Chaos od pondělí v Německu: je Letzte Generation novou Baader-Meinhof?
6. 2. 2023 / Fabiano Golgo
čas čtení
8 minut
Budeme
"narušovat každodenní život na co nejvíce místech a co nejčastěji",
řekla minulý týden německým novinářům mluvčí skupiny Letzte Generation
Aimée van Baalenová. "Nepřestaneme protestovat, dokud nedostaneme šanci
na budoucnost hodnou života, a jsme připraveni zastavit celou republiku,
pokud budou naše protesty nadále ignorovány." Skupinu vytvořili
účastníci akce Hungerstreik der letzten Generation, která zablokovala
dálnice v Berlíně v r. 2021.
Název (Poslední generace) vychází z
přesvědčení skupiny, že současná nejmladší generace je poslední šancí
lidstva odvrátit hrozící klimatickou katastrofu, a to si zvolili, aby
dali najevo, že se Země blíží ke klimatickému zlomu a že jejich generace
je poslední, která může zabránit klimatickému kolapsu. Vyrostli ve
světě, kde se navzdory desítkám let alarmujících výzkumů a řadě
mezinárodních dohod zdá, že zásadní globální opatření proti změně
klimatu jsou stále v nedohlednu.
Aktivisté po
celém světě se lepí na některá z nejcennějších uměleckých děl světa, aby
upozornili na jeden z nejpalčivějších problémů, kterým lidstvo čelí:
změnu klimatu. Všeobecně se jim říká Klima-Kleber neboli "lepiči
klimatu", protože se lepí na závratnou škálu věcí: rámy slavných obrazů,
kostry dinosaurů, budovy, vozovky a ulice.
Aktivisté
Letzte Generation házeli brambory na Moneta a motorový olej na Klimta,
vylezli na Braniborskou bránu, vplížili se na letištní plochu a
sbíječkami rozbíjeli ulici před německým ministerstvem dopravy. Jen v
Berlíně bylo podáno 2700 trestních oznámení, policie napočítala asi 262
700 hodin provozu. Státní zastupitelství vyšetřovalo 1185 případů.
Fond
pro klimatickou nouzi podle svých internetových stránek v současné době
podporuje "trvalé" a "rušivé protesty" v 11 různých zemích světa.
Protesty v galeriích zatím nezpůsobily žádné trvalé škody na ikonických
dílech, která jsou většinou uzavřena v ochranném skle, i když některá
muzea hlásila drobná poškození.
Útoky se
zaměřily na některé z nejslavnějších obrazů v historii, mj: "Mona Lisa"
od Leonarda da Vinciho, "Výkřik" od Edvarda Muncha. V Austrálii
protestující proti klimatu načmárali modré graffiti na obraz Andyho
Warhola "Campbellova plechovka na polévku". V Nizozemsku se terčem útoku
stalo mistrovské dílo Johannese Vermeera "Dívka s perlovou náušnicí" ze
17. století. V Itálii se protestující proti klimatu nalepili na obraz
renesančního malíře Sandra Botticelliho "Primavera" v muzeu Uffizi ve
Florencii, zatímco v Německu protestující ze skupiny Last Generation
polili Monetův obraz "Les Meules" bramborovou kaší.
Ačkoli
se v minulosti dopouštěli také projevů občanské neposlušnosti, jako je
blokování dopravy, bránění závodům vozů Formule 1 a sprejování barev na
budovy, pozornost veřejnosti upoutal útok na umělecká díla.
Podobné
mediální a šokující typy protestů, které využívají zviditelnění
uměleckých děl k tomu, aby napomohly svému cíli získat co nejvíce
pozornosti, začaly možná už v roce 1914, kdy sufražetka Mary
Richardsonová sekáčkem na maso rozsekala "Rokebyjskou Venuši" od Diega
Velázqueze v londýnské Národní galerii na protest proti zatčení Emmeline
Pankhurstové, vůdkyně Ženské sociální a politické unie.
"Mnozí
kritizují naše akce, že bychom měli nechat muzea na pokoji,",napsala v červenci na sociálních sítích italská pobočka skupiny (Ultima
Generazione). "Možná nechápou, že nepříjemnosti, které jsme způsobili,
nejsou ničím ve srovnání s miliardou klimatických migrantů a s mnoha
úmrtími, která klimatická krize již způsobuje."
Nyní,
po roce stupňujících se demonstrací a pouličních blokád převážně v
Berlíně a Mnichově, plánuje skupina Letzte Generation svou kampaň
rozšířit na celou zemi.
Taktika skupiny
rozzuřila nejen její odpůrce, ale odradila i potenciální spojence v
tisku a širší veřejnost. Pravicoví politici přirovnávají skupinu k
Frakci Rudé armády (Baader-Meinhof), nechvalně proslulé západoněmecké
levicové teroristické skupině, která v 70. letech minulého století
děsila zemi velkolepou sérií bombových útoků, únosů a přestřelek.
Někteří
němečtí soudci projevili s motivy klimatické skupiny jisté sympatie,
zatímco soudy v konzervativním Bavorsku nařídily, aby byli její členové
drženi v takzvané preventivní vazbě.
Mnohé z
požadavků Letzte Generation nejsou příliš vzdálené hlavnímu proudu.
Transparenty a plakáty na blokádách pravidelně vyzývají k navrácení
levných celostátních železničních jízdenek a k zavedení omezení
rychlosti na 100 km za hodinu na dálnicích v zemi, aby se podpořila
úspora paliva.
Takové taktické inovace a nové
strategie získávají pozornost médií, ale ne vždy fungují tak, aby
změnily názory a srdce. Část veřejnosti oslavuje protestující jako
hrdiny. Jiní však volali po zvýšení bezpečnosti v muzeích a považovali
tyto činy za vandalismus.
Protesty i proti
sponzoringu ropy zachvátily umění - od školních stávek v Královské
shakespearovské společnosti až po trojského koně v Britském muzeu. Od
roku 2010 podnikli umělečtí aktivisté z hnutí "Liberate Tate" 16
nesankcionovaných performancí uvnitř londýnských galerií Tate Modern a
Tate Britain a požadovali, aby galerie změnila svou sponzorskou
politiku. V roce 2016 Tate nakonec ukončila 26 let trvající spolupráci s
ropným gigantem BP. V září 2019 se ke Globální stávce za klima v
Londýně připojilo přibližně 200 pracovníků v oblasti umění, kteří se
shromáždili před Britským národním divadlem. Na to rychle navázalo
Národní divadlo, které oznámilo, že ukončí vlastní sponzorskou smlouvu
se společností Shell. V listopadu 2019 "National Galleries Scotland"
oznámila, že je to poslední rok, kdy bude hostit BP Portrait Award.
Je
důležité si uvědomit, že společnosti jako BP (British Petroleum) a
Shell si tyto sponzorské příspěvky kupují jako zástěrku společenské
legitimity, kterou potřebují k tomu, aby mohly pokračovat ve svých
ziskových, ale špinavých aktivitách. Tento průmysl plánuje v příštím
desetiletí investovat 5 bilionů USD do průzkumu a těžby nových zdrojů
ropy a plynu.
V listopadu 2019 uspořádala
aktivistická skupina "BP or Not BP?" svou 58. performativní intervenci
na vernisáži výstavy sponzorované společností BP "Troy: Mýtus a realita"
v Britském muzeu. K protestům skupiny patřila i rebelská výstava
"Historie BP v 10 předmětech", která byla v roce 2016 vystavena na
Velkém nádvoří Britského muzea (s předměty od dehtových písků po
nábojnice), a vztyčení vikingské dlouhé lodi asi 200 lidmi na stejném
náměstí v roce 2018. V rámci "trojské intervence" živé sochy zablokovaly
pět vchodů do expozice a zaujaly svá místa, když muzeum zavřelo své
dveře pro veřejnost. Hosté večírku byli přesměrováni, ale mnozí spatřili
nápadné postavy Diany, Athény, Achilla a Heleny Trojské spolu s bohem
vynálezu skupiny, Petroleum, který měl na sobě rouškou potřísněné ropu s
logem BP.
Eric Shuman, který se zabývá
psychologií protestů a kolektivních akcí na univerzitě v nizozemském
Groningenu a na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, podle Deutsche Welle
tvrdí, že protesty, jako jsou pokojná shromáždění a petice, které jsou v
souladu se společenskými normami, jsou účinnější při získávání podpory
lidí, kteří by mohli s danou věcí sympatizovat. Pokud je však cílem
změnit politickou podporu u lidí, kteří by jinak mohli být vůči věci
ambivalentní, pak se ukázalo, že účinnější jsou rušivé protesty - jako
je občanská neposlušnost, stávky a bojkoty, dodává.
"Jakmile
je něco vnímáno jako překročení nějaké morální hranice nebo limitu, pak
je pravděpodobnost, že narušení bude účinné, z mnoha důvodů mnohem
menší", řekl Shuman. "Lidé budou mít velmi silný motiv to odsoudit a
vše, co s tím souvisí." Aby však byla občanská neposlušnost účinná, musí
mít protestující jasné, pozitivní a konstruktivní záměry, jinak hrozí,
že budou vypadat jako obecní chuligáni a budou společnosti na obtíž,
ukazuje výzkum. Musí si udržet image, že mají jasné cíle, a zároveň
vytvářet dostatečný tlak, aby se jim dostalo odezvy od tvůrců politik.
Klimatická krize nemůže čekat, až se dožene status quo - je čas, aby ho změnili lidé, kteří utvářejí kulturu.
8931
Diskuse