Je možná změna v britské politice? Ve středu odpoledne drtili Borise Johnsona v parlamentním výboru kvůli jeho lhaní
23. 3. 2023
čas čtení
7 minut
Ale tato země je příliš daleko na to, aby byla jakákoliv přetrvávající tolerance vůči Johnsonovi přípustná. Problémy, které ho obklopují, jsou příliš důležité a nebezpečí jeho ignorování příliš velké. Ve středu záleželo na tom, aby byl do srdce bestie vražen kůl. A to se v nečekané míře stalo.
Mnozí konzervativci - a spousta pravicových novinářů - jistě doufali, že to bude den, kdy Johnson zahájí své znovupřevzetí strany toryů z rukou Rishiho Sunaka. Jenže toto slyšení bylo pro bývalého premiéra blízko katastrofě.
Byl to zpackaný pokus ze dvou hlavních důvodů. Prvním z nich byl způsob, jakým vyšetřující parlamentní výbor Dolní sněmovny vyvrátil veškeré předpoklady, že bude stranicky zaujatý ve prospěch konzervativce JOhnsona. Místo toho poslanci klidně drtili Johnsona i jeho svědectví o mejdanech v Downing Street během covidového lockdownu, které tento týden poskytl v tisku a nyní i osobně. Pokud si Johnson myslel, že je mezi přáteli, měl brzy zjistit opak.
Zpočátku, když četl z dlouhého prohlášení, které připravili jeho právníci, to pro Johnsona začalo dobře. Byl v bojovné náladě a hned se pustil do předsedkyně výbor, labouristky Harriet Harmanové. Jakmile Johnson přestal mít k dispozici scénář a byl nucen přemýšlet a mluvit po svém, šlo to rychle z kopce. Nečekanou hvězdou se zde stal sir Bernard Jenkin, konzervativní poslanec, jehož reference v oblasti brexitu jsou nezpochybnitelné, který Johnsonovy výpovědi nenápadně rozřezal na kousky a nechal ho prskat a ponižovat se.
Druhým bylo Johnsonovo politicky sebedestruktivní rozhodnutí hlasovat proti vládnímu návrhu dohody s EU pro Severní Irsko. Ranní oznámení tohoto kroku vyvolalo vzrušené spekulace, že Sunak bude čelit ponížení v podobě velké vzpoury toryů, kvůli níž se bude muset spolehnout na hlasy labouristů. Johnson však špatně odhadl situaci. Proti vládě nakonec hlasovalo pouze 22 toryovských řadových poslanců. Potenciální ponížení se pro Sunaka změnilo v triumf.
Johnson zůstal bezradný mezi stárnoucími doktrinářskými fanatiky, jako jsou Bill Cash, Chris Chope, John Redwood, Jacob Rees-Mogg a Mark Francois, a více než kdykoli v uplynulém desetiletí se octl v izolaci od hlavního proudu toryů. Středeční hlasování vysílá pragmatičtějším toryům silný signál, že Johnson jim již nenabízí únikovou cestu k volbám, kterou jim vykouzlil v roce 2019. Kouzlo - nebo jed - je pryč.
Ze stejného důvodu posiluje i Sunak. Premiér měl dobrý den. Až dosud bylo jeho stranické vedení vysoce kontingentní. Stal se premiérem jen proto, že Liz Trussová tak rychle zničila svou vlastní vládu. Nad Sunakem vždy visel Johnsonův stín. Nyní je však hybná síla na Sunakově straně. Až přijdou volby, nemusí to torye zachránit. Potéto středě však Sunak nemá důvod se Johnsona obávat.
V užším slova smyslu bylo středeční zasedání ve Westminsteru pouhým veřejným slyšením během vyšetřování, zda Johnson vědomě neuvedl parlament v omyl. V každém případě se smějte absurditě přesdstavy, že by o tom mohly existovat nějaké skutečné pochybnosti. Vysmívejte se, chcete-li, sémantickým hádkám o to, zda byly Johnsonovy činy a slova neúmyslné, neuvážené, úmyslné nebo záměrné.
Z procedurálního, ale i morálního a historického hlediska má toto vyšetřování velký význam. Pro Británii na něm hodně závisí. Nezávisí na něm jen Johnsonovo pochybné tvrzení, že je čestnou veřejnou osobností. Jde o přežití britské zastupitelské demokracie v době demagogických vůdců, kteří pohrdají parlamentními normami.
Parlament je svrchovaným vrcholem demokratické vlády národa. Jeho důvěryhodnost závisí na tom, zda výkonná moc říká poslancům a jejich prostřednictvím národu pravdu. Pokud to Johnson neudělal, zejména za okolností vražedné pandemie, kdy bylo dodržování předpisůtak prvořadé, musí za to zaplatit.
Tvrtení, že lžou všichni, není omluvou. Je pravda, že moderní politika běžně funguje tak, že pravdu odsouvá stranou a důvěru potlačuje. Žádný politik není těmito návyky nedotčen, a to ani Johnson, který, jak ukázal ve výměně názorů s Jenkinem, není psychologicky schopen poskytnout přímou odpověď na přímou otázku.
Johnson byl však také premiérem v době bezprecedentního lockdownu v době míru. To je nakonec jeden z velkých důvodů, proč na této středě tolik záleželo. Stál v čele vlády, která nám ostatním nařizovala, kde a za jakých podmínek se můžeme stýkat s ostatními. V sázce byly životy, tisíce z nich.
To, že by měl chybovat na straně přísnosti - tak jako to viditelně dělala královna a mnoho milionů dalších lidí -, ho zřejmě nikdy nenapadlo. Jenkinův křížový výslech ho v této otázce přišpendlil k zemi - a odhalil, že Johnson to nechápe ani teď. To je důvod, proč ho nakonec musí parlamentni výbor stáhnout ještě hlouběji dolů, a ne ho znovu postavit na nohy, jak doufá.
Po středečním slyšení ve výboru je pravděpodobnější než předtím, že vše dopadne tak, jak si přejí Johnsonovi odpůrci. V takovém případě výbor dospěje k jednotnému závěru, že Johnson porušil předpisy tím, jak uvedl parlament v omyl, a tím, že jednal příliš pomalu, aby své nepravdy napravil. Poslanci pak budou hlasovat o jeho suspendování na 10 nebo více jednacích dnů. V jeho volebním obvodu Uxbridge a South Ruislip bude spuštěna petice za jeho odvolání, která bude požadovat doplňovací volby, v nichž bude Johnson z Dolní sněmovny vyloučen.
No, možná. V tomto scénáři je však spousta "kdyby" a "ale". Politicky nejdůležitější z nich se týká Konzervativní strany. Většina toryovských poslanců se dnes pravděpodobně probudila s nadějí, že se jim podaří najít způsob, jak Johnsona ušetřit dlouhého suspendování. Po jeho nynějším vystoupení v parlamentním výboru však půjdou spát s menší jistotou, že se jim to podaří. Johnson dokázal, že už není žádnou součástí řešení potíží toryovské strany. Naopak, a to zřetelněji než kdy jindy, je součástí jejího problému.
Zdroj v angličtině ZDE
4945
Diskuse