O jadernickém vlastenčení, aneb Co vše dokáže vplynout do labilní národní identity

21. 9. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Ve "zlatých devadesátkách" bylo trendy tvrdit, že čeští kritici jaderné energetiky jsou placeni z Německa (lokální bulvár zveřejňoval "zaručené" částky v markách). Ještě nedávno proruské vlivové struktury v ČR tvrdě bojovaly za vpuštění Rosatomu do tendru na dostavbu Dukovan. Mezitím se ovšem "argumentační" postupy zcela otočily: Dnes se už běžně setkáte s nepodloženým obviněním, že prý kritici jádra jsou "placeni z Ruska". 

Takový případ ovšem není nikde na světě doložen, tím méně v České republice. Rusko nikdy nepodporovalo a nepodporuje odpůrce jaderné energetiky, protože jeho zájmem je všude účastnit se podobných mamutích projektů a otevřeně jejich prostřednictvím protlačovat své zájmy. Příklad už před lety poskytla šéfka ruské Rady federace (horní komory parlamentu) Matvijenková, když během návštěvy ČR poskytla rozhovor deníku Právo. Prohlásila tehdy, že pokud by v tendru na tehdy zvažovanou dostavbu Temelína zvítězil někdo jiný než Rusové, pak by soutěž "nebyla spravedlivá", protože Rusko přece předkládá tu úplně nejlepší nabídku...


Bude jednou na antropolozích a sociálních psycholozích, aby podrobně analyzovali podivuhodný proces, během nějž se v 90. letech minulého století staly jaderné reaktory nezbytnou součástí křehké české národní identity. Jisto je, že na počátku stálo strašení "zlými Sudeťáky", kteří sídlí v Bavorsku a "chtějí svůj bývalý domov připravit o fungující energetiku". Primordiální český strach z Němců, který se od národního obrození v různých podobách stále vrací, ovládl veřejnou debatu o jádru a už z ní nikdy nezmizel. Ovšem teď by bylo mnohem efektivnější napojit stejnou debatu na mnohem intenzívnější strach z Rusů. Kdo kritizuje jádro, údajně nahrává Moskvě a znemožňuje Česku dosáhnout energetické soběstačnosti.

Co na tom, že nové jaderné bloky bychom byli schopni reálně dostavět nejdříve za deset let (což je ještě velmi optimistický odhad) a budeme se stále více potýkat s nedostatkem chladící vody pro taková zařízení. Že tedy naprosto není reálné odstraňovat akutní dysfunkce energetického trhu spoléháním na jádro. Důraz bude muset být přenesen na jiné, poněkud méně staromódní technologie.

Jaderné bloky ovšem dnes hrají v české národní mytologii velmi podobnou roli, jako v dřívějších dobách orná půda a obilné lány. S tím rozdílem ovšem, že nějaké ty lány, i když třeba spíše s prosem než s pšenicí, budeme potřebovat vždy. Kdežto energetické technologie se v čase postupně mění. Kdybychom ovšem součástí české národní identity kdysi udělali lampu na svítiplyn...

Jakmile "sáhnete na jádro", nastupuje v diskusi akutní neklid, úzkost a pocit ohrožení "cizáky", kteří "nám chtějí vzít naši energetiku" - plus snůška demagogických tvrzení ohledně stinných stránek a dodnes nedořešených technických, environmentálních a ekonomických nedostatků jaderné energie. V takových podmínkách ovšem nelze v ČR vést žádnou racionální debatu o energetické koncepci a novém energetickém mixu. Zde lze pouze mobilizovat na podporu "našich národních" reaktorů.

Belgická identita je zkrátka navázána na paštiky a pralinky, finská spojena se saunou - a Češi, ti si zase na zahrádce stavějí trpaslíky a jaderné reaktory.

Kdo by proti tomu něco namítal, je zákeřný cizák, nebo přinejmenším zákeřným cizákům posluhuje. Svého času Sudeťákům, dnes Rusům.

Nejedná se přece o pragmatický postoj k technologii, ale o mytologické uctívání symbolu národní životní síly, jehož odmítání se rovná svatokrádeži a bezprostřednímu ohrožení existence národního společenství.

1
Vytisknout
4680

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2022