NATO ve Vilniusu selhalo

16. 7. 2023

 

Jistě, Ukrajina dostala příslib dlouhodobé podpory, další výzbroje a pomoci od G7 a polovičatého uspořádání Rady Ukrajina-Nato. "Nikam neodcházíme. Zůstáváte s námi," žertoval americký prezident Joe Biden. Zelenského poslušný smích však působil trochu nuceně. Ačkoli je Biden upřímný, dodržením svého slibu si nemůže být jistý. Za osmnáct měsíců může být politika USA pod vedením méně vstřícného republikánského nástupce zcela jiná.

Jako chudák na hostině byl Zelenskij místo toho nucen přihlížet orgiím sebechvály vedoucích představitelů NATO. Spouštěčem bylo zjevné rozhodnutí Recepa Tayyipa Erdogana, tureckého prezidenta, zrušit veto členství Švédska v NATO, která, zdá se, zatím Rusko nebombarduje, tak může být přijato. NATO tvrdí, že vstup Stockholmu do klubu posílí bezpečnost všech jeho členů. Při této myšlence musí mít Ukrajinci hřejivý vnitřní pocit.

Biden dohodu se Švédskem vyzdvihl jako důkaz "jednoty" NATO a Erdogana nadšeně pochválil za jeho "odvahu, vůdcovství a diplomacii". Současně s propuštěním ukrajinských vězňů, které Turecko umístilo do své vazby, a neobvykle přátelskou výměnou názorů mezi Erdoğanem, EU a starým nepřítelem Ankary, Řeckem, se všude mluvilo o náhlém prozápadním příklonu notoricky nesmlouvavého tureckého vůdce.

Bohužel se zdá, že vedoucí představitelé NATO se unáhlili. Během několika hodin poté, co dal Švédsku palec nahoru, Erdogan varoval, že schálení Turecka o vstupu Švédska do NATO bude vyžadovat souhlas tureckých poslanců, což je možná zdlouhavý proces. V parlamentu však převažují Erdoğanovi stoupenci, takže jakékoli zdržení bude na jeho příkaz. Ukázalo se také, že nevyřčeným vydíracím požadavkem od Turecka je  prodej dlouho žádaných amerických stíhaček F-16 Turecku - stejných stíhaček, které jsou odepřeny Ukrajině, která je ve skutečnosti potřebuje.

Radost NATO zmírnilo i opožděné zjištění, že Erdoganova nečekaná vstřícnost na summitu nesignalizuje rozchod s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, s nímž udržuje přátelské vztahy z pragmatických důvodů národního a osobního zájmu. Turecko od začátku války odmítlo západní sankce vůči Moskvě a posílilo vzájemný obchod. Turecký vývoz se v první polovině letošního roku téměř zdvojnásobil na přibližně 4,9 miliardy dolarů.

Erdogan minulý týden prohlásil, že je připraven pomoci Ukrajině pokračovat v dodávkách obilí přes Černé moře, a Turecko nadále prodává Kyjevu bezpilotní letouny. Rusko však zároveň zůstává pro Ankaru hlavním dodavatelem zemního plynu. Putin údajně odložil platby za plyn v řádu miliard dolarů před květnovými prezidentskými volbami, které Erdogan vyhrál. Turecko letos navštíví přibližně 6 milionů Rusů. Očekává se, že jedním z nich bude i sám Putin.

Pro Erdogana je zásadní, že povrchně zlepšené vztahy se Západem mu mohou pomoci oživit churavějící a špatně řízenou tureckou ekonomiku. Vzhledem k jeho pokračujícímu dvojímu jednání ve vztahu k Rusku však tento druh dodatečného obchodování celkově nijak hmatatelně neposiluje euroatlantickou bezpečnost. Stejně tak prohlášení vedoucích představitelů ostře odsoudilo Putinovu "nezákonnou agresivní válku", ale účastníci summitu nenabídli žádné nové nápady, jak ji zastavit.