Deník New York Times zdokumentoval, že ruská armáda záměrně ničí Ukrajinu a zabíjí lidi obrovským množstvím neřízených střel

20. 6. 2022

čas čtení 16 minut
Podle analýzy listu New York Times používá ruská armáda na Ukrajině   šokující barbarskou a staromódní válečnou strategii. Ostřeluje ukrajinská města a obce raketami a další municí, z nichž většinu lze považovat za poměrně hrubé pozůstatky studené války a mnohé z nich jsou podle mezinárodních smluv  zakázány.

Při ruských  útocích jsou opakovaně a ve velkém měřítku používány zbraně, které zabíjejí, mrzačí a ničí bez rozdílu - což je porušení mezinárodního humanitárního práva. Tyto údery zabíjejí a zraňují civilisty - včetně dětí - a rozbíjejí  kritickou infrastrukturu, jako jsou školy a obytné domy.

Deník The New York Times prozkoumal více než 1 000 snímků pořízených vlastními fotoreportéry a fotografy zpravodajských služeb, kteří působí na Ukrajině, a také obrazové důkazy předložené ukrajinskými vládními a vojenskými agenturami. Novináři Timesů identifikovali a kategorizovali více než 450 případů, kdy byly na Ukrajině nalezeny zbraně nebo skupiny zbraní. Celkem bylo identifikováno více než 2 000 kusů ruské munice, z nichž naprostá většina byla neřízená.

 
Rozsah důkazů shromážděných a katalogizovaných deníkem The New York Times ukazuje, že používání těchto druhů zbraní Ruskem není omezené nebo mimořádné. Ve skutečnosti tvoří páteř válečné strategie Ruska od počátku invaze.

Z celkového počtu zbraní identifikovaných deníkem The  New York Times bylo více než 210 typů zbraní, které jsou mezinárodními smlouvami  zakázány. Až na hrstku se jednalo o kazetovou munici, včetně její submunice, která může představovat vážné riziko pro civilisty ještě desítky let po skončení války. Více než 330 dalších zbraní bylo  použito na civilních stavbách nebo v jejich blízkosti.

Vzhledem k obtížím při získávání komplexních informací v době války jsou tyto údaje podhodnocené. Některé z identifikovaných zbraní mohly být vypáleny ukrajinskými silami ve snaze bránit se invazi, ale důkazy ukazují na mnohem větší použití ruskými silami.

Mezinárodní humanitární právo a smlouvy - včetně Ženevských úmluv z roku 1949 a jejich protokolů - vyžadují, aby zásadou ve válce byla vojenská nutnost, která nařizuje všem bojujícím stranám směřovat své akce na legitimní vojenské cíle. Právo vyžaduje rovnováhu mezi vojenským posláním a lidskostí. Bojovníci nesmějí provádět nepřiměřené útoky, při nichž je očekávaná újma civilistům podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu zjevně nepřiměřená přímé a konkrétní vojenské výhodě, kterou by očekávali. Bojovníci musí brát ohled na rozlišování, aby útoky směřovaly pouze na zákonné cíle a osoby a nebyly uplatňovány bez rozdílu. A nesmějí používat zbraně vypočítané tak, aby způsobovaly zbytečné utrpení.

"Rusové porušují všechny tyto zásady téměř denně," řekl Mike Newton, profesor práva na Vanderbiltově univerzitě, který často podporuje snahy o stíhání válečných zločinů po celém světě.

"Válečné právo je mnohem náročnější než pravidlo prosté účelnosti a pohodlnosti," uvádí profesor Newton. "To, že mám zbraň, ještě neznamená, že ji mohu použít."

Neřízená munice

Drtivá většina zbraní identifikovaných deníkem The New York Times byla neřízená munice, která postrádá přesnost a v důsledku toho musí být používána  ve větším počtu ke zničení jediného  cíle. Oba tyto faktory zvyšují pravděpodobnost, že střely a rakety dopadnou do oblastí obývaných civilisty.

Rusko se na Ukrajině ve velké míře spoléhá na útoky na velké vzdálenosti neřízenými zbraněmi, jako jsou houfnice a dělostřelecké rakety. Oproti tomu západní ozbrojené síly téměř zcela přeměnily svůj arzenál na používání řízených raket, střel a bomb, a dokonce vyvinuly soupravy, které dokáží přeměnit běžné dělostřelecké granáty na přesné zbraně. Rusko je možná nyní limitováno sankcemi a vývozními kontrolami, které ovlivňují jeho schopnost doplnit zásoby moderních zbraní, a velká část jeho přesně naváděného arzenálu je zřejmě nyní už vyčerpána.

Tyto neřízené ruské zbraně z dob studené války jsou schopny střílet daleko za hranicí dosahu lidského oka - mnoho kilometrů za místem, kde by voják mohl vidět případný cíl. Aby Rusko mohlo tyto zbraně legálně použít na velkou vzdálenost, muselo by použvat bezpilotní letouny nebo vojáky známé jako "předsunutí pozorovatelé", kteří by sledovali, co zbraně zasáhnou, a poté by vysílačkou zpětně provedli korekce. Dosud existuje jen málo důkazů, že tak činí.

"Myslím, že to, co vidíme u Rusů, je něco podobného jako za druhé světové války, kdy prostě bombardovali lidi," řekl v rozhovoru jeden z vysokých amerických představitelů obrany.

"Nejpřekvapivější je, myslím, jejich filozofie snahy zlomit vůli nebo ducha ukrajinského lidu tím, že prostě srovnají se zemí velké části nebo celá města," řekl americký činitel, který nebyl oprávněn veřejně hovořit o hodnocení ruského chování na Ukrajině. Dodal: "Takhle vypadala válka v minulosti a oni ji prostě vrátili do centra dění. A lidé jsou tím, myslím, zděšeni."

Dělostřelecké rakety, jako je 122milimetrový Grad, byly nasazovány dávno před vynálezem přesně naváděných zbraní. Byly navrženy pro něco, čemu se říká "nasycovací palba" - kdy hrstka mobilních raketometů, z nichž každý může vypálit až 40 raket za přibližně 20 sekund, nabízí stejnou palebnou sílu jako mnoho desítek větších tažených houfnic. Mohou v podstatě zaplavit oblast hlavicemi vybuchujícími v rychlém sledu za sebou.

Když rakety vypálí v palbě, vynahradí svou poměrnou nepřesnost obrovským objemem - zasypou své cíle explozemi.

Hlavice těchto zbraní mohou být ničivé. Při výbuchu vytvářejí tlakovou vlnu, která může nabývat na intenzitě, když se odráží od budov, rozbíjí beton na sousedních stavbách a poškozuje vnitřní orgány všech osob v blízkosti. Plášť munice se rozpadá na ostré fragmenty, které mohou proniknout do těla. Výbuchová vlna i střepiny mohou být v různých vzdálenostech smrtelné. Zde jsou tři běžné typy zbraní, které Rusko používá na Ukrajině a jejichž úlomky mohou být nebezpečné pro nechráněné osoby na velké vzdálenosti.

Munice a zbytky zbraní byly nalezeny po celé Ukrajině a podle analýzy listu new York  Times se přibližně pětina identifikovaných zbraní nacházela mimo oblasti přítomnosti ruských vojsk. Ačkoli část munice byla téměř jistě použita při leteckých úderech, mnoho z nich bylo s největší pravděpodobností odpáleno na maximální vzdálenost, což znamená, že odhady přítomnosti vojsk v průběhu války mohly podcenit rozsah ohrožení civilistů a civilních staveb.

V prvních týdnech invaze Rusko přesunulo mnoho svých útoků do vysoce obydlených oblastí s civilní infrastrukturou, zasahovalo kostely, mateřské školy, nemocnice a sportovní zařízení, často nepřesnou neřízenou municí dlouhého doletu, která mohla být odpalována naslepo z dálky a způsobit zkázu daleko za hranicemi okupovaného území.

Nejvyšší žalobce Mezinárodního trestního soudu v Haagu zahájil formální vyšetřování obvinění ze zvěrstev na Ukrajině. Podle mezinárodního humanitárního práva musejí bojovníci a velitelé přijmout veškerá možná preventivní opatření, aby minimalizovali škody na civilistech a "civilních objektech", jako jsou byty, domy a další budovy a stavby, které nejsou využívány pro vojenské účely.

Cílení na civilní stavby nebo nevybíravé bombardování hustě obydlených oblastí by v závislosti na okolnostech útoku mohlo být porušením válečného práva, případně i válečným zločinem. A důkazní břemeno k prokázání, že daná oblast byla oprávněným vojenským cílem a že útok byl přiměřený, podle odborníků obecně leží na agresorovi.

Fotografie bojové hlavice trčící uprostřed dětského hřiště, i když může být šokující, nemusí nutně dokazovat, že byl spáchán válečný zločin. Podrobnosti každého případu, včetně záměru útoku a okolních okolností, musí být důkladně prošetřeny. (Například pokud by škola sloužila jako vojenské velitelské centrum, mohla by být potenciálně považována za oprávněný cíl podle mezinárodního práva, i když by to bylo třeba zvážit s ohledem na další faktory, jako je určení, zda by byl útok přiměřený.)

Přesto odborníci uvedli, že zdokumentování důkazů o možném porušování předpisů bude důležitým prvním krokem v tomto vyšetřovacím procesu a mohlo by pomoci sdělit narativ civilistů bojujících na místě. A vzorec rozsáhlých útoků proti civilistům a chráněným strukturám, zejména s použitím nepřesných zbraní, by podle nich neměl být ignorován.

"Je to okno do myšlení, jak Rusko pohlíží na Ukrajinu," řekl Pierre-Richard Prosper, který působil jako velvyslanec USA pro otázky válečných zločinů za prezidenta George W. Bushe a který byl také žalobcem pro válečné zločiny. "A je to okno do toho, jak Rusko vnímá pravděpodobnost, že bude za své činy pohnáno k odpovědnosti."

"Je příznačné," řekl, "jak ruská vláda beztrestně operuje na mnoha frontách."

The New York Times znovu a znovu nacházel vizuální důkazy, že ruské síly střílely na oblasti, které se nacházely v blízkosti snadno rozpoznatelných civilních budov. Stovky kusů munice byly identifikovány v obytných domech nebo v jejich blízkosti a desítky kusů byly identifikovány ve školách nebo v jejich blízkosti. Zbraně byly identifikovány také v blízkosti kostelů, hřbitovů, farem, zdravotnických zařízení a několika dětských hřišť.

Nejméně 360 zbraní bylo nalezeno v blízkosti civilních staveb.

The Times nalezl výrazné pozůstatky kazetových zbraní

Deník The New York Times našel charakteristické pozůstatky hlavic kazetové munice roztroušené po celé Ukrajině - někdy byly vyfotografovány na místě dopadu, jindy tam, kde byly shromážděny na hromadách. Tato munice je třída zbraní zahrnující rakety, bomby, střely, minomety a dělostřelecké granáty, které se ve vzduchu rozštěpí a rozptýlí menší submunici na velké území.

Ačkoli některé ruské submunice použité na Ukrajině byly miny určené k zabíjení lidí nebo ničení tanků, obvykle mají podobu malých protipěchotních zbraní, které jsou levné, vyrábějí se ve velkém a každá obsahuje méně než půl kilogramu silných výbušnin.

Přibližně 20 % těchto submunicí nevybuchne při nárazu a  mohou explodovat až při pozdější manipulaci. Mnohé z motorů na pevné palivo nalezených deníkem The New York Times, které zbyly po raketových útocích, mohly nést hlavice kazetové munice, ale nebylo to jasné - což znamená, že počet kazetových zbraní je pravděpodobně podhodnocený.

Řada nevládních organizací informovala o zraněních a úmrtích na Ukrajině způsobených kazetovou municí. V únoru organizace Human Rights Watch uvedla, že ruská balistická raketa se submunicí dopadla poblíž nemocnice ve Vuhledaru, přičemž zabila čtyři civilisty a deset jich zranila, včetně zdravotníků, a poškodila nemocnici, sanitku a další vozidla.

Tentýž měsíc podle organizace pro lidská práva ruské síly vypálily kazetovou munici do obytných oblastí v Charkově a zabily nejméně tři civilisty. Amnesty International oznámila, že nákladní raketa shodila bomby na jesle a mateřskou školu v Ochtyrce, při útoku  zemřeli tři lidé včetně dítěte a další dítě bylo zraněno.

V dubnu ukrajinská generální prokuratura, která vyšetřuje možné válečné zločiny, uvedla, že muž v obci Mala Kostromka sebral nevybuchlou submunici, která následně explodovala a zabila ho. V květnu úřad uvedl, že ruské síly použily kazetovou munici ve vesnici v Dněpropetrovské oblasti, přičemž pravděpodobně zabily jednu osobu. Ukrajina ani Rusko (ani Spojené státy) se nepřipojily k mezinárodní smlouvě zakazující používání kazetové munice.

Je známo, že vojenské síly Ruska i Ukrajiny používaly kazetovou munici v Donbasu během bojů v roce 2014 a že zbraně používaly v civilních prostorech. Od invaze 24. února však s výjimkou jediného známého použití připisovaného ukrajinským jednotkám důkazy ukazují na téměř výhradní použití kazetových zbraní výhradně ruskými jednotkami

Deník The Times tyto zbraně identifikoval na základě fotografií kosterních pozůstatků prázdných raketových hlavic a také snímků nevybuchlých pum, které po sobě zanechaly - některé z nich byly určeny k demolici obrněných vozidel a jiné k zabíjení lidí.

Kazetová munice v civilních oblastech

Deník The New York Times definoval civilní oblasti úzce, jako místa v identifikovatelných nevojenských nebo vládních budovách či místech nebo v jejich blízkosti, jako jsou domy, bytové domy, obchody, sklady, parky, hřiště, školy, kostely, hřbitovy a památníky, nemocnice, zdravotnická zařízení, zemědělské stavby a farmy. Vzhledem k tomu, že některé vizuální důkazy - v centrech měst i malých vesnicích - neobsahovaly jasné příklady civilních budov nebo památek, je tento součet rovněž nedostatečný. Deník nezahrnul infrastrukturu, jako jsou silnice nebo mosty.

V blízkosti civilních oblastí bylo nalezeno nejméně 30 kusů kazetové munice, včetně submunice.


V dubnu společnost HALO, což je zkratka pro Hazardous Area Life-Support Organization, sdělila deníku The New York Times, že budoucí úsilí o odstranění výbušnin na Ukrajině si vyžádá zhruba stejný počet pracovníků jako její současná operace v Afghánistánu, který trpí desetiletími konfliktů.

Nevybuchlá munice představuje vážnou a trvalou hrozbu i desítky let po skončení války. V Sýrii byly v loňském roce nášlapné miny, zbytky výbušnin a nevybuchlé zbraně hlavní příčinou dětských obětí, které tvořily přibližně třetinu zaznamenaných zranění a úmrtí a zanechaly mnoho dětí trvale postižených.

V Laosu, kde Spojené státy během války ve Vietnamu hojně používaly kazetovou munici, zůstalo po konfliktu devět až 27 milionů nevybuchlých submunicí, které podle výzkumné služby Kongresu způsobily více než 10 000 civilních obětí. Více než sto let po první světové válce jsou části Evropy, kde se bojovalo, stále zamořeny nevybuchlými granáty. Některé zóny jsou stále neobydlené, protože jsou považovány za nebezpečné.

Kromě odpalování zbraní, které na Ukrajině nevybuchly, Rusko také útočí na místní sklady zbraní, což způsobuje požáry a výbuchy, které obvykle mohou vymrštit stovky poškozené a nestabilní munice do okolních oblastí.

Leila Sadatová, profesorka mezinárodního práva na Washingtonově univerzitě v St. Louis a od roku 2012 zvláštní poradkyně žalobce Mezinárodního trestního soudu, uvedla, že existuje "obrovská míra kontaminace zbraněmi, kterou pak Ukrajinci musí řešit za předpokladu, pokud by se chtěli do těchto oblastí vrátit".

"Ukrajina," řekl profesor Sadat, "by se mohla stát pustinou."

Zdroj v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
6352

Diskuse

Obsah vydání | 23. 6. 2022