozdílných prioritách. Některé země, jako například Rakousko, Česká republika, Maďarsko a Německo, jsou úzce spjaty s Izraelem, a proto upřednostňují jeho právo na sebeobranu.

Jiné země, jako Španělsko, Belgie, Irsko, Slovinsko a do jisté míry i Francie, však považují válku v Gaze a obecněji izraelsko-palestinský konflikt za hlavní příčinu rozšiřujícího se chaosu na Blízkém východě. Považují za stále problematičtější oddělovat krveprolití v Gaze, útoky Húsíů v Rudém moři a rostoucí napětí mezi USA a Íránem podporovanými šíitskými skupinami v Sýrii a Iráku.

Domnívají se, že důraznějším postupem proti "frontě odporu" by se snížil tlak na Izrael, aby souhlasil s příměřím v Gaze.

Je nepravděpodobné, že by rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ), kterým byla Izraeli uložena řada opatření v souvislosti s vedením války v Gaze, překlenulo vnitroevropské rozpory, a to navzdory proklamovanému závazku EU dodržovat mezinárodní právo. EU zdůraznila, že rozhodnutí ICJ jsou závazná a musí být provedena okamžitě a účinně.

Prohlášení ve stejném smyslu vydaly Irsko, Belgie, Španělsko a Slovinsko. Německo se k nim navzdory svému obecně proizraelskému postoji připojilo. Francie rozhodnutí podpořila, ale nevyzvala k jeho provedení.

Skutečné kroky po rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora však odrážejí přetrvávající hluboké rozpory: řada zemí oznámila, že pozastaví financování Agentury OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA), hlavního humanitárního činitele v Palestině, v důsledku obvinění některých jejích pracovníků z napojení na Hamás. Mezi tyto země patří Itálie, Nizozemsko, Švédsko, Finsko, Rakousko, Rumunsko a pobaltské státy.

Jiné země, jako Francie a Německo, uvedly, že vyčkají na výsledky vyšetřování těchto údajných vazeb na Hamás, a další země, jako Irsko, Dánsko, Belgie, Lucembursko, Španělsko a Slovinsko, přislíbily pokračovat ve financování. Borrell, nejvyšší diplomat EU, zdůraznil, že vyřazení UNRWA z financování by se rovnalo kolektivnímu trestu palestinských civilistů.

Aby se rozpory ještě více zdůraznily, EU se kvůli odporu Maďarska a České republiky stále nedokázala dohodnout na sankcích proti násilným izraelským osadníkům, ačkoli USA již oznámily, že k tomuto kroku přistoupí.

Lze tedy očekávat, že EU a její členské státy budou i nadále tápat a dohodnou se pouze na nejmenším společném jmenovateli, což ještě více omezí jejich schopnost jednat jako relevantní aktéři na Blízkém východě.

 

Celý text v anglickém originále ZDE